Stavební postupy a materiály

[Rab]

Je o jenom o kvalitní přípravě vápenného pojiva - doporučuji zde:
http://www.aquabarta.cz/produkty/produkty.htm

[Petr98]

U nás v josefovské pevnosti průvodci vypravovali, že první co bylo při stavbě pevnosti - 1780, tak zárověň s výkupem pozemků a vyměřváním, se rozjeli nákupčí, kteří od majitelů okolních panství vykupovali dobře vyzrálé vápno, do malty se drtili i nepoužitelné zbytky cihel a spekulovalo se i o přídavku karbidového vápna. Zkusím zjistit od kolegů, jestli nemají nějaké rozbory malty od nás nebo z Terezína. Faktem je, že je jednodušší rozbít pevnostní dobře pálenou cihlu, než je roztrhnout od sebe. To chce je nechat pár zim omrznout .

[sroub]

.... a spekulovalo se i o přídavku karbidového vápna

K tomu karbidovýmu vápnu, vybavuju si že když němci tady na pražský čáře po okupaci ničili řopíky, tak ty co se nedaly z nějakýho důvodu vyhodit do vzduchu se vyplnily kamením a prolily karbidovým mlékem (hodně vodovej roztok karbidovýho vápna). Když to po nějakejch čtyřiceti letech nadšenci rozbííjeli aby je mohli zrekonstruovat, bylo to vyrzálý vápno pres skoro stejně tvrdý nebo i tvrdší než původní beton. Jenom doplnim že norma na pevnost betonu byla min. 450kg/cm3 nebo vyšší...

[Richard]

Řopíky neboli pevnostní pěchotní sruby pro dva lehké kulomety je pro samostatné téma. Prohlížel jsem si je u Landštejna a je zajímavé vidět těch pár kousků, co jsou prostřelené. Stačí se jenom podívat na ty železné pruty co vystužovaly železobeton...ta síla

[Martin]

Řopíky neboli pevnostní pěchotní sruby pro dva lehké kulomety je pro samostatné téma.

Je to sice OT, ale i vrcholný gotik občas narazí na předválečné pohraniční opevnění, proto si dovolím reagovat na předchozí příspěvky.
Tzv. "řopík" je označení pro železobetonové kulometné hnízdo s oficiálním označením "Objekt lehkého opevnění vz. 37" (ŘOP= ředitelství opevňovacích prací). Byly budovány v l. 1937-8 obvykle ve 2-3 sledech za sebou a výraznější bojovou hodnotu měly pouze při vzájemném propojení systémem polního opevnění, které bylo schopné odolat tankům, protože samotné řopíky nedisponovaly protitankovou výzbrojí. Souvislá linie opřená o řopíky byla tvořena ocelovými rozsocháči, betonovými ježky, zabetonovanými traverzami, protitankovými příkopy, drátěnými překážkami apod. Toto bylo doplněno pozicemi polního dělostřelectva. Řopíky měly vesměs dvě boční střílny, takže polní opevnění v podstatě "flankovaly". Samotné řopíky měly odolat jednomu přímému zásahu 10cm dělem a jejich zesílená verze zásahu 15cm dělem. Za II. sv. války byla spousta řopíků na území protektorátu zničena Němci, zatímto ty v Sudetech zůstaly zachovány. Odstřelit řopík nečinilo zásadní problém, pouze ty, které byly blízko obytných objektů byly vyplněny betonem, protože by odstřel poškodil okolní budovy. Celkem jich bylo postaveno přes 9000ks, ale všechny nebyly do září 1938 dokončeny a vyzbrojeny.
Řopík v žádném případě nebyl "pevnostním pěchotním srubem", jak je uvedeno výše. To názvosloví je pevně dané, a proto ho nebudeme prznit, protože se tím zabývá spousta lidí, stejně jako my středověkem.
"Tvrzový pěchotní srub" byl součástí dělostřeleckých pevností, které se budovaly výhradně v nejodolnější třídě IV. a měl tedy 3,5m silný strop, 3,5m čelní stěnu, ostatní stěny 1,5m. Výzbroj zahrnovala i protitankové kanony.
"Samostatný pěchotní srub" nebyl součástí tvrze a byl budován v několika třídách odolnosti. Výzbojí se nelišil od tvrzového pěch. srubu.
Předválečné pohraniční opevnění vlastně uzavírá vývoj našich permanentních fortifikací, na jejichž počátku stál kníže Boleslav v 10. stol., když přikázal postavit kamennou hradní zeď "po způsobu římském" na hradě ve Staré Boleslavi.

