šerpy
Moderators: Maršálek, Bestian, Heinrich von Rheinhausen
-
- Stálý přispěvatel
- Posts: 526
- Joined: Thu 01. Jan, 1970 1:00
- Location: Strakonice
-
- Stálý přispěvatel
- Posts: 654
- Joined: Thu 01. Jan, 1970 1:00
- Location: Teplice/Praha
Jaktože ne? Stačí mít srvchík v barvě(barvách) svého pána a splní tak stejnou funkci jako varkoč(který ,jsem stejně jako ty zatím nenašel jen přes lehčí zbroj) .Se podívej do Codexu M. ,kde všichni co mají prošívanici buď jako nevrchnější část ,nebo přes ni mají právě ten 3/4 rukáv a je tam takových přes 12.
-
- Stálý přispěvatel
- Posts: 526
- Joined: Thu 01. Jan, 1970 1:00
- Location: Strakonice
Jo kdyby byl ten svrchník v barvě pána tak to jo. Já tě prve nepochopil.
Pak by to tedy pán řešil úsporně tím, že místo oděvu a varkoče zaplatí jen za univerzální oděv.
Maness ja ale něco jiného než Maciejowka a tam je právě vidět to oblečení spod prošívky, např.: http://www.medievaltymes.com/courtyard/ ... 27va&b.gif - ten druhý zleva.
Pak by to tedy pán řešil úsporně tím, že místo oděvu a varkoče zaplatí jen za univerzální oděv.
Maness ja ale něco jiného než Maciejowka a tam je právě vidět to oblečení spod prošívky, např.: http://www.medievaltymes.com/courtyard/ ... 27va&b.gif - ten druhý zleva.
Vítězství nebo smrt!
-
- Stálý přispěvatel
- Posts: 654
- Joined: Thu 01. Jan, 1970 1:00
- Location: Teplice/Praha
-
- Stálý přispěvatel
- Posts: 526
- Joined: Thu 01. Jan, 1970 1:00
- Location: Strakonice
No právě že ztrácí. A to je ono, proto se pídím po způsobu rozlišování jednotlivých družin v oné době. V Maciejowce mají nějaké varkoče jen těžkooděnci, ale jejich barvy dost často nekorespondují s ostatními heraldicky zdobitelnými věcmi (čabraky, štíty) např.:
http://www.medievaltymes.com/courtyard/ ... otm9vd.gif
http://www.medievaltymes.com/courtyard/ ... 23va&b.gif - král vlevo
Dobře ty heraldicky zdobené věci korespondují např v Romanci o Alexandrovi, ale to je pozdější.
http://www.medievaltymes.com/courtyard/ ... otm9vd.gif
http://www.medievaltymes.com/courtyard/ ... 23va&b.gif - král vlevo
Dobře ty heraldicky zdobené věci korespondují např v Romanci o Alexandrovi, ale to je pozdější.
Vítězství nebo smrt!
-
- Stálý přispěvatel
- Posts: 654
- Joined: Thu 01. Jan, 1970 1:00
- Location: Teplice/Praha
-
- Stálý přispěvatel
- Posts: 198
- Joined: Thu 01. Jan, 1970 1:00
- Location: Praha
Britský historik Robin Neillands ve své knize "Války růží" uvádí, že k barevnému rozlišení šlechtických družin (uniformita) v poli dochází až s profesionalizací družin. Tzn. ve chvíli, kdy základ pánovy družiny začali tvořit placení profesionální vojáci. Pán tak už netáhne do boje jako jediný profesionál obklopený svými sedláky a služebnictvem svého domu.
Tento jev, kdy si šlechta začíná platit vojáky na svou ochranu souvisí s modernějším způsobem boje vycházejícím z druhé a třetí fáze stoleté války.
No a s rozvojem profesionálních vojenských družin pak Neillands uvádí do souvislosti vznik předchůdců pozdějších uniforem a první používání barevného odlišení vojáků. K podobným závěrům dochází i kolektiv autorů v knize "Vojenské dějiny Československa". Dnešní představa družin poli oděných v pánově waffenrocku se mi z tohoto úhlu pohledu zdá krapet zkreslená.
Ono, když se zamyslím nad složením vojska a základní strategií obrněného jezdce, neshledávám žádný význam barevného rozlišení pánových družiníků (pokud se ovšem nejedná třeba o panovníka a jeho osobní gardu - ostatně tvořenou samými urozenými): Výrazný, barevně odlišený a dobře rozeznatelný je pán, tedy těžký jezdec. Je to on, kdo tvoří s ostatními pány hlavní útočný nápor na protivníka. Ostatní z jeho družiny jedou za ním a snaží se ho podporovat v boji, či chránit. Vzhledem k tomu, že jsou v zásadě neurození, jsou v rytířské bitvě bezvýznamní, a proto je není potřeba odívat do uniforem.
