Wothan píše:je to nějaký arab (a ibn Munkiz to není) a zmiňuje se spíše o tom, že na sebe křižáci (pěšáci) věšeli váčky s bavlnou aby zmírnili účinky lukostřelby. O tom co nosili rytíři pod zbrojí se nezmiňuje. O prošívanicích v tomhle období jsem nic nenašel (Munkiz popisuje vrstvené pletivo zašité do kabátce a tuším vycpané velbloudí plstí?
Nebyl ten pramen Jean de Joinvill? V arabských zdrojích jsem na nic takového nenarazil. V připadě že to dohledáš pověs to prosím sem.
Usáma ibn Munkíz mluví o směsi z hedvábné cupaniny, bavlny a zaječích chlupů (jako o vycpání mezi dvěma sešitými hauberky) a jeho zbroj (mluví o ni jako o pancéřové haleně) je něco extra - tedy nic běžného.
Velbloudí srst zcela jistě ne, ta když navlhne tak příšerně smrdí a nejde s tím nic dělat (měl jsem modlitební koberec s velbloudí srstí).
V oblasti palestiny bych u rytířských řádů viděl jako materiál na vycpávání spíše tu vlnu nebo kozí srst (to co se tam hojně pěstovalo a bylo dostupné), bavlna byla přeci jen drahá záležitost, ale vyloučit ji tam nelze.
Templáři byli vlastně z prvních kdo začal varkoče používat, křižáci tento způsob ochrany před žárem odpozorovali z druhé strany - od lehké musulmánské jízdy. Byl to vlastně přehoz s dlouhými rukávy, u templářů navíc ještě s kapucí (po vzoru oděvu Cisterciáků), máme také zmínky o tom, že si zakrývali přilbice látkou - zase něco jako turban na protější straně.
Ospray o Templářích vyšel též v českém překladu, v Computer press.