Zajímavé chladné zbraně

[Knecht]

Máte někdo info k polským čakanům za třicítky? Na netu nic moc, v literatuře občas něco málo, nejčastěji nějaké přezdobené cosi ze zámeckých sbírek...

[Knecht]

Ta vám všem děkuji. Jen co bude trochu času, vytřídím z haldy odpovědí tři nejlepší a dostanou dárek

[MAT]

[quote="Tulkas"]Ahoj..rad by som sa opytal na zbran menom Schiavonna.

Docela pěkná sbírka schiavon je v Lysicích. Jsou tam jak rovné, zahnuté čepele. Opěrky na ukazovák i na palec. Rozhodně nic společného s tesákem. Pokud potřebuješ nějaký nástřel, tak vzhledem k opěrkám a tvaru koše a čepele bych možnosti užitelných technik zbraně přirovnal spíš ke skotskému meči. I když oblast použití je samozřejmě jinde. Manuskript pro výuku schiavonny jsem nenašel. Skotský meč se objevuje u Millera. Až si tu zbraň vezmeš do ruky, tak se ti spousta technik nabídne sama, samozřejmě záleží na čepeli, viděl jsem docela dost variant a ke každé přísluší něco poněkud jiného.

[MAT]

K tomu, že by techniky měly být podobné tesáku se nechci vyjadřovat. Podobnost některých čepelí s meči rapírového typu a italskými formami rapírů a kordů je. Renesanční zbraň má i opěrku pro ukazovák, i když pokud si pamatuju na schiavonnu jinak koncipovanou. Dávalo by to smysl a samozřejmě většina technik renesančních kordů a mečů ti bude také vyhovovat.
Hodně bude záležet na tom, co si vybereš. (jednostranné broušení, rovná čepel, atd.)
Skotský meč jsem ti spíš dal pro inspiraci k odlišnostem technik díky konstrukci koše a palcové opěrce. Protože tady se už můžeš opřít o nějaké učebnice.
K Lysicím: Mají zde i nějaké Valonské koše, právě s palcovou opěrkou (1xšavle a 1xmeč) taky k tématu.

[Knecht]

Na několika rytinách jsem si všiml, že někteří švédští vojáci, nejčastěji Irové, Finové apod. mají něco jako delší saxy s nýtovanými střenkami - netušíte někdo jak se ta věc jmenuje? Případně kde se dá vidět v reálu? Zajímavé je, že se u některých zdá, jako by měly ostří mírně zakřivené dovnitř.

[Knecht]

Tak zase jedna z mých otázek, jež zůstávají bez odpovědí...narazíte-li někdo na nějaké zajímavosti ohledně berdyšů, nejlépe ne-ruských, dejte prosím vědět. O berdyších se málo píše ale ještě méně jich je k vidění. našel jsem jeden polský třeba ve Stare Broni od Žigulskiho, ale jinak nic moc. Zajímá mě všechno - fotky a rytiny, smysluplné rekonstrukce (ty co nosí Salva znám důvěrně ) a samozřejmě i veškeré informace o jednotkách jimi vyzbrojených, zachované záznamy o počtech kusů v arzenálech, o cenách, výrobcích... případně samozřejmě i nějaké techniky s nimi, pokud něco oficiálního existovalo. Já si jeden pořídil a je to tak šikovná věc, že jsem se rozhodl o nich dozvědět víc.

[Knecht]

Tohle dílo nemám, byl bych ti moc vděčný za jakékoli informace.
Mě u toho polského zaujalo, že měl jen metrovou násadu, prý stříleli z pokleku nebo hlubokého nakročení. Zkoušel jsem to a ačkoli to není větší problém, nějak jsem nepochopil, proč to dělali. Jedinou výhodu jsem zjistil v tom, že když si ho hodíte na záda, víceméně nepřekáží.
Ale zase v jednom Ospreyi byl polský berdyš a mušketa a byly zhruba stejně dlouhé, což mi přišlo naopak moc.

[Raiden]

Netuší někdo z pléna, je-li možno mít barokní dýku v pochvě s řemínkem přidržujícím rukojeť? Velmi zhruba asi jako tady.
Mám dýku s poměrně těžkou hlavicí, takže se bojim, abych jí někde nevytrousil...

[Knecht]

Dík.

[Savlis]

Čau, ta pochva co jsi posílal je dosti podivná, když se koukneš na rytiny a obrazy, dýka je na opasku posazená vždy středem, tj. opasek protíná zbraň v místě zástity, pochvy které jsem měl možnost vidět nepokračovaly k rukojeti, byl to prakticky jen futrál na čepel...

Co se týče udržení dýky v pochvě, je to dost zapeklité, bavil jsem se o tom s Péťou Vytopilem, Alanem Kvasničkou a "Yetim" Andrýskem, když jsem si od posledního jmenovaného nechal vyrábět rapír s párovou levoručkou - ničeho kloudného jsme se ohledně jištění v pochvě nedobrali...., sebetěsnější kožená pochva se časem vytahá, obzvláště když udržuješ čepel mastnou, dá se předpokládat že si původně leckdo pomáhal řemínkem či tkanicí, ale toto se mi zdá praktické jen při přesunu, dýku není snadné rychle tasit bez přetržení tkanice a už vůbec ji dát zpět a někde na zádech si ji zase zavázat na mašličku....

Já jsem to řešil tak, že mám v pochvě zašité dva plechy kopírující tvar čepele, středem lehce profilované a ty tvoří jakousi "pružinu" držící čepel. Funkce je podobná jako u bajonetu na Kalašnikova (AKM, AK 74) nebo M7 bajonetu. Navíc, když se vychodí, celou pochvu stačí mírně prohnout a zase vše drží jak má. Při tasení má zajímavý kovový zvuk:)) a celý systém mi připadá natolik jednoduchý, účelný a spolehlivý, že není důvodu aby jej někdo nepoužil již v 17. stol, nicméně PODOTÝKÁM ŽE JEJ NEMÁM HISTORICKY PODLOŽENÝ.

Jestli k zapochvení a jištění krátkých zbraní v pochvách máte někdo nějaké podložené info, budu neskonale vděčen...