Kuše

[Martin]

Martine,
jen k tomu tvému povídání o ocelových lučištích - někde jsem se dočetl, že ocelová lučiště byla velmi nebezpečná a často dost obtížně použitelná v zimním období - prostě praskala. Víš o tom něco bližšího?

Ocelová lučiště se na Západě vyráběla již ve 14. stol. a existují záznamy, o tom, že se často lámala. Během 15. stol. se technologie zlepšila a zbraň potom byla celkem bezpečná. Velmi silná pružina byla ohýbána relativně málo. Jak jsem již uvedl, délka nátahu byla 14-15 cm, tedy méně, než u kompozitu. Lučiště nebylo napínáno na doraz, zůstávaly velké rezervy. Myslím, že u kvalitní lovecké renesanční kuše nastala dříve únava materiálu ("vytahání"), než destrukce lomem.

Nízké teploty zvyšují křehkost oceli, ale v první řadě záleží na druhu oceli a na jejím zpracování a to já nedokážu posoudit. Ocelové lučiště se nejčastěji zlomí při pohybu vpřed a velmi tedy záleží na typu jeho uchycení k soše. Není asi náhodou, že se i koncem 16. stol. setkáváme s jeho přivázáním pomocí motouzu, i když se již dlouho používal tvrdý úchyt pomocí železných třmenů a klínků. Provazem se to vázalo přes dřevěnou podložku a dopředný ráz byl tedy do značné míry utlumen. Lučiště se tak šetřilo. Při uchycení pomocí žel. třmenu byla větší šance, že se pružina zlomí, zvláště u standardní voj. zbraně.

Válečných kuší se zachovalo poměrně málo a na některých je vidět velmi hrubé zpracování. Kvalita lučiště se při masové výrobě asi moc neřešila. Ono je až zarážející, jak rychle se během 15. stol. rozšířily palné zbraně. Bylo prostě příliš důvodů, které je oproti kuším zvýhodňovaly. Většina dochovaných kuší z konce 15. a ze 16. stol. je určena pro lovecké účely. Pro obyčejného vojáka-střelce se počítalo spíše s ručnicí.

Jsou taky zprávy o tom, že docházelo k ulamování zubů parohových (dle archeologů "kostěných") ořechů. Když si vezmu, že mám nohu ve třmenu, heverem napnu tětivu, a pak si ustřelím palec u nohy ulomeným kusem ořechu. Taky nic moc představa. Parohové ořechy ale přežívají velmi dlouho a občas se lze setkat i s mosaznými s ocelovou výztuhou. Snad proto, že se ocel špatně soustružila (??).

Pro "malešovské" období bych ocelová lučiště, ani kvalitně kovaná, raději nedoporučoval. U nás prostě převládaly kompozity.

[rabi]

Hmm, tak to je průser Budu muset shánět kompozit, když chci vytvořit pěšáka krytého pavézou z našich krajů. Získal jsem kuši s ocelovým lučištěm. Natahuje se kozí nohou, je to takový spíš současný způsob. Došlo ale k nehodě při nátahu, kdy kozí noha povolila, a byl roztržen motouz pro uchcení ořechu a vyštípnuta dřevěná ploška před ořechem. Dal jsem to sice dohromady, ale asi jsem udělal chybu, že jsem lehce vybrousil lůžko blíž k lučišti. Když jsem pak uvázal ořech a natáhl, tak ho tětiva svoji silou povytáhla trochu ven, což se mi ani trochu nelíbi. A jak napsal Martin, ořech by se mě přesně opírat o lůžko. A obávám se, že v mém lůžku má dost vůle, aby byl povytažen ven tětivou při nátahu.

[Martin]

Hmm, tak to je průser Budu muset shánět kompozit, když chci vytvořit pěšáka krytého pavézou z našich krajů. Získal jsem kuši s ocelovým lučištěm. Natahuje se kozí nohou, je to takový spíš současný způsob.

