Rab píše:Mě pořád něco zajímá teď zrovna - jak tedy vlastně žiješ, Theodoro?
Rab píše:Promiň, ale ono je těžké byť jen letmo číst ty bludy a zachovat slušnost a respekt... Bludy, které mají na svědomí statisíce životů a trpkých osudů mnoha národů... Nicméně, zachovám se tak jak jsi doporučil. Už to číst nebudu.
Teď zrovna si lámu hlavu nad tím, co tu děláš.
"Myslíš, že vzdálenost může dělit přátele? Když chceš být s Rae, nejsi už vlastně s ní?" (R. Bach)
Jiři z Holohlav píše:Klasické křesťanství je pro Tebe evidenntně příliš složité paní Kateřino,zkus islám nebo jogu.
Proč hledat složitost tam, kde není, pane Jiří?
Aby se člověk stal se křesťanem, stačí uvěřit a přijmout teze.
Stás se muslimem, židem, buddhistou je daleko složitější, protože to také znamená přijmout určitý způsob života, který tato náboženství předepisují.
A já dodneška myslela, že k tomu, stát se muslimem, stačí říct nahlas jedinou větu.
Jestli křesťanství nepředepisuje nic do praktického života, tak by mě zajímalo, proč žiju tak, jak žiju... To jsem si to všechno vycucala z prstu?
Asi jste si ten katechismus svých spolužaček neprolistovala dost pečlivě, když tohle tvrdíte.
Ano, FORMÁLNĚ stačí odříkat jednu větu, ale tím se člověk v žádném případě nestává skutečným muslimem.
Ne, de facto nepředepisuje nic, co by člověka nějak výrazně omezovalo v jeho dosavadním životě. Nemusí se vzdát oblíbeného vína, šniclu s dombrsalem a tak
To ostatní je tak nějak normálním životním stylem slušného člověka, ať v něco věří nebo ne...
Kateřina_z_Landštejna píše:
Zvláštní, že dětem i jejich rodičům, které umírají třeba hladem nebo na nějakou léčitelnou nemoc, chybí to povznášející vědomí, že se přibližují k bohu. Nelze u nich zaznamenat radost z očišťujícího utrpení, jen zoufalství, snahu o záchranu a prosby o pomožení od bolesti a utrpení.
Ani ti zdravotníci vč. řádových sester (bratrů je tam, kupodivu, minimum) nijak nepřekypují nadšením z božího poslání. Zato vzteku nad bezmocností lze u nich pozorovat dost a dost.
To je nepodložené tvrzení. Oproti tomu je popsáno dost případů, kdy lidem vědomí, že se přibližují Bohu, nechybí.
Můžete to brát jako fanatismus, v tom vám nezabráním, jen to tvrzení prostě není pravdivé.
To je velice zpupné tvrzení. Mám jisté osobní zkušenosti a dále pak k dispozici osobní zkušenosti lidí, kteří navštívili hladovějící oblasti Afriky. O přibližování se bohu nemluví a někteří jsou v tomto ohledu velmi kategoričtí.
Theodora píše:Teď zrovna si lámu hlavu nad tím, co tu děláš.
Strana 12 (odpověď na stejnou výtku):
Rab píše:Uznávám, že jsem příliš slabý na to, abych překonal zvědavost a s chutí se nezačetl zas a znovu do těch úsměvných blábolů, neboť mě to naplňuje jakýmsi povznášejícím pocitem, asi jako když pojím něco čočky na kyselo...
Promiň paní Kateřino, jsi zcela mimo,dej se k Armádě spásy,nebo jinam......
V hladovějící Etiopii se za posledních 5O let počet obavatel zvýšil 4x --díky vší té pomoci ---do lidské blbosti Boha netahej.Tady nejsme na žádný stranický schůzi!
Před chvilkou skončil na ČT2 velmi zajímavý dokument s V. V. Štechem "O Pražském hradě". Mimo jiné tam hovořil i o šíření křesťanství v Čechách v 9. a 10 století. Že to byl kult šířený shora, direktivně a lidé se jej snažili obcházet, jak to jen šlo...
Naposledy upravil(a) Kateřina_z_Landštejna dne ned 12. říj, 2008 21:06, celkem upraveno 1 x.
Theodora píše:Teď zrovna si lámu hlavu nad tím, co tu děláš.
Strana 12 (odpověď na stejnou výtku):
Rab píše:Uznávám, že jsem příliš slabý na to, abych překonal zvědavost a s chutí se nezačetl zas a znovu do těch úsměvných blábolů, neboť mě to naplňuje jakýmsi povznášejícím pocitem, asi jako když pojím něco čočky na kyselo...
Kde dojdou argumenty, dochází na výčitky
Nepotřebuju argumenty na někoho, kdo je příliš slabý.
"Myslíš, že vzdálenost může dělit přátele? Když chceš být s Rae, nejsi už vlastně s ní?" (R. Bach)