Luky, šípy, kopí a pod.

[Ritsi]

Pomalu se provedla část nátahu, pak se zamířilo a poté se teprve luk prudce dotáhl a pustil šíp..

Nejsem si jisty, ale říkal mi to sportovní střelec - ve sportovní lukostřelbě se prý střílí tak, že se luk napne asi do dvou třetin, poté se nátah zpomalí zamíří se, ale nátah se nezastaví...a potom plynule přejde do vypuštění šípu...

Pochopil-li jsem správně, zabrání to nepřesnostem při "prudkém" vypuštění šípu z plného nátahu. U indiánů byl možná důvod stejný... zamířili na cíl a poté plynule vystřelili... Ostatně, dalo by se o nich říct, že byli mistři v lukostřelbě ne?

[Joe]

Tím poloreflexem myslíš luk s rameny předklopenými dopředu, který ale nemá reflexy na koncích? - takže se tětiva při výstřelu nezastaví o tělo luku, chápu správně

Ano, chápeš

[Joe]

A k tomu rozdílnému držení. Asi jsem si odpověď již nalezl i sám.
http://www.grozerarchery.com/index_m.htm
(btw krásné práce, řekl bych fakt machr...)
Máte na mysli ten prvním způsob z jím ukazovaných, že? A co ten třetí? To je taky "od vás" ?

Je to ten 7 obrátek!!!

[awe]

Ostatně, dalo by se o nich říct, že byli mistři v lukostřelbě ne?

přiznávám, že se zde pouštím na tenký led a spíše spekuluji, ale nemyslím si, že by byli až zase takoví mistři. Uměli asi povětšinou prostě jen tolik kolik potřebovali ke každodenní obživě/přežití. Což je v oblasti s hojností zvěře nepříliš náročné. Pro tohle hovoří i to, že většina luků byly spíše více či méně opracované "klacky" než vymazlené hračky, jež se většinou vyskytují ve vitrinách muzeí. O to více si ale pak vyhráli se šípy...

[Joe]

I to nám kluci ukazovali (tedy na fotkách z můzeí) a skutečně šlo o luky řekl bych na úrovni jaké jsme si vyráběli jako děti
Co se střílení týká, tak je to tak, že pokud střílíš skoro denně, tak se prostě střílet naučit musíš , ale s Wellským lučišníkem se srovnávat nemohli (tedy většina z nich - jistě se tam ale našli naprůměrní talenti jako všude )

[cossack]

Laubin píše, že když požádal nějakého staříka o ukázku střelby, tak ten sice na nějakou vzdálenost určenou plechovku netrefil, ale všechny šípy šly do stejného místa. Ten indián se pak omlouval, že už fakt dlouho lukem nestřílel. Podotýkám, že to bylo někdy v padesátých letech a podle fotek ten indoš viděl hóódně zim. Potom spolu diskutovali jak, že vlastně mířil. Dědula řekl, že se podíval kde ta pixla je, no a potom prostě napnul luk a vystřelil.

Způsoby držení šípu na tětivě jsou vyobrazeny v knize Indiánská enciklopedie od Mnislava Zelného, která je ovšem jinak na h....
Tam je jeden způsob který se podobá tomu prvnímu z výše zmíněných webovek. Tak nějak podobně to držím i já, střílí se s tím docela dobře a nemusí se to dlouho pilovat.

[cossack]

Ještě k tomu zesilování. Lepilo se to klihem. Ale ne na zadní-vnitřní stranu, nýbrž na přední. Šachy se rozdělili na silnější vlákna a ty se pak v různě se překrývajících vrstvách lepily na dřevo. S tou surovkou by to bylo obdobné, akorát že za SUCHA! Buď v několika slaboučkých vrstvách, nebo jedné silnější.

[Mokohtavenotaxe]

Potom spolu diskutovali jak, že vlastně mířil. Dědula řekl, že se podíval kde ta pixla je, no a potom prostě napnul luk a vystřelil.

Můj strýc (závodní to lukostřelec), tento způsob označuje, jako impulsivní střelbu. Občas si s ním zastřílím a sice nedosahuji stejných výsledků co on (také střílím nepoměrně méně), ale byl až překvapen, že jsem vůbec schopen zasáhnout terč.

Co se luků týče, tak jenom připomínám, že na planinách se největší důraz kladl na šípy. Indián byl schopen vzít kdejaký klacek a střílet, jen když měl dobré šípy.

Mimochodem Moore uvádí statistiku provedenou při sčítání lidu v roce 1880 u Šajenů. Jde o rozdělení řemesel v jedné asi třísetčlené tlupě. Je tam několik léčitelu, obřadníků atd. Pak ale také pět specialistů na výrobu šípů. Jenže výrobce luků tam nenajdeme ani jednoho! Závěr si jestě udělá každý sám. Na druhou stranu se některé kmeny specializovaly na obchod i s luky či materiálem na jejich výrobu. Předpokládám ale že takový luk z rohů ovce tlustorohé, nebo šlachový luk (ne dřevěný pošlachovaný luk, ale luk vyroběný jen ze šlach - jak se to dělá netuším, ale vyslechl jsem si dříve přednášku nějakého ostraváka, který se je již několik let snaží zrekonstruovat) byly dost luxusní záležitosti určené nobilitě.

[Ritsi]

Ještě k tomu zesilování. Lepilo se to klihem. Ale ne na zadní-vnitřní stranu, nýbrž na přední. Šachy se rozdělili na silnější vlákna a ty se pak v různě se překrývajících vrstvách lepily na dřevo. S tou surovkou by to bylo obdobné, akorát že za SUCHA! Buď v několika slaboučkých vrstvách, nebo jedné silnější.

Toto je cenné z toho důvodu, že vnější povrch stromu budou záda luku (vzdálenější strana od střelce) a luky praskají právě na zádové straně. Jakékoli poškození zádových vláken neboli letokruhů zvyšují možnost zlomení.

Záda jsou jestli se nepletu ta "přední strana" luku...ale tak nevím, chyba není vyloučna.

Sakra... možná se stavím "na pokec" na jatka, to zní zajímavě .
To s tou surovkou by taky mohlo být dost fajn. Mmj by to mohlo myslím i docela pomoct, pokud by luk nedejbože prasknul...
Akorát ona se lepila za sucha??? Já bych čekal, že spíš za mokra, aby luk ztáhla a zpevnila...
...eh, ale zas je fakt, že kdyby sis takhle ten luk potáhnul tak si z nej už asi moc nezastřílíš... no ale vydržel by dost . Ale stejně, copak se zašívání doi mokré kůže vůbec nepoužívalo? Přišlo by mi to např u zářezů vcelku jako dobrý nápad.

Máte to nalepování někdo ozkoušené? Jak silná vrstva kůže cca? Osobně bych řek, tak kolem 2-3mm, pletu se?

[Métá?xestse Ohnéssese]

Aki, neměl bys fotku luku z té ovce, nebo ze šlach? myslím, že by to rádi viděli i ostatní...
A slyšel jsem něco i o skládaných lucích ze žeber (na prériích snad bizoních, ale hlavně na severu z tuleních), nenajdeš také obrázek...

Ritsi: někdy na podzim možná bude seminář o výrobě luků, šípů a toulců... Kdyžtak mrkni občas na www.indiancorral.cz, tam by se měli objevit info.
A až se tam objeví, snad si na Tebe vzpomenu a pošlu SZ....