Brnířina

[Boza]

Pak by možná prorážecí nástroj chtělo změnit na střižný. Je to o výbrusu té jehly kterou to prorážíš... předpokládám, že ta tvoje má špičku.

Ano je to špička. Střižný mám taky, ale nějak nemohu sám sebe přesvědčit že by RS kováři a šperkaři byli tak dobří, aby udělali vyrážeč o průměru 0.8 mm z kalené oceli, který navíc musí vydržet ražbu několik tisíc dírek (ten můj testovací je z HSS-G vrtáku...). Nemluvě o výrobě a údržbě protikusu, to je to samé v bleděmodrém.

Jednoduchá tyčka s kaleným jádrem je z mého pohledu daleko snazší jak na výrobu, tak na údržbu. Snažím se pracovat podle premisy "nemůžeš-li dokázat postup A, postupuj podle A-1".

Ale pochopitelně se nějakým kovářem nechám rád přesvědčit o opaku .

[Rodgir de Maille]

Střižný mám taky, ale nějak nemohu sám sebe přesvědčit že by RS kováři a šperkaři byli tak dobří, aby udělali vyrážeč o průměru 0.8 mm z kalené oceli, který navíc musí vydržet ražbu několik tisíc dírek (ten můj testovací je z HSS-G vrtáku...). Nemluvě o výrobě a údržbě protikusu, to je to samé v bleděmodrém.

No patrně toho schopni byli, protože prorážeč vytvoří otřep, kdežto střižný nástroj ne, podle hrany otvorů v ploškách kroužků které jsem viděl usuzuji na střižný nástroj, protože tam žádný otřep nebyl, a žádné přeložení taky ne. Takže pokud to potom nepřebrušovali (:twisted:) , tak to muselo být prostřižené... mluvím tedy o tom co jsem viděl.

Teoreticky to vyrobit šlo snadno - protažený drát, který se nacementoval a natvrdo zakalil. Životnost nebyla asi veliká, jednak se to oprácovávalo, ohýbalo nebo praskalo... tedy to podle mne bylo řešeno tak, že se po určité sérii použití vyměnil. To už je spekulace, musele by se to zkusit vyrobit s tehdy dostupnými prostředky a z tehdy dostupných materiálů.

[Boza]

No ano, teoreticky si dokážu představit leccos, třeba samonatahovací hodinky .

Pro tuto chvíli se držím prorážení, které funguje velmi pěkně - včera jsem to měřil a prorazím 4 kroužky za minutu; spíš si jenom pohraju s optimální procesní fází pro žíhání kroužků

Když zmiňuješ ten nedostatek otřepů - máš nějaké fotky? Byl bych rád - jediné velmi přesné díry znám ze sv. Václava - ty zlaté okolo krku.

[Wothan]

Boza: ty jsi viděl ten nástroj co mám já, takže teoreticky to možné je i když ten dělá asi 1mm díry. Na druhou stranu si myslím že musíme brát v potaz i prosté prorážení, protože je to zkrátka nejjednodužší dostupná technika.

[Rodgir de Maille]

Boza:
To jistě ano, ale čistě prakticky je snažší udělat tvrdou kalenou tyčinku (třeba 1mm), natvrdo zakalenou a zabroušenou tak aby prostřihovala a nikoliv prorážela, oproti jehle s kaleným jádrem...

Vrtáček je ne LH, ale vydrží, já chci odzkoušet kobaltový. Záleží co potřebuješ. (A kde to budeš prezentovat).

K tomu žíhání - chtěl jsi zjistit co je maximum, já ti říkal že "žíhání ke snížení vnitřního pnutí" postačí.

I tak se omlouvám nevšiml jsem si, že jsi chtěl žíhat drát po protažení, myslel jsem, že chceš žíhat drát před dalším zpracováním a tak to možná vyznělo trochu mimo.

Fotky asi nebudu schopný dohledat, tyhle věci nemám "ve středu zájmu" a tak je nearchivuji. Jde spíš o to co mi proběhlo před očima, neviděl jsem zatím konkrétní nezanýtovanou (nebo s vypadlým nýtkem) díru, která by měla otřep. Pokud máš jiné zdroje rád se nechám vyvést z omylu.

[Rodgir de Maille]

Na druhou stranu si myslím že musíme brát v potaz i prosté prorážení, protože je to zkrátka nejjednodužší dostupná technika.

