Opat píše:Kateřina_z_Landštejna píše: Té poznámce o srovnání s kostelními svícemi nějak nerozumím. K čemu se vztahuje?
Jak jsi psala ten údaj o nákladnosti kostelních svící a od toho, že se jednalo obecně o luxusní zboží. Chtěl jsem upozornit, že není svíce jako svíce. Nebo jsem to špatně pochopil?
To nebylo o nákladnosti kostelních svící, to bylo pro ilustraci, jak nákladné a výjimečné bylo svícení svícemi obecně. A podle dostupných materiálů tak tomu bylo nejen v ranném a vrcholném středověku, ale i o dost později. Ještě hluboko v novověku se i v dolech svítilo loučemi, pochodněmi, lojovými a olejovými kahánky - se všemi z toho plynoucími důsledky.
Kupříkladu horníkova pracovní doba se ještě v 19. století měřila lojovými svícemi. Nafasoval 4 a když vyhořely, měl padla nebo pauzu. Mimochodem - od starověku se používaly svíčkové hodiny, to jen pro zajímavost. Jenže hodiny v domácnosti obecně byly spíše kuriozitou...
Ona sice není svíce jako svíce, ale pokud je někde, v nějakém období, vosku a loje oecně málo, tak je prostě svícení svícemi neobvyklé a vymezeno pro úzké sociální vrstvy. Ostatně - to jsou také jedni z mála, kdo má důvod být večer vzhůru a svítit.
Obyčejní lidé po setmění zapadli a byli rádi, že mohou spát; protože museli dost tvrdě pracovat a na nějaké večerní aktivity asi neměli moc sil (pokud to nebyli lidé, kteří naopak večer pracovat začínají).
Takže svítili hlavně mniši a kněží, kteří vysluhovali bohoslužby a účastnili se nočních modliteb a bohatí lidé, kteří měli čas a peníze na zábavu. Ostatní jen, pokud nezbytně museli.
A k té velikosti svící - již v hlubokém středověku se hlavně kostelní nebo vůbec obřadní svíce vyráběly odoslova brovské. V severských zemích, na Islandě a v Grónsku byl nalezeny zbytky voskovic, které měly i 20 cm v průměru a byly vysoké přes půl metru. Z jednoduchého důvodu - taková svíce hrozně dlouho vydrží. Tenká svíčka shoří rychle, veliká vydrží měsíce i roky - šetří tedy práci i peníze; zvlášť, je-li z kvalitního vosku.
Myslím, že i ve světských kruzích tedy, kdo mohl, opatřil si spíše pořádné svíčkové poleno a měl vystaráno na dlouhou dobu.
Ona má taková tlustá svíce i tu výhodu, že knot zahoří dovnitř a je z ní vlastně taková lampička. Knot je schovaný, světlo nekmitá, pěkně klidně žlutě hoří a nehrozí takové nebezpečí převrácení a požáru. Jenže to je něco, co si obyčejný člověk zase nemohl pořídit...