Ale vyrobit lučiště vzhledově podobné kompozitu není vůbec problém. Stačí si u lukaře objednat lepenou laminátovou pružinu a tu pak dotvarovat do přiměřené velikosti. Já k tomu používám silnou kůži ze starého tělocvičného "koně". Navrch se pak nalepí vrstva tenčí kůže, která se může i zašít. My jsme vzali pár pružin od V. Kýzla (po cca 1000,- Kč). Výsledná nátahová síla je od 100 do 130 kg, což je dostatečné. Kontakt mohu poskytnout.

Já jsem se dlouho vyhýbal volnému uložení ořechu a dobře vím proč. U mé nové kuše jsem nakonec použil kovové lůžko, které se nemůže nijak poškodit. Je to autentické řešení, nejedná se o kompromis. Při dodržení minimálních vůlí člověk zjistí, že je tam ten provázek vlastně jen pro parádu. Ořech se do lůžka vkládá ozubem pro tětivu napřed, a když je v normální poloze, tak nejde nahoru vyndat. Ten můj má vertikální vůli cca 0,5 mm. To je důležité i pro správnou funkci spouště.
Kozí noha je jednoduchý, ale účinný napínák. Zvláště ten typ, který se zahákne vepředu a tětivu do ořechu tlačí. Do 15. stol. je zcela v pořádku.

Sehnat slušnou kuši je velký problém. Občas prodá některý ze střelců starší kousek za přijatelnou cenu, ale je to výjimka. Od "profesionálních" výrobců jsme viděl pár "kuší" a raději je nebudu komentovat. Já si je vyrábím sám, ale na kšeft bych to nedělal. Nejen kvůli ceně, ale taky kvůli údržbě (která musí být průběžná) a relativní nebezpečnosti zbraně pro uživatele.

A k té pavéze. Na pár obrazech je vidět střelec s kuší a s pavézou na zádech. V praxi to není nejlepší řešení. Už sama kuše, toulec, napínák a poboční zbraň vytěžuje střelce dostatečně. Pavézu by měl obsluhovat pavézník. Nemluvě o nutnosti opěrné "berly" pro zapření pavézy.

Celkem značně mne štve třeba přístup k nám střelcům na Malešově. Když nastoupím s kuší nebo s arkebuzou, tak si většina "mečíkářů" vůbec neuvědomuje, co to obnáší. Hlavně, aby podle scénáře padla přesně časovaná rána. Ale ono to vůbec není tak jednoduché. Z kuše dám při napínání rumpálem tak 1 ránu za minutu. Z arkebuzy tak ránu za 2 minuty. A je to docela obřad, protože z tlačítkovky nemusí vyjít rána vždycky (dokonce by neměla vyjít vždycky, aby to bylo hist. věrné). Mečem za tu dobu seknu třeba 100x a ještě se přitom můžu tvářit dramaticky.
Prostě stále čekám na dobu, kdy se náznaky LH projeví i v rekonstrukci boje a ne pouze civilního života.

[Mokohtavenotaxe]

Já se asi vcelku nejapně zeptám, ale snad mi pro mou neznalost vašeho vyžití prominete:
Z jakého důvodu používate na kuše laminát? To asi nebude autentický materiál ne?

[rabi]

Tu pavézu bych zkusil vyrobit a počítám s tím, že by bude na opěrnou berlu. Myslím, že v Klučinovi je vyobrazení. S tím pavézníkem, na tom něco určitě bude, protože by tyčovou zbraní mohl krýt i kušiníka, když nepřítel bude moc blízko. Vytvořit formaci pavéz v této kombinaci to by šlo myslím dobře proti pěchotě. A když se dílo bude dařit, rád bych spolupracoval s Malešovem. Mám ještě kuši, kterou mi vyrobil pan Kácha, kde laminát je všit do kůže. Chvová se dobře a mám k tomu lepší důvěru.
Bohužel nemám scanner, aby poslal fotku mé kozí nohy. Hmm, toj obrat, jako při srazu ďáblů Ale myslím, že je to spíš současný nápad výrobce. Díky za návod. Pochopil jsem tedy, že na laminát nalepit další pruhy kůže a pak celé lučiště zašít do kůže? pokud mohu prosit o kontakt, tak děkuji už teď.

