První kdo z českých panovníků tvrdě narazil při pokusu o omezení moci šlechty (která se prakticky teprve nedávno stala ze služebné dědičnou) byl Přemysl Otakar II. a jeho pád nevaroval Jana Lucemburského při jeho pokusech o nastolení francouzského vzoru vlády (1315-1318). Již na samém počátku nám zemské desky dokazují že na svém dominiu je šlechtic skutečným pánem s plnou soudní pravomocí - v případě odsouzení poddaného na smrt zůstalo panovníkovi jenom právo milosti. To zmiňuji proto, že ani Václav II. ani Karel IV. neuspěli s pokusem prosadit jednotný zákoník pro celou zemi. Nedokážu si tedy představit, že by šlechtic nelovil ve svém.
To ovšem nic nemění na faktu, že mě šípy za opaskem překáží a vypadávají mi
