Já se domnívám, že Jiřího návrh je rozumný.
Myslím, že turnaj by bylo možno zahájit mší. Otázkou je, nakolik by to měl být církevní obřad. Já se domnívám, s ohledem na poměr věřících a účastníků bez vyznání či ateistů, že by to v rámci hry (neboť oživování historie ničím jiným není) na středověk mohla být volná "rekonstrukce" tehdejšího obřadu, nikoli moderní mše. Prameny existují, teď "jen" si dát práci s jejich shromážděním a zpracováním. Dokonce se domnívám, že by stálo za to použít některý z již zmíněných živých předtridentských obřadů, aby si účastníci udělali představu o tom, jak to tehdy MOHLO probíhat. Což by bylo umožněno tím, že by se nejednalo o církevní obřad, ale o volnější rekonstrukci.
Prosebná modlitba a požehnání se zpěvem některého z českých chorálů by byly zase spíše vhodné pro chvíle před zahájením třeba Panské bitvy. I zde by se mohlo jednat o rekonstrukci tehdejší modlitby a požehnání - opět by se tedy nejednalo o výslovně církevní obřad, což by umožnilo případně přítomnému knězi provést obřad jiným způsobem než v současnosti předepsaným.
Tenhle zajímavý článek:
http://www.opusmusicum.cz/en/index.php? ... k=205&id=1
uvádí, že "...Počínaje touto zmínkou (Kosmas o intronisaci prvního českého biskupa Dětmara) se známý ambroziánský hymnus Te Deum laudamus, za jehož autora bývá někdy považován Nicetas z Remesiany (5. století), uplatňoval nejen při nastolování nových biskupů, ale také při nejrůznějších církevních slavnostech, procesích, významných státních událostech apod..." Společně s Te Deum bylo zpíváno německy mluvícími velmoži "Christe keinado, kirie eleison und die hallicgen alle helfuent unse, kyrie eleison..." (dále se mi to zatím nepodařilo najít, ale i s tímto kouskem by se dalo improvizovat; pramen: Geschichte der lateinischen Literatur des Mittelalters Autor: Paul Max Manitius)
Od 2. pol. 13. století byl zřejmě současně s Te Deum zpíván i hymnus "Hospodine pomiluj ny" a při světských příležitostech měl být dokonce často upřednostňován před latinskými zpěvy. Při církevních slavnostech byl zpěv v národním jazyce zakázán, a to, dle Opatovického homiliáře, již v 11. století.