Wothan píše:No já myslím že jakýkoli důkaz postavený na domělých vlastnostech Boha je sám o sobě zcestný. Když připustíme že nás tato entita natolik přesahuje že je našimi smysly a rozumem nepostižitelná, nemáme v ruce vůbec nic co bychom mohli použít jako důkaz natož abychom jak jsem psal mohli diskutovat o nějakých vlastnostech, záměrech, pocitech či svědomí téhle entity. Jen se pak bojím že nám toho z náboženství moc nezbyde
Wothane uvažuješ zdravě a zajímavým způsobem - ne nelogociky.
Ano Bůh ve své plnosti je nepopsatelná, rozumem neobsažitelná entita... To ale neznamená, že jej nemůžeme poznat. Malé dítě a matka - člověk a Bůh - malé dítě svým teprve rozvyjejícím se rozumem nechápe kdo je to matka v její plnosti, nechápe že ona má své jméno, že i ona musí jíst, pít, spát....to jsou věci pro tento malý rozum nedosažitelné, ale přesto ví, kdo je to matka, bezpečně ji pozná, je mu s ní dobře a ví, že se na ni může spolehnout. Bůh má své prostředky, kterými se nám dává poznat, proto víme jaký je, co má a nemá rád, je nám s ním dobře a víme, že se na něj můžeme spolehnout.
Ano máš jistě pravdu, že slovy a rozumem jej nedokážeme popsat, popisujeme pouze jeho obraz, ruku, která na něj ukazuje. Nemůžeme pohlédnout přímo na Boha v jeho plnosti, to pro živého tvora znamená smrtelné nebezpečí, proto se také bůh člověku neukazuje ve své plnosti (viz. Mojžíšovo setkání s Bohem), proč? To je velikým tajemstvím. Ano, odpovídám nevíme, připouštím, že jsou věci na které nemáme odpovědi, ale v pravdě je ani nehledáme.
Na Boha nemožeme pohlédnout přesto Ježíš říká: "Ti kdo jsou čistého srdce, viděti Boha budou."
Velikonoce jsou pro nás radostnou zprávou, velikým příslibem, ale také ohromným tajemstvím.
Bůh to jsou také paradoxy. jaká mysl může chápat paradoxy? Nikoliv ta kalkulativní, která připouští jen "to" nebo "ono, "ano" či "ne", chápat je může jen ta veliká mysl, která připouští "to" i "ono", "ano" i "ne".
Jeremiáš osočuje Boha, obviňuje jej, pláče, prosí, klade otázky. Na konci k němu Bůh skutečně mluví, ale nezodpoví mu ani jednu jedinou z jeho otázek. Přesto je Jeremiáš spokojen. to že s ním jeho Bůh mluví, to že on pro Boha není zanedbatelný, je pro něj neskonale víc, než to, že právě nechápe Boží záměry.
Ve čtyřech evangeliích je Ježíšovi kladeno na dvě sta otázek. Téměř žádnou nezodpovídá přímo tj. odpovídá v podobenstvích, mnoho jich nezodpovídá vůbec, na některé odpovídá otázkou. Jen naprosté minimum otázek zodpoví přímo.
Na světě jsou stovky křesťanských denominací, právě proto, že někteří si myslí, že našli nejlepší univerzální odpovědi na všechny otázky a že ty jejich odpovědi jsou ty jediné a správné. Když se sejdou dva křesťané z různých církví, jsou schopni se do nekonečna přít o to, čí odpovědi jsou ty nejsprávnější a o to jestli ty mé odpovědi jsou lepší než ty tvé.
Moudří však vědí, že není důležité znát všechny odpovědi. Ano, Bůh je paradoxní.
Kdosi oslovuje Ježíše: "Mistře dobrý..."
A tesař odpovídá: "Proč mi říkáš mistře dobrý? Vždyť jenom Bůh je dobrý!"