Jedenapůlruční meč

[Triarius]

to je prevda, ale stale som skepticky okolo pouzivania dlhych mecov o pechoty, ale to je uz tolko razy a na tolkych forach omielana tema, ze nema zmysel ju zase otvarat

[Martin]

Hehe, někdo o voze, někdo o koze. Část landsknechtských doppelsoldnérů byla vyzbrojena obouručními meči na vytvoření cesty skrz pikenýry dovnitř šiku, avšak tahle diskuse je o dlouhém meči ve smyslu jedenapůlručním. Dvouruční meč se ale jako "dlouhý" nikdy neoznačuje.

[Martin]

před tím mým příspěvkem byla debata o tom, že pro pěšáka jen krátký meč

Když se řekne např. "škola šermu dlouhým mečem", tak si nikdo, kdo alespoň trochu šermoval nepředstaví dvouruční meč, ale jedenapůlku a německou školu. U rozdělení zbraní či zbrojí nezáleží pouze na jejich laicky odvoditelných vlastnostech, ale i na vžitých pojmech.

[Wothan]

Mimo to není vždycky pravda že pěšák musí používat krátký meč - to je dáno jednak použitou taktikou a jednak možnostmi technologie. Ani římské jezdecké meče - spathy nebyly tehdy příliš dlouhé. V husté skrumáži byl krátký meč vhodnější - jenže gladius se používal primárně k bodu, k seku mnohem méně. Na druhou stranu třeba zmiňovaný katzbalger je spíše sečná zbraň. I z Antiky máme doložené meče poměrně dlouhé, takže je to vždycky o použité taktice a místu v šiku/roli toho kdo ten který meč používá a za jakých okolností.

[Martin]

Na některých obrazech mají pěšáci neobvykle velké meče, ale stěží z toho činit nějaké závěry.
Richentalova kronika 1465-75.

[Kain]

Wothan - to už je ale detailnost přílišná, shodneme se, že ať je meč (sečná zbraň) pěšáka dlouhý jakkoliv, je obecně kratší než meč jezdce. Gladius je kratší než spatha, sax je kratší než meč, francouzský kordík je kratší než palaš, pionýrský tesák je kratší než husarská šavle...
Odhlédnuto od častější sečnosti jezdeckých zbraní...

[Wothan]

Když to právě trochu kazí ta jedenapůla která bývá delší než jezdecký meč

[Kain]

A to zase kazí fakt, že rozdíl mezi jezdeckým a jedenapůlou přijde markantní tobě, ale spousta lidí v tom vidí rozdíl akorát tak sémantický podle toho kdo to drží a tedy jak (jezdec jednoruč, pěšák obouruč). A jestliže pěšák drží zbraň obouruč, pak těžko mluvit o poboční zbrani do skrumáže:-) Třeba v Maxmiliánově průvodu je vyobrazen lancknecht s dvouručním tesákem (=dlouhý) a malým obyčejným tesákem...

[Wothan]

To záleží na zvolené taktice - sekat je s tím ve skrumáži dost obtížné (i když ta páka a střih umožňují účině seknout aniž by to provázel velký nápřah), ale bodat zase tak moc ne. Dovedu si představit jak postavit tyhle bojovníky někde mezi nebo za pavézy pro boj s jezdci apod. jenže pořád mi dřevcovky nějak přijdou jako vhodnější - levnější a účinější řešení.

[Martin]

Dovedu si představit jak postavit tyhle bojovníky někde mezi nebo za pavézy pro boj s jezdci apod. jenže pořád mi dřevcovky nějak přijdou jako vhodnější - levnější a účinější řešení.

To ne, jezdec v době šiku s pavézami (tj. 15. až poč. 16. stol.) útočil kopím, takže za pavézníky byli pikenýři, s píkami delšími, než jezdecké kopí, za nimi pak sudlice a střelci. V tomhle šiku se s meči prakticky vůbec nepočítalo. Ani tak podrobný vojenský řád, jako je Vlčkovo "Naučení" nezmiňuje ve výzbroji pěšáků meče, protože v dané taktice nebyly podstatné. Ať už si o tom myslíme cokoliv.
Navíc ve zmíněné době nebyl meč proti zbroji (a zvláště jezdecké) příliš účinný. Resp. muselo by se jednat o velké štěstí a o velké umění, aby se mečem vyřadil oděnec z boje. Tedy jakýkoliv palcát či sekera byla daleko vhodnější poboční zbraní. Pokud vím, tak lehká jízda se v přímém útoku neuplatňovala a tvořili ji hlavně jízdní střelci. Na druhou stranu by mohla jedenapůlka ublížit koni, ale spíš jako nouzovka.
Já ty meče v pozdní gotice moc nepřeceňuju. Už v r. 1382 je ve Frankfurtu n. M. požadován ke zbroji typu "drabgeschir" meč nebo palcát (a kopí nebo halapartna). Zde se jednalo o pěší zbroj, na rozdíl od některých jiných oblastí, kde byl drabgeschir zbrojí jezdeckou.