Moderátoři: Maršálek, Bestian, Heinrich von Rheinhausen
Josef Emler: Decem registra censuum Bohemica compilata aetate bellum hussiticum praecedente. Praha 1881.Kateřina_z_Landštejna píše: Existují k těm středověkým poddanským dávkám nějaké prameny? Podle nich by se dalo třeba zhruba odhadnout, jaká asi tak mohla být v nějakém konkrétním regionu produkce včelího vosku.
Jak jsi psala ten údaj o nákladnosti kostelních svící a od toho, že se jednalo obecně o luxusní zboží. Chtěl jsem upozornit, že není svíce jako svíce. Nebo jsem to špatně pochopil?Kateřina_z_Landštejna píše: Té poznámce o srovnání s kostelními svícemi nějak nerozumím. K čemu se vztahuje?
V ničem, co vykládám, si nečiním nárok na vymezení pravdy, ale pouze vymezení vlastního názoru.Abélard To nebylo o nákladnosti kostelních svící, to bylo pro ilustraci, jak nákladné a výjimečné bylo svícení svícemi obecně. A podle dostupných materiálů tak tomu bylo nejen v ranném a vrcholném středověku, ale i o dost později. Ještě hluboko v novověku se i v dolech svítilo loučemi, pochodněmi, lojovými a olejovými kahánky - se všemi z toho plynoucími důsledky.Opat píše:Jak jsi psala ten údaj o nákladnosti kostelních svící a od toho, že se jednalo obecně o luxusní zboží. Chtěl jsem upozornit, že není svíce jako svíce. Nebo jsem to špatně pochopil?Kateřina_z_Landštejna píše: Té poznámce o srovnání s kostelními svícemi nějak nerozumím. K čemu se vztahuje?
Já jsem se k tomu také snažila něco najít. Jenže všechny prameny začínají, vyjma Zlaté buly Karla IV., kterou stvrdil dosavadní privilegia brtníků a včelníků, až kolem r. 1550 a později. Z ranného a vrcholného středověku jsem nenašla absolutně vůbec nic ani o včelařích jako poddaných, ani o včelařském a medařském právu.Opat píše:Josef Emler: Decem registra censuum Bohemica compilata aetate bellum hussiticum praecedente. Praha 1881.Kateřina_z_Landštejna píše: Existují k těm středověkým poddanským dávkám nějaké prameny? Podle nich by se dalo třeba zhruba odhadnout, jaká asi tak mohla být v nějakém konkrétním regionu produkce včelího vosku.
a pak řada listin v CDB, CDM, RBM.
Pochybuju, že tohle odvodíš. Ty dávky byly fixní po celý vrcholný a pozdní středověk, ba dokonce vlivem inflace se vlastně zmenšovaly.
Já si myslím, že je to skutečně spíš o tom, že většina lidí nepotřebovala, ne že nemohla. Čili vlastně v podstatě souhlas.Kateřina_z_Landštejna píše: Obyčejní lidé po setmění zapadli a byli rádi, že mohou spát; protože museli dost tvrdě pracovat a na nějaké večerní aktivity asi neměli moc sil (pokud to nebyli lidé, kteří naopak večer pracovat začínají). Takže svítili hlavně mniši a kněží, kteří vysluhovali bohoslužby a účastnili se nočních modliteb a bohatí lidé, kteří měli čas a peníze na zábavu. Ostatní jen, pokud nezbytně museli.
Ona má taková tlustá svíce i tu výhodu, že knot zahoří dovnitř a je z ní vlastně taková lampička. Knot je schovaný, světlo nekmitá, pěkně klidně žlutě hoří a nehrozí takové nebezpečí převrácení a požáru. Jenže to je něco, co si obyčejný člověk zase nemohl pořídit...
K osvětlení lidských obydlí byly kdysi používány pochodně. Lidé si povšimli, že dřevo smočené v rozpuštěném tuku, pryskyřici nebo oleji mělo lepší svítivost a déle hořelo. Do uvedených látek byly také máčeny provazy a šňůry a používány pak k osvětlování místností. Aby se svítivost zvýšila, byly takové pochodně vkládány do velkých mis. Konečně byly ke svícení používány různé oleje. Na těchto olejích plaval knot, který se zapálil. Tento způsob se udržel až do 20. století. V hrobě Tutenchamonově byly nalezeny čtyři svícny z bronzu a zlata, nebyly však určeny pro svíčky, ale sloužily jako nádoby na olej. Neboť v době 1700 až 1500 před n.l. byly při velkých slavnostech pochodně nahrazovány lampami a nádobami, ve kterých hořel olej. Potom byly vynalezeny svíčky. Rozdíl mezi svíčkou a pochodní spočívá v tom, že ve svíčce je knot obalen obalem, který je mnohokrát větší než samotný knot. U pochodní byly knot a obal stejné a také zároveň dohořely. Historické nálezy svíček máme mimo jiné tyto: Svíčky z 1. století dlouhé 5,8 a 22,3 cm o průměru 12,1 cm byly nalezeny ve Vaisonu ve Francii. V alemanském hrobě ze 7. století byly nalezeny svíčky dlouhé 28 a 22,3 cm se 16-ti vláknovými knoty. Z Vikingské doby máme svíčky dlouhé 40 cm o průměru 8 až 10 cm. Tyto voskové svíčky nebyly používány všeobecně. Byly zapalovány jen při slavnostních příležitostech a i tak jen zřídka. Vikingové zhotovovali svíčky tak, že vyváleli voskový kotouč na tloušťku 1—2 cm, vyřízli z něho proužky 2 cm široké, pak do středu 4 částí položili knot a ručně tyto čtyři kousky srolovali do kulaté svíčky. Po rozšíření křesťanství byla spotřeba svíček větší, protože shromáždění se scházela většinou večer. Svíčky byly zhotovovány z loje a to 2/3 loje hovězího a 1/3 loje beraního. Tyto lojové svíčky se udržely až do první třetiny 19. století. Lojové svíčky byly na velkých dvorech čeledi přesně přidělovány. Vyprávělo se také, že strážci majáků přidělené lojové svíčky používali k přípravě jídel a v tropech zase obyvatelstvo se svíčkami potíralo a tak se chránilo proti komárům. Na různých středověkých koncilech se stále hovoří o svíčkách a pochodních. Má se za to, že svíčka ve své dnes známé formě vznikla v prvních stoletích n.l. a to v souvislosti s šířící se křesťanskou symbolikou. Lid používal svíčky lojové, kdežto při slavnostních příležitostech se v kostelech uplatnily voskovice, pochodně a misky s olejem. Výroba svíček jako samostatné povolání je prokazatelná až v pozdně křesťanské době. Nedostatky lojových svíček byly vylepšeny tím, že jako knotu se začalo používat bavlny a mimo to se do nich ve větším či menším množství přidával vosk. O spotřebě vosku v klášterech svědčí skutečnost, že v r. 1036 na veletrhu v Camhrai koupil blízký klášter Corbie 300 kg vosku. Většina klášterů si však lila svíce z vlastního včelího vosku nebo z vosku, který dostala od včelařů jako naturální nájem. Způsob výroby voskovic se od 16. století zjemnil. K lití svíček se používaly formy zhotovené z buksusu. Převrat ve výrobě lojových svíček přineslo objevení stearinu asi v r. 1831. Od té doby byly lojové svíčky zatlačovány stearinovými, které se používají dodnes.