[Petr Tallowitz]

Ohledně oněch vápenných omítek a vápenné malty obecně, je zakopaný pes ve dvou bodech:
1) "Zrání" vápna při hašení, dříve bylo používáno vápno odleželé tři a více lét, dnes je vyhašené za den!
2) poměr vápna a písku, dnes se užívá poměr 1:4 až 1:6 a dříve dle rozborů 1:1 až 1:2 (tedy dnes malty šidíme o to nejdůležitější- pojivo), dále byly ve VS omítky natírány vápenným mlékem, což opět obohacovalo, i když dodatečně, omítku o pojivo. Většinou takto byly ošetřovány omítky venkovní kde vlivem počasí docházelo k vyplavování vápence. Vápenným mlékem byly ale natírány i neomítnuté zdi, čímž docházelo opět k obohacování a zpevnování pojiva mezi stavebním materiálem na vnějších stranách zdiva (ve spárách).
Do dnešních malt se rovněž přidává cement, což mění celou strukturu omítky a její vlastnosti

[Richard]

...s maltou, kde je jeden díl vápna a jeden díl písku bych teda nahazovat nechtěl, to musí být šílený lepidlo

[Kateřina_z_Landštejna]

S tím vápenným mlékem, to je také taková zvláštní věc (alespoň pro naprostého stavebního laika, jako jsem já). Máme starý (150 let) kamenný domek; pochopitelně byl vlhký. Sundali jsme omítky a v obytných místnostech jsem natřela ty holé kameny opravdu velmi hustým vápenným mlékem.
Udělalo to takovou jako skořepinu (hodně tvrdou) a vlhkost zůstala (asi) za ní.
Připouštím, že je možné, že se barák postupně rozmočí a zůstane jen ta vápenná skořepina Ale zatím plní svou funkci skvěle. Zda to nějak vyreagovalo s pískovcem a opukou, z nichž je dům postaven, to netuším.

Proč to sem píši? Protože opuka a pískovec jsou prastaré stavební materiály a vápenné mléko asi stejně prastarý ochranný materiál. V souvislosti s těmi vlhkými zdmi mne napadlo, že naši předkové možná nemuseli mít doma zas až takovou zimu a mokro.

Opuka i pískovec jsou, podle naší osobní zkušenosti, "teplé" kameny. Krásně akumulují teplo, a to i z nepříliš výkonného zdroje. V zimě pohodlně vytopíme cca 220 m3 jedněmi kamny na dřevo s malým výměníčkem na komíně, a to na pěkných 22°C. Jen musíme nosit teplé ponožky, to ano, od podlahy je zima. Možná ty středověké domy a hrady nebyly tak nútulné, jak by se na první pohled mohlo zdát...

[Rab]

Patrně to bude tím, že omítka, kterou jste sundali, byla hodně "tvrdá", tedy cementová, tudíž stěny nedýchaly a drželo se v nich vlhko nebo vnitřní vlhkost kondenzovala na povrchu omítky, kdežto omítka vápenná je difuzní - paropropustná

[Kateřina_z_Landštejna]

Patrně to bude tím, že omítka, kterou jste sundali, byla hodně "tvrdá", tedy cementová, tudíž stěny nedýchaly a drželo se v nich vlhko nebo vnitřní vlhkost kondenzovala na povrchu omítky, kdežto omítka vápenná je difuzní - paropropustná

To nevím, jaké bylo její složení, avšak dům je podmáčený z vedlejšího pozemku, kde zůstala po vyhořelé stavbě podlaha dlážděná glazovanými kachlíky, lehce vyspádovaná směrem k naší stěně. Veškerá dešťová voda se tedy nejprve stéká u paty zdi, tam se něco vsákne a něco odtéká do kanálku. Dům je masivně provlhlý právě od této zdi (ta byla kompletně mokrá až po strop a ještě kousek na něm) - ale vlhkost postupně ustupuje poté, co jsme provedli řadu odvětrávacích úprav.

A právě tuto "velevlhkou" zeď jsme otloukli úplně celou (omítka byla strašlivě pevná, jako keramická, otloukali jsme to kangem - ale světlá až bílá; kdyby byla cementová, tak by byla šedá, ne?) a natřeli tím vápenným mlékem.