Ocelová lučiště se na Západě vyráběla již ve 14. stol. a existují záznamy, o tom, že se často lámala. Během 15. stol. se technologie zlepšila a zbraň potom byla celkem bezpečná. Velmi silná pružina byla ohýbána relativně málo. Jak jsem již uvedl, délka nátahu byla 14-15 cm, tedy méně, než u kompozitu. Lučiště nebylo napínáno na doraz, zůstávaly velké rezervy. Myslím, že u kvalitní lovecké renesanční kuše nastala dříve únava materiálu ("vytahání"), než destrukce lomem.Mrkvoslav píše:Martine,
jen k tomu tvému povídání o ocelových lučištích - někde jsem se dočetl, že ocelová lučiště byla velmi nebezpečná a často dost obtížně použitelná v zimním období - prostě praskala. Víš o tom něco bližšího?
Nízké teploty zvyšují křehkost oceli, ale v první řadě záleží na druhu oceli a na jejím zpracování a to já nedokážu posoudit. Ocelové lučiště se nejčastěji zlomí při pohybu vpřed a velmi tedy záleží na typu jeho uchycení k soše. Není asi náhodou, že se i koncem 16. stol. setkáváme s jeho přivázáním pomocí motouzu, i když se již dlouho používal tvrdý úchyt pomocí železných třmenů a klínků. Provazem se to vázalo přes dřevěnou podložku a dopředný ráz byl tedy do značné míry utlumen. Lučiště se tak šetřilo. Při uchycení pomocí žel. třmenu byla větší šance, že se pružina zlomí, zvláště u standardní voj. zbraně.
Válečných kuší se zachovalo poměrně málo a na některých je vidět velmi hrubé zpracování. Kvalita lučiště se při masové výrobě asi moc neřešila. Ono je až zarážející, jak rychle se během 15. stol. rozšířily palné zbraně. Bylo prostě příliš důvodů, které je oproti kuším zvýhodňovaly. Většina dochovaných kuší z konce 15. a ze 16. stol. je určena pro lovecké účely. Pro obyčejného vojáka-střelce se počítalo spíše s ručnicí.
Jsou taky zprávy o tom, že docházelo k ulamování zubů parohových (dle archeologů "kostěných") ořechů. Když si vezmu, že mám nohu ve třmenu, heverem napnu tětivu, a pak si ustřelím palec u nohy ulomeným kusem ořechu. Taky nic moc představa. Parohové ořechy ale přežívají velmi dlouho a občas se lze setkat i s mosaznými s ocelovou výztuhou. Snad proto, že se ocel špatně soustružila (??).
Pro "malešovské" období bych ocelová lučiště, ani kvalitně kovaná, raději nedoporučoval. U nás prostě převládaly kompozity.