Tento jev, kdy si šlechta začíná platit vojáky na svou ochranu souvisí s modernějším způsobem boje vycházejícím z druhé a třetí fáze stoleté války.
No a s rozvojem profesionálních vojenských družin pak Neillands uvádí do souvislosti vznik předchůdců pozdějších uniforem a první používání barevného odlišení vojáků. K podobným závěrům dochází i kolektiv autorů v knize "Vojenské dějiny Československa". Dnešní představa družin poli oděných v pánově waffenrocku se mi z tohoto úhlu pohledu zdá krapet zkreslená.
Ono, když se zamyslím nad složením vojska a základní strategií obrněného jezdce, neshledávám žádný význam barevného rozlišení pánových družiníků (pokud se ovšem nejedná třeba o panovníka a jeho osobní gardu - ostatně tvořenou samými urozenými): Výrazný, barevně odlišený a dobře rozeznatelný je pán, tedy těžký jezdec. Je to on, kdo tvoří s ostatními pány hlavní útočný nápor na protivníka. Ostatní z jeho družiny jedou za ním a snaží se ho podporovat v boji, či chránit. Vzhledem k tomu, že jsou v zásadě neurození, jsou v rytířské bitvě bezvýznamní, a proto je není potřeba odívat do uniforem.
-
- Stálý přispěvatel
- Posts: 1068
- Joined: Thu 01. Jan, 1970 1:00
- Location: Hradec Králové
čímž ovšem naprosto rozporuješ hradní posádky - tedy profesionály, kteří vykonávají vojenskou službu na hradě, tvrzi či ve městě svého pána - a to je záležitost velmi, velmi stará
Druhou věcí je, nakolik bylo běžné, aby byli tito profesionálové nějakým způsobem barevně sjednoceni během své všední služby, když nebylo třeba je odlišit v rámci většího operujícího vojenského svazu.
Takže já osobně si představuji, že jednotící prvky (nějaké, např. varkoč, točenka, našité znamení, atd.) nosili družiníci v rámci reprezentačních příležitostí, jako byly turnaje, doprovody pána při korunovaci, atd. Stejně tak si představuji, že nějaké jednotící znamení nosili tito profesionálové v rámci velkých vojenských kampaní, kdy souběžně operovalo a spolupracovalo více velkých panských družin.
Obecně se tu stále zaměňuje profesionál, typický pro celý středověk a účast měšťanů, projevující se především od druhé poloviny 14. st. (městské milice a hotovosti). Tam jsou rázem počty daleko větší a je třeba je nějakým způsobem rozlišovat. Švýcarské kantony tak direktivně činili našitým znamením kantonu na oděvu, později helvétským křížem, další např. těmi šerpami, iniciálou města, nebo křížem zemského patrona (sv. Michal pro Francouze a sv. Jiří pro Angličany) žitem zastrčeným vepředu za opasek (husitské války), atd. Ale představa „odvedených“ rolníků, tvořících zbrojný doprovod pána do boje je již dávno překonaná. Jak pravil jinde Kain, rolníci nemají co kde migrovat či bojovat, ti mají makat. Profesionála mi v poli nenahradí, ale vydělají mi na něho a uživí mi ho – o tom ty ekonomické vztahy jsou
Takže zpět na značky – bylo běžnou praxí označovat pro konkrétní příležitosti profesionální družiny nějakým jednotícím znamením a nemusel to nutně být oděv (nebo část oděvu) konkrétních barev či kombinací, stejně tak to mohl být pruh látky na helmici, nebo vyšité znamení na oděvu (osobní znak či část erbu pána – nošený na rameni, kápi, na prsou oděvu), atd.

Takže já osobně si představuji, že jednotící prvky (nějaké, např. varkoč, točenka, našité znamení, atd.) nosili družiníci v rámci reprezentačních příležitostí, jako byly turnaje, doprovody pána při korunovaci, atd. Stejně tak si představuji, že nějaké jednotící znamení nosili tito profesionálové v rámci velkých vojenských kampaní, kdy souběžně operovalo a spolupracovalo více velkých panských družin.
