K jarním svátkům: Je třeba dát pozor na pozdní folklor, kam patří i ona neustále omílaná Morana... Kvalitní syntézu zpracoval např. Vítězslav z Rodné víry http://rodna-vira.wz.cz/texty/jarun.htm
Je to záležitost poměrně rozsáhlá a vyčerpávajícím způsobem je popsána v příslušné literatuře: Nejlépe Zdeněk Váňa (1990) - Svět slovanských bohů a démonů - od str. 210 nazvané "Jarní slavnosti". Dále Zdeněk Smetánka (2004) - Legenda o Ostojovi - od str. 252 v kapitole "Věčný návrat".
S tou Moranou se to má tak, že byla "objevena" jako nová mytická božská postava až v době národního obrození, kdy měla být jakousi personifikací smrti. Vymysleli ji ale už o něco dříve, v 17. století, následovníci fabulátora Hájka (Stránský, Středovský, Papanek). Je však jisté a doložené, že se skutečně v předjaří vynášela a topila, bila, špinila blátem i jinak hanila jakási figura, symbolizující zimu a s ní spojenou smrt, ale tato "smrtka" nemá z raného středověku doložené žádné jméno.
Odvolávam sa na článok "Zvyky Keltov" týždenníka Plus 7 dní (3. február 2006) kde tvrdia: "...nejde len o Keltov, pretože ľudské obete vykonávali i Slovania..."
Bre bratov Čechov uvádzam, že tento týždenník je bulvár a tak môže byť ktorákoľvek informácia v ňom zavádzajúca. Aj to ma prinútilo napísať to sem, pretože som sa s ľudskými obetami u Slovanov nikde nestretol. Máte o tom nejaké správy? (Okrem zaživa pochovávaných žien v prípade úmrtia ich muža. Dočítal som sa že to bola najprv ich povinnosť a neskôr si mohli same vybrať.)
Přátelé, přátelé, lidské oběti u Slovanů byly naprosto výjimečné, zřejmě vyvolané nějakými velmi závažnými neobvyklými místními událostmi, zcela určitě nešlo o obecný jev. Ovšem kromě polabských Slovanů, kde s velkou chutí "obětovali" křesťanské misionáře