Jiři z Holohlav wrote:Chápu,že šikovný kovář vykoval vnější závit,ale jak dělali ten vnitřní?
Na závity používají tzv. závitníky. Na vnější to je kolečko se závitem, kde mat. je podtsatně tvrdší než mat. na kterém chceme udělat závit. Mat. kde bude závit je kulatina, která je malonko větší než průměr kolečka v závitníku. U vnějšího závitu je to podobné. Máš tyčku, která je tvrdá a na které je závit. Do protějšího materiálu, kde bude závit vyvrtáme díru, která je malinko menší než je závitník. Šroubováním se závitník zarývá do otvoru a odřezává vše co není závit)) -protože mat. závitníku je tvrdší než materiál kde závit bude. Tak že si nemyslím, že by se závit koval a že dříve měli podobný způsob výroby.
Ahoj M.
Takže moderní řezání závitů je vlastně prastaré.
Stejně někdo musí nějak vyrobit ten závitník i závitořez.
A jak se to udělá ,aby šla hlavice rychle sundat a současně se při sekání nepovolovala - já pořád dotahuju a asi dotahovat budu dokud nepřezbrojím.
Jiři z Holohlav wrote:Takže moderní řezání závitů je vlastně prastaré.
Stejně někdo musí nějak vyrobit ten závitník i závitořez.
Dneska se dají dělat závity i na soustruhu. Myslím, že tehdejší soustruhy by to asi ale nezvládly To je jedno.
Jen bych chtěl podotknout, že i ve středověku byla specializovaná profese jako nástrojař, výrobce pracovních pomůcek, -člověk pracující většinou ve stejné dílně jako zámečník, či kovář. Mám to psaný někde v knížce starých řemesel.
Wothan wrote:Pokud si vzpomínám tak se to dělá "primitivním způsobem" tak, že na to tu hlavici našroubuješ zatepla a ten závit do ní defakto vymáčkneš, ale v praxi jsem to nikdy nezkoušel.
Já to zkoušel. Tyč se od budoucí matice velmi rychle ohřeje na stejnou teplotu . Jednak k vytvoření závitu nedojde a jednak to taky nemusí jít rozebrat. Skutečně je nejjednodušší závity řezat. Taky před nástupem normalizovaných závitů měl každý kovář svůj osobitý závit a pokud jsi ztratil , či poškodil jednu část spoje, musel jsi za kovářem, který to dělal. Mám pár velmi starých závitníků a nepodobají se žádnému známému systému a jsou očividně vyrobeny nestrojovou technologií
Jak říkám, narazil jsem na to v nějaké literatuře věnované historickým technologiím, takže se to prokazatelně někdy používalo, ale nidky jsem neměl možnost to vyzkoušet a tak neznám možnosti téhle technologie - kdy kde a jak se to dá nebo nedá použít.
Jiři z Holohlav wrote:Takže moderní řezání závitů je vlastně prastaré.
Stejně někdo musí nějak vyrobit ten závitník i závitořez.
A jak se to udělá ,aby šla hlavice rychle sundat a současně se při sekání nepovolovala - já pořád dotahuju a asi dotahovat budu dokud nepřezbrojím.
Nemůžu dát ruku do ohně, že to tak dělali dřív stejně, ale přijde mi to jak že by to byla cesta. Oni uměli vyrobit nástroje co potřebovali k opracování ,tak aby byli tvrdší než materiál který byl určen k opracování a ve finále mi přijde tato technologie poměrně jednoduchá a velmi kvalitní. Jeslti máš (te) zájem a nemáš (te) představu jak to vypadá , mohu nafotit)
Jo a na druhou tvojí otázku bohužel neznám odpověď -ale jselti narážíš na již probírané kresby, tak mě reď napadlo, jeslti to nebude tak -
že rytíř má meč se šroubovací hlavicí, která se mu povoluje a neví jak to dotáhnout, proto má v kapsáři náhradní hlavici, kterou by v případě ztráty hlavice na meči vyměnil. No a ve finále ji může použít tak že ji vrhne na nepřítele)))
M.
Ptal se někdo Vaverky .) třeba to četl
Dycky je nejlepší nastudovat celé souvislosti díla a občas tio z toho něco vyplyne Třeba dole utržený kus stránky s poznámkou, tak takhle ne. že?
Když jednou zkusíte jaký to je s dlouhou dřevcovou zbraní, tak šmrdlání mečíčkem už pak nikdy není co bejvalo...
Tak jsou opravdu překvapen, každopádně ten obrázek rychle skovejte vyhoďte nebo spalte, hlavně ať se nedostane do rukou "mečířů" nebo se s nim budou ohánět u každého stánku a tvrdit, že jeho meče jsou nejlepší protože maj závit jak to bylo ve středověk:) každopádně diskuze na tema šrouby zde na foru už nějkde je. Každopádně nemyslím že by se zbraň měla po odpomontování hlavice rozpadnout jak zaznělo výše jde jen o to, jek pevně je naražená rukojeť, můj meč má rukojeť ze dřeva potaženou kůží a taky se po odšroubování nerozpadne, rukojeť je pevně naražená a drží i zášťitu, meč je samozřejmě nevyvážený a neohrabaný, ale jak se dá předpokládat útočník s ním stejně bude bodat a to možná širokým úchopem, tedy shrnuto, když najde čas na odšroubování přesné hození nejlépe po hlavě a možné zmatení nebo otřesení soupeře, třeba se mu i podaří ho propíchnout. Snad si z nás předkové pouze nevystřelili
Werner I. z Pořešína,
bratr Pribyslava II. z Pořešína,
věrný přítel, rádce a lovčí Petra I. z Rožmberka.
Kdo nechce, hledá důvody. Kdo chce, hledá způsoby.
To je jedno. 