Obecně se tu stále zaměňuje profesionál, typický pro celý středověk a účast měšťanů, projevující se především od druhé poloviny 14. st. (městské milice a hotovosti). Tam jsou rázem počty daleko větší a je třeba je nějakým způsobem rozlišovat. Švýcarské kantony tak direktivně činili našitým znamením kantonu na oděvu, později helvétským křížem, další např. těmi šerpami, iniciálou města, nebo křížem zemského patrona (sv. Michal pro Francouze a sv. Jiří pro Angličany) žitem zastrčeným vepředu za opasek (husitské války), atd. Ale představa „odvedených“ rolníků, tvořících zbrojný doprovod pána do boje je již dávno překonaná. Jak pravil jinde Kain, rolníci nemají co kde migrovat či bojovat, ti mají makat. Profesionála mi v poli nenahradí, ale vydělají mi na něho a uživí mi ho – o tom ty ekonomické vztahy jsou

Takže zpět na značky – bylo běžnou praxí označovat pro konkrétní příležitosti profesionální družiny nějakým jednotícím znamením a nemusel to nutně být oděv (nebo část oděvu) konkrétních barev či kombinací, stejně tak to mohl být pruh látky na helmici, nebo vyšité znamení na oděvu (osobní znak či část erbu pána – nošený na rameni, kápi, na prsou oděvu), atd.
Ich dien!
-
- Stálý přispěvatel
- Posts: 203
- Joined: Thu 01. Jan, 1970 1:00
Mno k tomu odvodů sedláků a jiné havěti, je celkem možné že se tu směšují dvě věci a to je lenní povinnost těch nejméne urozených či těch co mají něco v pronájmu (lánici, půlláníci, dvorníci, rychtáři?) a na základě smlouvy, jedná se v podstatě o jistý ekvivaklent nižší střední vrsty, jsou mi něčím povinní, třeba v případě strakonické komendy sloužit tolikrát hlídky na hradě (či se z nich vyplatit penězi či náhradníkem)
A ti mohou za jistých okolností někam se mnou táhnout, předpokládejme, že jsou i částí zemské hotovosti. Ale nejsou to hnojokydové co vylezli ze seníku. Jsou to lidé co nějak vypadají a mají zbraň a aspoň jednoduchou leč funkční výstroj...
K nim se přidružují podobně fungující městské hotovosti (s vyšší kvalitou výstroje a často se složitějšími zbraněmi - střelné) a doplněné o žoldnéře což muže být často městská chudina (velká to zásobárna zbytečných lidských sil) najatá a vystrojená někým kdo je následně prodá dále
Mám to sice nastudované primárně na druhou půli 14tého ale myslím že to bylo podobné i předtím pouze s vyšším poměrem nizké šlechty... (rytířstva) a zásadně jiné bych to možná shledával až ve třináctém století...
A ti mohou za jistých okolností někam se mnou táhnout, předpokládejme, že jsou i částí zemské hotovosti. Ale nejsou to hnojokydové co vylezli ze seníku. Jsou to lidé co nějak vypadají a mají zbraň a aspoň jednoduchou leč funkční výstroj...
K nim se přidružují podobně fungující městské hotovosti (s vyšší kvalitou výstroje a často se složitějšími zbraněmi - střelné) a doplněné o žoldnéře což muže být často městská chudina (velká to zásobárna zbytečných lidských sil) najatá a vystrojená někým kdo je následně prodá dále

Mám to sice nastudované primárně na druhou půli 14tého ale myslím že to bylo podobné i předtím pouze s vyšším poměrem nizké šlechty... (rytířstva) a zásadně jiné bych to možná shledával až ve třináctém století...
Když jednou zkusíte jaký to je s dlouhou dřevcovou zbraní, tak šmrdlání mečíčkem už pak nikdy není co bejvalo...
-
- Stálý přispěvatel
- Posts: 1068
- Joined: Thu 01. Jan, 1970 1:00
- Location: Hradec Králové
Souhlas, rychtáře a nájemce jsem opominul a přitom zrovna u nich jako u neprofesionálů je smluvně stanoveno předepsané vybavení a výzbroj. Obvykle je to jízdní kopiník či jízdní střelec (a nemusí být zdaleka jeden - počet je dán smlouvou). Ve smlouvách je povinnost postavit stanoveného bojovníka (bojovníky) - nájemce tedy může nastoupit sám, nebo se nechat zastoupit najatým profesionálem. Jak píše Siegfried, nebyli to žádní drnohryzové, či nevybavení odvedenci, ale velmi solidně odění a vybavení ozbrojenci. Tento obraz laikům zkresluje jejich představa vesničana - ale ne každý vesničan je nádeník a rychtář byl sakra pán, srovnatelný s lepším měšťanem (opět nelze paušalizovat) 

Ich dien!