Je zásadní rozdíl, pro jaký účel si bojovník obléká látkovou suknici přes zbroj. V případě války, kdy nastupuje na bitevní pole jako součást velké armády si šlechtic téměř vždy bral své barvy. V případě drobné války, nebo sousedského sporu nebylo nutné, aby si oba znepřátelení pánové oblékali své erbovní barvy, protože při malých počtech vojáků na obou stranách bylo zjevné, kdo je pánem (kvalita látky, zdobení, atd.). Stejně tak si mohl urozený i neurozený bojovník obléknout přes zbroj všední civilní suknici, chtěl-li být nepoznán, chtěl-li svou zbroj skrýt (nejedná se o plnou zbroj), nebo vydával-li se na cestu na níž očekával možné problémy (tím je míněno cestování, nejedná se o kampaň). Samostatnou kategorií je turnaj, kdy se nobil zpravidla oblékal do svých erbovních barev, ale kde mohl také v rámci kurtoazie projevit své city dámě, nebo příslušnost k rytířskému řádu. Zvláštní kategorií jsou pak rytířské duchovní i světské řády, kde předepsané řádové odění sloužilo jako uniforma podle stanovených pravidel (určovalo příležitost pro nošení i konkrétní podobu v rámci stanovené hierarchie uvnitř řádu).
A proto rozlišujeme na varkoče -
válečné suknice, oblékané přes zbroj a neosucí konkrétní barvy či znaky a
civilní suknice, oblékané přes zbroj z jiného důvodu
Varkoč, jak vyplývá již z jeho původního jména, má primární funkci rozlišit nebo přiřadit bojovníka.
Protože tohle téma je o varkočích, vynechme civilní suknice
zajímá nás turnaj, válka a vojenská služba.
