Rozhodně. Jelikož je více zasvěcen do problémů a více rétoricky vybaven na zodpovězení dotazů ohledně víry nežli já. Já takové věci probírám s knězem poměrně častoKateřina_z_Landštejna píše:Pak doporučuji tohle probrat třeba s otcem Janem. Protože tuhle problematiku (zda lze "víru" prostých nevzdělaných lidí považovat za skutečnou víru v křesť. boha) řeší zejména katolická církev stále. Alespoň tak to nám líčil dr. Hrdina v religionistice a kanonickém právu.
. O podobných problémech jsem zatím neslyšel. A vzhledem k tomu, že otec Jan pracuje s věřícími v jednom jistém ústavu a zatím se nezmínil, že tito lidé by měli problém s vírou, ba naopak, myslím že to může být subjektivní problém. Nejsou schopni se bez pomoci postarat o sebe, ale ve svém vztahu k Bohu mají zcela jasno. Ale to, že věřím v Boha neznamená víru. Uvěřit v něj je jen první krok. Další je přijmout jej a odpovědět. Vyobrazení Pána Ježíše či světců na oltářích je všechno symbolické, stejně tak svěcená voda....Jsou to symboly, které pomáhají člověku, ale nejsou to předměty víry a křesťané to vědí. Respektive o tom to je. Chození do kostela není průvodní znak víry ani důvod, ale důsledek.Kateřina_z_Landštejna píše:Nevzdělaný člověk má svou víru, nějak v nějakou nadpřirozenou bytost věří, ale jak, to vlastně nikdo neví. Asi by bylo dobře se těchhle lidí ptát, jak svou víru vnímají, jak by ji podali. Ale domácí oltáříčky, barvotiskové obrázky, sošky atd., to vše svědčí o vnějším uctívání spíše konkrétního personifikovaného božstva, nikoli o niterné duchovní víře.
Já si nemyslím, že člověk nevzdělaný nemůže mít víru, jen to není víra dle křesťanské věrouky.
A ne. Víru nelze naučit. Lze naučit chození do kostela. Lze naučit modlitbu či chvalozpěv, ale lásku? To nelze naučit. Lidé co v Boha věří v něj věří rádi. Děti z katolických rodin buď uvěří a Boha milují, nebo neuvěří a nepraktikují. "Příslušný" Bůh dítě osloví. Většinou až když začne chápat co je to víra. To že chodí s rodiči na bohoslužbu je rodinný život. My své děti taháme po historii. Jestli je osloví, je na nich. Nikdo jim to do hlavy nevtlučeKateřina_z_Landštejna píše:Víra se samozřejmě předává a je naučená, často dokonce vnucená. Kdyby tomu tak nebylo, tak by děti z nábožensky založených rodin nechodily odmalička na náboženství a s rodiči do chrámů a modliteben. Prostě by se jen počkalo, až příslušný bůh dítko osloví.
Celá Evropa byla christianisována násilím; o dobrovolnosti lze úspěšně pochybovat i u panovníků - tam to byl spíše mocenský pragmatismus.
Od nějakého 11. století platilo, že kdo není křesťan, je přinejmenším "divnej" a později to už byl modloslužebnický psanec, předem odsouzený k smrti. Takže ty žádosti o dosazení kněze nejsou ani tak projevem nějaké horoucí víry, jako spíše projevem strachu z trestu božího i světského.
A násilně kristianizovaná Evropa? A kdo ji násilně kristianizoval
. Nevzpomínám si na žádnou křesťanskou hordu dobíjející jednu zem za druhou. Vzpomínám si na učení, pronásledované, upalované, a přesto získávající nové a nové stoupence. Vzpomínám na misionáře osamocené putující Evropou a šířící slovo Boží i v těch nejzapadlejších končinách. Stovky jich to zaplatili vlastním životem. Otázka zní. Chtěl někdo vůbec nebýt křesťan? Zahodit dar víry? Pokud ano co jej k tomu vedlo. Starší náboženství? Proč o něm nevíme více. Nedochovalo se? Nebylo již tolik živé?. A kolik procent populace tak smýšlelo?Ty žádosti o dosazení kněze, jsou pro nás žádosti o dosazení kněze. Pohnutky toho, kdo je psal se neodvažuji soudit. Nicméně o kněze žádají. Nemusí, ale žádají.
Je předáváno písmem. Písmem Svatým. Vše co je kodifikováno a předáváno je bedlivě kontrolováno, aby nebylo v rozporu s učením Pána Ježíše. Od prvních apoštolů byli ve víře vždy ti co číst a psát uměli, a to byli kněží. K nim lidé chodili pro radu a slovo z písma. Vysvětlení, radu.....od toho tu jsou.Kateřina_z_Landštejna píše:Křesťanství není předáváno písmem, ale ústní tradicí, protože donedávna většina křesťanů číst a psát vůbec neuměla. Je kodifikováno, ale to je něco trošku jiného.
Já zde vnímám výrazný rozpor ve Tvých tvrzeních. Pokud je víra VÍROU, tedy vztahem boha k jednotlivci a opačně, pak ten dotyčný nepotřebuje nic - ani písmo, ani kostel, ani duchovního, protože to vše jsou poze zprostředkovatelké pomůcky. Kdo VĚŘÍ, ten nepotřebuje žádné pomůcky.
