zoone píše:No a proč chodit tak daleko, nebo spíše hluboko, do dějin osvětlování??? Troch jsem zapátral v paměti a snažil se rozpomenout na léta strávená na střední škole. Při techologickém postupu výroby sirek se dřevo máčí v nějaké kyselině (tuším fosforečné) aby pouze zuhelnatělo a aby hořelo pomaleji. To řekla moje děravá hlava a proto za tuto informaci neručím a prohledávat sešity ze střední se mi nechce.
Další co mě napadlo je prolézt net ohledně výroby zápalek a hlavně úpravy dřeva na ně používané. Myslím, že každý kdo to udělá tam nějakou inspiraci najde a může začít testovat své výrobky.
Nezapomínej, že mě by to napadnout nemohlo. Já měl chemii na střední pouze v prváku a celou jsem ju udělal velmi hezkým způsobem - písemky jsem napsal díky taháku o velikosti A4, který byl schovaný pod papírem, na který jsem vyplnoval zadání
Sry za offtopic.
"Nesnažte se opít trpaslíka notorika a do mrtva se zpijte jen tehdy, když je na blízku někdo, kdo vás může pohřbít."
No děda do toho mohl sypat jako retardér Borax-tetraboritan sodný(ideálně nějaký jeho hydrát) což je snadno dostupná chemikálie, případně kyselinu boristou(borovou..teď fakt nevím, kyseliny nikdá nebyly moje silná stránka).
"Heresy is like a garden weed, it won't stop feeding until you... BURN THE WHOLE DAMN GARDEN WITH A FLAMER, BURN IT, BURN IT TO HELL!!!!!" "Is there a wittle puppy in the garden? ITS A DAEMON! BURN IT!"
jo, mám dojem že asi šlo o nějakou kyselinu - jist si ale nejsem.
Jak jsem psal, co se tam přidávalo nemají ani na patentovém úřadě Nicméně zajímavé bylo, když jsem narazil na nějakou studii ohledně svítivosti. Ty louče se udrželi až do zavedení elektřiny např. pro osvětlení chlévů apod., a to ne proto, že by sedlák neměl na petrolej, ale důvodem byl fakt, že měli lepší svítivost než petrolejky.
Olga: doporučuji do roztavené smůly přidat tuk, třeba margarýn či sádlo. Jde to snáž roztírat. Ono to netuhne tak rychle jako jen samotná smůla.
tohle mi odpověděl kamarád z valašského muzea v přírodě (rožnov) o loučích v karpatech...
Výroba svítidel v této oblasti
byla hodně primitivní a o nějakém chemickém zpomalovači nejsou žádné zmínky.
Je možné, že někteří kutilové v pozdějších dobá něco používali, ale v době
běžně rozšířeného používání loučí - tedy cca do konce 1. světové války
(někde samozřejmě i déle) o tom to zpomalovači nejsou žádné doklady. Ale
mluvím pouze o karpatském prostoru. Jinak už ve starověku byla známá směs
síry a vápence používaná na výrobu pochodní, která zajišťovala dlouhé a
kvalitní hoření.
V chudém prostředí západních Karpat lidé používali louče (světidla) a to buď
štípané sekerou nebo později vyráběné pomocí speciálního hoblíku. Nejdéle
hoří buk, bříza zase nedělá dým. Kmen (špalík) ze syrového mladého bukového
dřeva se napařil v peci, aby byl měkký, nelámal se a dobře se štípal.
Nejdřív se odsekla kulatina a pak se sekerou štípaly třísky - začínalo se od
kraje. Hotové štípy se pak sušily na hraničkách. Hoblování probíhalo
obdobně.
Třísky - louče bývaly 0,5 - 1 m dlouhé a čím silnější a hrubší, tím déle
hořely. 1 m dlouhá a hrubá buková louč může při zajištění správného a
pomalého hoření vydržel až hodinu. aby to však dobře hořelo musí se konec
(uhel též zvaný snopel) často očišťovat - ulamovat. Hotové louče se většinou
už nijak neupravovaly. Někdy se však dodatečně osmolovaly - tj. namáčely se
do smůly nasbírané na rostoucích stromech v lese (ke smůle se mohl přidávat
i lůj, ten však nebyl až zas tak moc dostupný a obyčejná lojová svíčka
bývala velkou vzácností o vánocích). Ke svícení se používaly např. i kahánky
ze šišek - ulomila se špička, ulomená prohlubeň se zaplnila smůlou a jeko
knůtek se do šišky zapíchla tříska. Také lidé vyráběli louče z lískových,
březových nebo i vrbových větví. Větve se při postupném otáčení rozloukly
palicí a nechal se pevný jen konec jako držadlo. Takováhle louč vydržela tak
dvacet minut. Dobré byly louče ze starého březového koštěte namočeného ve
smůle. Také se vyráběla smolná fakule. Na silnější syrovou větev cca 1 m
dlouhou se přiložila smůla v několika vrstvách a připevnila svazkem
odpadového konopí, kterým se hůl obvázala. Do fakulí se výjimečně přidával i
včelí vosk - při obřadech. Časté byly i pochodně ze svazku klacků obalených
na vršku tenkými větvičkami nebo suchou trávou - vše namočeno ve smůle popř.
v oleji.
jen doplním pár informací z časopisu Český lid, roč. 1898
"....louč borová dělána v každé domácnosti, kde nechtěli jinou kupovati a bylo-li dříví po ruce.....upotřebena nejvíce k svícení...v stájích, ve sklepých, sušírnách, ap.
...louč na velikou vzdálenost nesvítila.
...louč buková a osyková ....vyráběna způsobem průmyslnickým."
o nějakém máčení,smolení, etc...ani slovo, natož o "spomalovači" hoření
Je to jenom myšlenka tak mě za to nebíte, ale co když to smůla nebo lůj tam byli proto aby ten vysušenej klacek (louč) začal hořet dřív. Příklad zkuste zapalit zapalovačem (natož křesadlem) bukovej klacek a pak zkuste zapálit klacek obalenej pryskyřicí . Aha? V čistě teoretické rovině se zapálí zaschlá smola, ta rychle začne hořet a zahřívat klacek na kterém je, ten dosáhne dřív zápalné teploty a vydrží hořet xkrát déle. Do budoucna bych to chtěl podrobit pokusům, ale teď mě začněte posílat do míst kam ani slunce svítit nechce.
Nicméně zajímavé bylo, když jsem narazil na nějakou studii ohledně svítivosti. Ty louče se udrželi až do zavedení elektřiny např. pro osvětlení chlévů apod., a to ne proto, že by sedlák neměl na petrolej, ale důvodem byl fakt, že měli lepší svítivost než petrolejky. 
