Péče o děti

michlena · Příspěvek od **michlena** » stř 04. bře, 2009 20:10

Lenka píše:Jinat třeba asi tak 20 let zpět si jedna horolezecká expedice najala v Himalájích nosiče na vynášku věcí do základního tábora a cestou zjistili, že jedna žena má s sebou dítě. Přišli na to, až potřebovala kojit. Měla ho nějak šikovně přivázané na břiše, protože na zádech měla náklad. Evidentně si s takovým zavazadlem jako je kojenec nedělala hlavu. Přivázala ho pod oděv a šla.

No přesně tohle jsem měla na mysli!

Odvar z máku by se mi doma občas taky hodil

Stejně bych znovu oponovala, přece jenom s narůstající číslicí století se jistojistě zlepšoval i vztah k dětem, takže předpokládám, že jim byla věnována stále větší pozornost.....

Kde tu Legendu seženu? Je to fakt legenda nebo literatura faktu?
Aha už jsem to našla!

Příspěvek od **wolf** » stř 04. bře, 2009 20:39

michlena píše:Stejně bych znovu oponovala, přece jenom s narůstající číslicí století se jistojistě zlepšoval i vztah k dětem, takže předpokládám, že jim byla věnována stále větší pozornost.....

No nevim, jeste ve druhe polovine dvacateho stoleti se vstepovani respektu ke kovovym salajicim predmetum detem delalo zpusobem, ktery by dnes vetsina matek (vcetne alternativnich) nevydychala.

Příspěvek od **Wothan** » stř 04. bře, 2009 22:23

Není to Legenda (myšleno církevní legenda), ale velmi čtivý náhled do všedního života raně středověkého sedláka na základě toho mála co se nám o něm (Ostoj je skutečná postava) dochovalo a na základě mnoha dalších pramenů a poznatků, ze kterých Z. Smetánka vycházel. Dá se říct, že s ohledem na dobu kterou děláme a to čím se zabýváme patří tahle věc třeba pro nás (Curia) k základní "povinné" četbě

michlena · Příspěvek od **michlena** » stř 04. bře, 2009 22:32

Poslušně hlásím, že už jsem si to dohledala a, s ohledem na cenu, zítra zadám k vypůjčení v knihovně a příští týden "povinně" přečtu!

Když to bude to, co si myslím, tož si to aj koupím! Slibuju

Pak už třeba přestanu prudit s nevhodnými úvahami

Wolfe, myslíš jako "šáhnout si na rozpálený kamna" - no to výchovná klasika, ne? Jak by jinak zjistili, že na to fakt nemaj sahat

Hele, vy jste stejně ale drsňáci, na nošeniděti jsou samý baby a ještě k tomu odkojený Konceptem kontinua, už jsem realitě odvykla

Příspěvek od **melkel** » stř 04. bře, 2009 23:26

michlena: právě jsem dočetl pár románů Pittnerové, a je to celkem sranda. Odehrává se to kolem 1850 na Českomoravské vysočině, a na vesnický život je tam pohled ještě krutější než má Božka Němcová. Smrt je vcelku obvyklá, v jedné povídce pomřou v epidemii půlce vesnice děti,a rodina, která se zhroutí z toho, že jí umřely 4 děti z 5, je odsuzována jako divná. V dalším románě ženská vážně uvažuje, že po narození odejde do města jako kojná a dítě budou vychovávat rodiče. Pak to odmítně, vydělává si jako dřevorubec a dítě ji matka donese v poledne na nakojení. A jako naprostou revoluci zvažuje žena, že dítě bude mít na sobě uvázané celý den, protože je slaboučké, ale manžel jí to zakáže, protože by nic neudělala.
Je nutné si uvědomit, že tvrdá práce na poli je něco trochu jiného než život lovců-sběraců, a když nevíš, jestli dítě přežije, nějak moc neřešíš, že náhodou řve hlady.
I moje babička vyprávěla, že se kojencům běžně dávaly dudlíky z krupice a pivo a makový odvar, aby lépe spali. A když se muselo dělat na poli a nebyl doma nikdo, kdo by se postaral, uvázalo se děcko na prkno a švihlo vedle pole.

michlena · Příspěvek od **michlena** » čtv 05. bře, 2009 9:45

Už mlčim!

Vyzvednu z knihovny Pittnerovou i Smetánku a pečlivě nastuduju!

Ale zase jsem aspoň pochopila, proč je naše prababička tak drsná

Byšek · Příspěvek od **Byšek** » čtv 05. bře, 2009 9:58

michlena píše:Stejně bych znovu oponovala, přece jenom s narůstající číslicí století se jistojistě zlepšoval i vztah k dětem, takže předpokládám, že jim byla věnována stále větší pozornost.....

Né nadarmo se říká že 20. století je stoletím dětí. (Podobně například 18. století bylo stoletím páry

) Teprve ve 20. století se radikálně změnil přístup k dětem, a to je dobře

jinak bych tu asi nebyl

michlena · Příspěvek od **michlena** » čtv 05. bře, 2009 10:05

DCD píše:
michlena píše:Stejně bych znovu oponovala, přece jenom s narůstající číslicí století se jistojistě zlepšoval i vztah k dětem, takže předpokládám, že jim byla věnována stále větší pozornost.....
Né nadarmo se říká že 20. století je stoletím dětí. (Podobně například 18. století bylo stoletím páry ) Teprve ve 20. století se radikálně změnil přístup k dětem, a to je dobře jinak bych tu asi nebyl

Nebylo by tu ani jedno z mých dětí - zápal plic ve 4 měsících bychom doma určitě nerozdýchali a nekojící se dítě taktéž ne

Otázka je, jestli tu tím pádem nemáme krapet přelidněno, že?

pida.m · Příspěvek od **pida.m** » stř 25. bře, 2009 13:26

Pokud se smím připojit do diskuze, zrovna řeším podobné dilema, jak to s miminem na akcích udělat. Pletený koš je určitě dobré dobové řešení.
Co se šátku na nošení týče, je to těžší. Ale můj názor je, že když se taková věc objevovala v Asii, Africe i u Indiánů, proč by nemohla být i tady. Nakonec v minulém století se děti nosili "v ubruse" i u nás. Asi to byla kratší varianta, než jaké jsou šátky dnes, ale materiál se dal pak využít na ušití oděvů pro to děcko, když už bylo větší a nošení v šátku nebylo třeba.

Lenka · Příspěvek od **Lenka** » stř 25. bře, 2009 15:20

Na kresbách žen v těšínských krojích z 19. stol. jsem našla dva obrázky žen nesoucích od křtu dítě ve stejném pruhu látky, jako má na obrázku Panna Marie. Jde o novorozence, případně kojence.
V ubruse se nosily spíš asi větší děti. Valašský ubrus, obrus, loktuška je část ženského oděvu. Používala se buď jako plášť, kdy se dva cípy svázaly na hrudi, nebo složená, přehozená přes ramena jako šála, případně k přenášení čehokoliv. Šila se ze dvou pruhů látek, na šířku měla 120 až 130 cm, na délku přes dva metry. Ženy ji často dostávaly jako svatební dar. Na přivázání dítěte to určitě stačilo. Vázalo se to nějak údajně na jedno rameno, ale jak nevím.