Taková víra nezmizí - ale je vlastní jen jednomu knkrétnímu člověku - jeho dítě ji mít nemusí. Alep rotože ten člověk věří, své dítě víře naučí. Ovšem ono nechápe, co mu je indoktrinováno, takže nastupují zmíněné pomůcky...
No, víra by zmizela... To by asi neměla, protože pokud by se tak stalo, pak by to byl důkaz o neexistenci boha. Ledaže by si to přál, ale to bych raději nerozebírala.
Není to rozpor. Víra je pouze vztah mezi Bohem a tebou. Je to láska, kterou ti Bůh nabízí, pokoj...Teoreticky nepotřebuji nic z toho co jmenuješ. Ovšem já se chci setkávat s lidmi co také v Boha věří a rozmlouvat s nimi. Kde? Kavárna to nebude. Byla mi dána zvědavost i trápení, hřích. Chci mít někoho koho se mohu zeptat, přijít pro radu, komu mohu vyjevit vše a kdo ví více o Bohu než lidé kolem. Někoho, kdo byl Bohem vyvolen pro toto poslání. Chci vědět o Bohu co nejvíce a kde jinde to najdu, než v písmu a kdo mi jej osvětlí....? To všechno je pouze důsledek víry. Nikoli její důvod, projev či příčina.
Příklad.
Důsledkem existence našeho modelářského kroužku, je. Švihle vybavená klubovna, plná skříň modelů a dokumentace, každých čtrnáct dní setkání a plkání jen o letadlech, atd. Abych byl modelář, tak to pravda nepotřebuji, ale já jsem modelář a proto to vyhledávám. Jak jsem se jím stal? Viděl jsem otce, jak modely lepí. Jako dítě jsem to nechápal a dost často jsem si s nimi, k nelibosti tatínka, hrál. Ve starším věku mě láska k těmhle křídlům oslovila samotného. Nikdo mne nenutil. Taťka dávno nelepí, ale já stále.
Dítě vidí jen důsledky víry. Pravý důvod pozná samo. A rozhodnutí je na něm.
A to je hrubě špatný popis. Bůh je milující a především neskutečně dobrý a dokonalý. Takový se nám ukazuje.Kateřina_z_Landštejna píše: "Myslím tedy že i přes skřítky a duchy, byl Bůh i pro prosté stále tím mocným a ochraňujícím. Zejména ve vrcholném středověku..."
Ne. Bůh byl a je především hodnotící, zvažující a trestající. Ochraňuje jen sobě oddané a o jeho ochranu je třeba usilovat obětmi a dary (a tady už je právě tou modlou).
To je všechno hezké. Ale já měl na mysli, že i přes tolik "pohanských" pověr se stalo symbolem křesťanského svátku. Nikoli jeho odpůrcem, ani paralením jiným zvykem.Kateřina_z_Landštejna píše:Jmelí...
Je mi líto, ale jmelí si lidé s vánoci spojili až v 19. (!!!) století, kdy byl tento zvyk k nám přenesen z Anglie. Do té doby bylo běžně zavěšováno v domech jako magická rostlina a mělo za úkol dům chránit hlavně před ohněm (a také čarodějnicemi a čerty) - a to je jasný pohanský zvyk.
Zmiňuje to např. Tadeáš Hájek z Hájku v překladu Mathiolliho herbáře.
Od ochrany před ohněm není daleko k obecnějšímu přání štěstí. A že právě o vánocích? No, to má jednoduchou příčinu - v prosinci je jmelí nejkrásnější, protože mu dozrávají ty bílé kuličky a je krásně zelené. Když se zavěsí, tak postupně trochu seschne a zezlátne. Kuličky zhnědnou a někdy opadají, ale to zlaté jmelí vydrží i několik let, nebo je lze po roce vaměnit za čerstvé.
Zlato, oheň, světlo, slunce, teplo, štěstí, ochrana ale i zkáza - proto jmelí
Vzhledem k nedostatku pramenů na střední Evropu z románského období a jejich absenci z dřívějšího bych tomu moc nevěřil. Prokázané jak? Prameny jaké? Některé se dají vysledovat. Vajíčka na valikonoce atp. Ale důvod úklidu?Kateřina_z_Landštejna píše:Ty ostatní zvyky - to nejsou jen výklady historiků, to jsou prokázané a leckdy i písemně zaznamenané zvyklosti, přetrvávající tisíciletí. Křesťanství některé z nich převzalo, nekteré zakázalo, některé toleruje.
Buď si jist, že ženy měly i tak dost práce s běžným chodem domácnosti, takže gruntování rozhodně nebylo jejich běžnou činností a bylo to něco velmi výjimečného - svátečního nebo ochranného...
Mléko se nikdy nedávalo a nedává pod postel, ale na práh domu, a to ven. Do domu by si nikdo ani Meluzínu, ani skřítky či víly nepustil. Mrkni ještě do Smetanky, on to tam popisuje dost obšírně - i to, jak šikovně lidé dokázali i v křesťanské době zůstat pohany
To je mimochodem, alespoň to má žena říká, běžný chod domácnosti. Před vánoci gruntujem a není to kvůli duchům, to by se dalo vymluvit.To mléko byl takový žertík.
Téda až sem to dočíst, to bylo drsný.
