Jedenapůlruční meč

[Ronšperk]

I ta věta platila pro bitevní pole počátku 14. věku

K tomu druhému. Vždyť jsem ti psal souvislosti. Ale na druhou stranu uznávám že je to jen spekulace na základě souvislostí obrazů a praktických zkušeností nikoli objektivních, protože použití jakékoli zbraně je silně subjektivní záležitost. Ovšem o tom celá historie, jako věda je že. .
Rád bych byl konfrontován s opakem. Já jsem tedy v sedle jedenapůlručku hodně rychle zahodil. Minimálně bych s ní totiž mohl zranit vlastního koně. Je vyobrazení z pozdního středověku zobrazující přímo bitvní scénu, kde lze s vidět dlouhé meče?

[Jura]

Ještě k tomu Frouissartovi ,našel jsem tam nakonec obě možnosti.
http://img139.imageshack.us/my.php?image=i30054us8.jpg

ten jezdec s úchopem obouruč má dle malíře minimálně 3ručku

jinak jak je vidět, jezdec v plátové zbroji nemá štít, tím pádem neřeší držení zbraně obouruč/jednoruč ......

[Ronšperk]

Zajímavé je na zobrazení té bitevní scéna s jedenapůlručkami, že úchop je velmi dlouhý, zatím co čepel má délku standartní. Nelze to samozřejmě brát za bernou minci.

[hawkwind]

Ronšperku - není "jezdecký meč nemusí být dlouhý" náhodou blud?
Historicky jezdecké meče jsou dlouhé (spatha) a pěchotní krátké (gladius).
Pro to se nechá nejít spousta analogií.
Ve výsledku se sice dobereme zase k tomu, že meč nebyl primární pěchotní zbran´ ale o tom není diskuze.

Co já shledávám zajímavým jsou některé jiné věci - jako třeba že vikoši v podstatě převzali poslední římské spathy (meče z doby stěhování národů), které jsou ovšem jezdecké a používali je jako pěchotní a nezkrátili je!

To jsem začal pěkně ze široka.

Každopádně všichni tvrdí, jak jedenapůlruční meč je pěchotní zbran´ ale je třeba se zeptat jestli nevznikl z jezdeckého meče s prodlouženým jilcem jako reakce na nutné sesedlávání jezdců - kterého si ve 14. století v bitvách užili až až.

J.

P.S. ten grossmesr co má jezdec na tom obrázku z forissarta je boží.

[Kain]

JJ, messeru jsem si taky všiml:-)
Souhlas s hawkem, délka jezdecké zbraně se pohybuje okolo metru, pěší stačí kratší. Při výcviku jezdce se učil útok v zásadě na tři cíle - na jezdce, na stojícího pěšáka a na dřepícího nebo ležícího pěšáka. Toho měl jezdec bodnout jen s předklonem, bez nějaké ekvilibristiky. Na to potřebuješ čepel okolo 80 cm. Popravdě podobná vyobrazení výcviku jsem viděl na 16 století i na tuším první republiku.

A jak hawk poznamenal, jedenapůlka vzkikla z jezdeckého meče kvůli sesedání a pěšímu boji, ne mezi pěchotou.

[Martin]

A jak hawk poznamenal, jedenapůlka vzkikla z jezdeckého meče kvůli sesedání a pěšímu boji, ne mezi pěchotou.

To mi přijde velmi pravděpodobné.

[Corin]

Nevím kdo to tady psal ale jedanapůlručka se drží v převážné většině tehcnik oběma rukama tudíž využívá páku...Jen u některých technik je pak držena jednou rukou (např. některé protibody)

Edit: Třeba tomudle bych věřil http://www.sword.cz/mece1.htm

[Kain]

Věřil? Jejich existence není otázkou víry:-) Prostě v té době byly nebo nebyly. Prolez si dobové iluminace a nález a najdi je. Máš důkaz, že byly. Nenajdeš - neprokážeš - nebyly.
Navíc najdeš i přechodové typy, de facto jednoručku s prodlouženým jílcem. A stále to bude primárně zbraň jezdce pro jednoruční použití, druhá ruka přijde na řadu po sesednutí a odložení nebo ztrátě štítu.

[Corin]

No to máš pravdu...Zkouším něco najít na konec 13. století...a kdyby nic tak asi 14.

[Martin]

.... Je vyobrazení z pozdního středověku zobrazující přímo bitvní scénu, kde lze s vidět dlouhé meče?

Jeden v akci je třeba tady:
http://www.wga.hu/art/u/uccello/4battle/1battle1.jpg

Na dalším obraze z téže bitvy má jezdec vpravo jednoruční meč a jezdec vlevo jedenapůlruční:
http://www.wga.hu/art/u/uccello/4battle/3battle.jpg