Zpracování kovů, jejich výroba, lití a kování

[Wothan]

Knecht: má se za to že třeba Kolínské nebo obecně manufaktury z Porýní vyráběly karolinské meče už v podstatě sériově. Respektive ne tak jako dnes nebo v pozdějších dobách samozřejmě, ale že nešlo už jen o zakázkovou výrobu pro konkrétní zadavatele, ale o výrobu celých mečů nebo polotovarů (čepele) určených na prodej nebo i export. Takže by možná byla na místě i nějaká úvaha o specializaci určitých výrobních kroků v rámci manufaktury už v tomhle období. Později by se asi daly hledat podobné manufaktury v Toledu nebo Solingenu, ale to už je jiná doba.

[Mysa]

Mysa: Jaké máš zkušenosti s chováním damaškových mečů oproti homogenním (třeba z pružinovky)?

Jednak se omlouvám, že slíbený scan jsem nedodal- vidím to tak do konce týdne, neboť mám fofr.

Napřed bych si chtěl ujasnit, co je damašek.
Pravý damašek- woods se vyráběl především v Indii. Je to ocel litá a s tak vysokým obsahem uhlíku, že se blíží litině. Velice obtížně se kovářsky zpracovává a charakteristická kresba vzniká během kování. Co já vím, tak to zkoušeli dělat Patrick Bárta s Pavlem Řiháčkem. Byli z toho otrávení
Pak spousta lidí říká damašek svářkové oceli- to jsou všechny oceli do vynálezu pudlování a frišování.
A pak je tu svářkový damašek- tedy paketovaná ocel s řízenou kresbou.

Co se týče výhod a nevýhod moderních ocelí- záleží to na úhlu pohledu.
U moderních ocelí znám přesně skladbu oceli a výkovek mohu odnést do kalírny, kde mi s tím provedou naprosto přesně to, co chci podle tabulek.
Když mám ocel svařovanou, je tu spousta prostoru pro omyl. Kontrolovat obsah prvků během procesu vyžaduje značnou zkušenost. Obecně je záhodno svářet při teplotách na spodní hranici svařitelnosti, jinak je moc velký úbytek materiálu a ztrácí se moc uhlíku, nehledě na možnost spálení- tady je ovšem větší nebezpečí svářecích chyb.
Při nerovnoměrném kování se , obvzlášť dlouhá, čepel zkroutí a je zničená.
Kalení a popouštění v ohni vyžaduje taká značnou zkušenost.

Moje zkušenost je taková, že u vrstveného materiálu si mohu dovolit podstatně vyšší tvrdost, než u válcované oceli. Posledním mečem jsem přesekl jekl 20x20 cm jako kus salámu a na čepeli nebylo patrné žádné poškození. To si s moderním materiálem umím jenom velmi obtížně představit.
Specielně u čepelí s tordovaným jádrem, kde se pravidelně střídají vrstvy s nízko a středněuhlíkovým materiálem a na břitu jsou vrstvy rovnoběžné s tloušťkou vrsvy v řádech mikrometrů , je odolnost až pozoruhodná.
Ovšem za předpokladu, že se všechno povede.
Pravděpodobnost pokažení celé práce je podstatně vyšší, než u válcované oceli. Na druhou stranu tyto materiály podstatně méně praskají při kalení.

Před vánocemi jsem si připravoval paket na šavli a žena stále přicházela s různými nezbytnostmi a paket se okujil v poměrně ranném stádiu procesu. Týden jesem to zkoušel napravit, ale výsledkem bylo že svářecí chyba se mi multiplikovala v celé čepeli a ta byla na vyhození.
Kdybych dělal s valcajznou, měl jsem to hotové za dvě hodiny

Svářková ocel podstatně méně koroduje a jde vybrousit do lepšího ostří.

Jak napsal Pavel Bolf- na pružinovce se blbě vytvářejí kalicí efekty- ten křemík dělá neplechu

[Wothan]

Mysa: nemáš někde svoje výrobky nafocené?

[Mysa]

jenom od vánoc. Já si digitál koupil až loni na podzim ale ne všechno se hodí do RS a ne všechno je dodělané.
sax:
http://img3.rajce.idnes.cz/d6/1/1518/15 ... 002040.JPG
blembák rozdělaný:
http://img3.rajce.idnes.cz/d6/1/1518/15 ... prilba.JPG
kopí- na tom ještě řádím- nemá křidélka a tausíruji tulej:
http://lh6.ggpht.com/_MUbedqRDZRc/R67FD ... -%2017.JPG
zbytek nejsou zbraně nebo se sem nehodí

[Wothan]

V pohodě, já se jen chtěl podívat co a jak děláš. Přilba je hezká, to jen já nějak nemám Gjermundbu rád Fotky mečů nebo té šavle bys neměl? Kdyžtak klidně do SZ pokud se to sem do RS nehodí. Dík.