Určitě, ale je otázka co bylo pro brníře výhodnější, jestli pohrát si s kvalitním střižným nástrojem, nebo se pak vztekat při nýtování s otřepem...

Já osobně bych si raději "o hoďku déle" hrál s tím střižným nástrojem, než bych strávil hodiny odstraňováním otřepů po prorážení.
Záleží na přístupu.

[Boza]

No ono k tomu prostřihávání (tedy kdy jakoby z díry vypadne kolečko, narozdíl od prorážení, kde všechen materiál zůstává na kroužku):

Když jsem o tom uvažoval, máš Rodgire pravdu, že je snažší udělat střižník ve formě tyčinky. Dokonce ani nemusí být kulatý. Pozměním tedy argumentaci (proč spíš ne) na téma protikusu - tedy té části, kam střižník zajíždí. Neznám terminologii, pardon. Díra v protikusu musí:

- mít extra ostré hrany (dá se vyřešit postupným zabrušováním)
- mít na desetinku milimetru přesně stejný průměr jako střižník
- mít stejný průřez jako střižník (kulatý-kulatý, čtverec-čtverec)
- musí být sousosá se střižníkem

Jakmile něco z toho není splněno, vznikají otřepy. A je to dírka třeba 0.9 mm v průměru, hluboká třeba 2 mm.

Je mi jasné že lze všechno z toho vyrobit - snad někde vepředu je fotka mých střižných kleští. Ale, zatímní praxe se soustavou střižník - díra mi zatím ukázala, že se začne kurvit (nebo-li vyrábět otřepy) asi po 100 ks prostřižených kroužků - musím vzít brousek a "stáhnout" plochy aby měly zase ostré hrany. Srovnám-li výrobní náročnost tohohle bastarda se soustavou jehla - důlek, vychází mi to prostě ve prospěch prorážení
Prorazil jsem zatím asi 300 kroužků a jednou za čas jenom obtáhnu jehlu na brousku, a to spíš jen pro dobrý pocit.

[Rodgir de Maille]

Boza:

Říká se tomu tuším průstřižník (nástroj) a průstřižnice (díra), to je ale jedno. Vyrobit to všechno lze, i když to muselo být velice pracné (s tehdy dostupnými prostředky). Hroší je však vyřešit upnutí průstřižníku tak aby šel vyměnit když se zlomí a aby průstřižník dosedal na průstřižnici kolmo, a nevychyloval se (kleště se časem rozviklají).

Myslím, že to vysoké opotřebení u těch tvých kleští souvisí s tímto:
1) Příliš měkký materiál průstřižnice/nedostatečně zakalená průstřižnice
2) Průstřižník který neprostřihuje přímo kolmo ale po oblouku a tím se více namáhá
3) Je prostřihován příliš tvrdý materiál (konce kroužku se po zploštění vytvrdí a je tedy potřeba je před stříháním vyžíhat)

Neřešil bych výrobu průstřižníku/průstřižnice to prostě nějak (více či méně obtížně) vyrobitelné je, řešme technologii prostřihávání samotného, co takhle změnit mechanismus tak aby se nepohyboval po oblouku, ale kolmo, třeba nějakou kostku s dírou a průřezem do kterého by se kroužek vložil:



Jak psal Wothan, to prorážení je asi nejjednodušší, ale řekni mi, je snazší nýtovat plošky s otřepem nebo bez?

Pak mám ještě jednu otázku, zkoušel jsi to prostřihovat za tepla?

[Boza]

Momentálně je pro mě snažší nýtovat i s otřepem. On v podstatě zmizí, protože tím snýtováním se prostě z nýtu i otřepu udělá jedna buchtička. Navíc ten otřep v podstatě drží nýt, dokud nevložím kroužek do kleští, abych jej zavřel.

Vážně už uvažuju nad nějakými videi, on ten postup co používám teď má dost kroků a nebaví mě popisovat ho slovně.

[Boza]

Ad žíhání: dneska jsem zkusil placatit vyžíhané kroužky, následně je prorážet a je to prima primissima.

Takže můj závěr zní: ano, žíháním se i vázací drát změkčí. Nejvhodnější čas pro žíhaní je před placatěním konců, pak už ne.

Za tepla jsem prostřihávat nezkoušel Dělat to v paneláku není moc praktické, nehledě na to že ty kroužky hrozně rychle stydnou.