[Martin]

Já se asi vcelku nejapně zeptám, ale snad mi pro mou neznalost vašeho vyžití prominete:
Z jakého důvodu používate na kuše laminát? To asi nebude autentický materiál ne?

Bohužel autentická skládaná lučiště u nás nikdo nedělá a není možné je žádným rozumným způsobem získat. Technologie výroby byla zapomenuta. Skládané lučiště je věc velmi složitá, také proto, že už postě nežijí zvířata, ze kterých se získávaly šlachy, rohovina, klíh atd. Hawkwind mi říkal před časem, že prý na Západě někdo kompozity dělá, ale u nás se nám o tom zatím může jenom zdát.

Když existují objektivní důvody pro nemožnost použití původního řešení, musí se i v rámci LH akceptovat náhradní řešení. Bohužel.

Ale i toto náhradní řešení je přijatelnější, než používat ocelové lučiště tam, kde se v konkrétní době nepoužívalo.

[rabi]

Ale i toto náhradní řešení je přijatelnější, než používat ocelové lučiště tam, kde se v konkrétní době nepoužívalo.[/quote]

Plně vyjadřuji podporu, protože skrze někdy maličkost se dá pochopit mnohé.

[Martin]

S tím pavézníkem, na tom něco určitě bude, protože by tyčovou zbraní mohl krýt i kušiníka, když nepřítel bude moc blízko.

Pochopil jsem tedy, že na laminát nalepit další pruhy kůže a pak celé lučiště zašít do kůže? pokud mohu prosit o kontakt, tak děkuji už teď.

Pavézníci byli urostlí muži, jejichž jedinou úlohou v boji bylo chránit pavézou koňské spřežení nebo spolubojovníky v šiku. Na konci středověku bral pavézník-žoldnéř větší žold, než jiní bojovníci a lze zde spatřovat počátky tzv. doplsoldnerů (žoldnéřů s dvojitým platem). Pavézník měl pouze poboční zbraň. Bojovníci s tyčovkami stáli za nimi, stejně tak střelci. Já bych to určitě nekombinoval. Jen bych skromně upozornil na můj článek o taktice (Příspěvek k voj. taktice ...), který je na první straně těchto www (dole). Tam jsem se opřel i o staré voj. řády.

Na laminátové jádro lučiště je dobré nalepit pruhy silné kůže po způsobu vrstevnic, tj. další vrstvy se postupně zkracují a zužují. Pak se to opracuje rašplí a šmirglem a zalepí do tenčí kůže.
Kontakt na lukaře Kýzla: 604 209 387

Až tady někdo vyrobí repliku skutečného kompozitního lučiště s přijatelnými vlastnostmi a trvanlivostí, nebudu váhat investovat i větší částku do jeho pořízení.

[hawkwind]

Mě se ted´líbí lamináty od Jeneše, dávám navrch korek, který je lehčí a potáhnu kůží.
On umí udělat i ty špičky decentní a na požádání tam při výrobě zakomponuje ty dřevěné špalíky an konce.

Kompozitní lučiště dělá třeba Bob Powel, ale jdou kolem 1000$ -1600$

[Martin]

Kdyby tady někdo ta lučiště od Boba Powela prodával a řešil případné reklamace, tak bych do toho šel. Takhle mi to přijde jako koupit zajíce v pytli. Ale ta cena, ačkoliv je vysoká, odpovídá mým představám. Když to srovnáš třeba s náklady na auto, který někde zboříš nebo konzumně zestárne a přestane být "in", tak se investice do LH-vybavení jeví jednoznačně jako smysluplné.
Osobně bych do vývoje takového lučiště nešel.