Jinak ten poslední odkaz mi nejde zobrazit, není tam chyba v adrese?

[Rodgir de Maille]

Mysa: A balil jsi ten paket do popela, jílu, či do boraxu aby ty okuje mohly lépe odtékat?

Co se týče toho pravého Indického damašku, pokud vím šlo o ověření jedné z teorií jak asi ta struktura mohla vzniknout - nicméně to stále zůstává tajemstvím - ano je "litý" ale jakým způsobem tehdy dostupnou technologií..? Takže pravý Indický damašek je stále velká neznámá.

[Mysa]

borax je trochu problematický materiál i když poměrně starobylý. Sice umožňuje svářet při nízké teplotě, ale pokud se přehřeje naopak svaření brání-dělá kapsy. Mám pocit, že nejlepší je, když se člověk obejde bez tavidla a prostě to dělá čistě.
Hlína se slámou je výborná, ale chce to oheň z dřevěného uhlí. Pokud nestavíš milíře, nebo nemáš sponzora s retortou, tak se nedoplatíš.
Tohle používám, když potřebuji zvednout obsah uhlíku, nebo se sváří komplikovaný materiál. Třeba technika hjóšigi snad ani jinak dělat nejde- to jsou kousky nauhličeného drátu poskládané do paketu v křížících se vrstvách-je to neskutečně odolné

[melkel]

Wootz jako takový celkem už tajemství není. Vcelku běžně se dělá, vím o nějakém Ukrajinci, který ho dělá a z něj potom nože. Na kování je to porod, velmi praská, takže se z něj vybouchá velmi hrubý tvar, který se potom brousí do finální podoby.
Z hlediska uživatelského je vynikající na sekání a řezání masa, protože struktura materiálu na ostří tvoří malou pilku. Na vyřezávání a holení je to naprd.

[Rodgir de Maille]

Mysa: No jo, musí se hlídat svařovací teplota, ale to platí v případě s tavidlem nebo bez. Svařování moderních ocelí bez tavidla si moc nedovedu představit - co se týče kvality svaru. Prvotní zpracovní vytavené oceli - čištění, bez jílu nebo hlíny je podle mne chyba, (ale podotýkám že záleži na tom co je to za materiál) už z počátku vypálíš příliš mnoho uhlíku (jiná věc je když to potřebuješ oduhličit) což může ohrozit hrubost zrna později při překládání a taky se z toho o dost hůře odstraňují různé vměstky, které ti pak vytvoří vadu svaru, která nejde odstranit - což se ti stalo. Když se to neprojeví hned při kování, zcela určitě se to projeví při kalení nebo po něm.

Při kování paketu doporučuju balit do popela, (v japonsku se to myslím obaluje rýžovým papírem) to je asi nejjednoduší a určitě je to při svařování lepší. Ale asi s tím máš své zkušennosti a víš co děláš.

melkel: Znám víc výrobců co dělá "pravý damašek", už to někde bylo myslím prodiskutováno, strukturou se to "přibližuje" ale originál to stále není. Ale nejsem vševědoucí, možná že to někdo vyrobil.

Ostří které popisuješ je - dovolím si říct - k ničemu. To co popisuješ není řezivost v pravém slova smyslu. Zde je to patrně způsobeno vysokým obsahem uhlíku, ale obecně to platí pro každou překalenou čepel - bude se to tupit a nikdy to nepůjde vybrousit do ostra, protože se ostří při broušení bude drolit, v reálném boji, tedy ehm jinak, při střetu s nějakým jiným tvrdým (kovovým) předmětem tato čepel asi neobstojí, kalená část se roztříští, vyláme, praskne to, nebo se zlomí.
Ale to jsi vlastně sám napsal.

[Pike]

Takové ostří určitě není k ničemu. Wootz je tvořený uspořádaným makroskopickým síťovím cementitu v matrici perlitu, resp. bainitu (podle tepelného zpracování). V materiálu se tak střídají tvrdé a měkké vrstvy podobně jako ve svářkovém damašku. Tvrdý cementit zajišťuje odolnost proti opotřebení (a na ostří vytváří zmíněnou mikropilku), perlitová matrice dělá čepel houževnatou a zabraňuje vyštipování ostří.
Není problém si k tomu najít slušné množství článků, ale pro raný středověk je to trochu OT.
Jinak z českých výrobců se v experimentech s wootzem dostali daleko třeba Petr Dohnal otec a syn: http://www.dohnalknives.com/strana01cz.htm, v menu zadat wootz/bulat.