Samozřejmě, že nejsem taková krvelačná bestie, jak to vypadá na základě mého předchozího příspěvku. Ale chtěl jsem vyprovokovat diskusi k těm včerejším úrazům na Svatoboru. Od včerejška mi to nedá spát, hned po příjezdu domů jsem sedl k notebooku abych to všechno sepsal. A protože to bylo moc dlouhé na to, abych tím začínal nové diskusní vlákno, tak jsem začal tím provokativním příspěvkem. Pokud se to snad dotklo někoho, kdo byl včera zraněný, tak se mu hluboce omlouvám. Pokud se to dotklo kohokoliv jiného, je to jen dobře...
Když dcera (Luinien) na loňském Svatoboru po bitvě fačovala "Pankáčovi" hlavu a já se k tomu zrovna přichomýtl, bylo logické, že "Pankáče" a ještě jednoho Poláka s řeznou ránou v obličeji zavezu na pohotovost do boskovické nemocnice. Takže letos jsem byl víceméně opět připraven ujmout se podobné role. Před bitvou jsem to s Áňou diskutoval, když jsem si pro jistotu balil do pouzdra od foťáku doklady a klíče od auta. Prý co blbnu, pořadatelé mají zajištěnou "sanitku". A navíc letos tolik úrazů určitě nebude. Odvětil jsem, že tipuji tři místo loňských čtyřech, protože je o něco menší vedro. Jenomže průsery umím špatně předpovídat, málokdy se trefím. Obvykle to bývá tak dvakrát horší...
Takže přesně dle mých předpokladů, finále bitvy jsem už nedofotil. Místo toho jsem sprintoval k autu, které jsem já blbec měl zaparkováno dost daleko, pak jsem zjistil že se mi jeden zraněný ztratil, nicméně měl jsem aspoň jeden "kousek".
V boskovické nemocnici jsme se nakonec sešly 4 vozidla s celkem 5 zraněn(í/ý)mi:
- kloub na palci pravé ruky - komplikovanější zlomenina
- sečná rána v obličeji (vcelku čistá, ale skrz)
- zlomenina ruky - vřetenní kost
- sečná rána v obličeji, šlo to trochu i do zubů, jeden uštípnutý, další se kýve
- prostředník na roce - rozdrcený poslední článek
Narozdíl od loňska, kdy zájezd na chirurgickou ambulanci měl internacionální charakter (česko-polský, a v nemocnici se s námi začali ještě bratřit němečtí účastníci nějakého firemního teambuildingového fotbalového zápasu), letošní exkurze do Julínkova zdravotnictví byla zcela v české režii.
Na jednotlivá zranění lze pohlížet jako na individuální chyby, selhání, náhody. Např. střet málo (špatně) vyzbrojeného bojovníka s někým, kdo bojuje s poněkud větší razancí. To je samozřejmě smůla...
Ale také se lze na problém dívat jako na systémovou (či systematickou) chybu. Počet úrazů z loňska a počet (a závažnost) letošních je myslím už statisticky významný. Pochopitelně, každý se účastní bitvy na vlastní
nebezpečí. Nejsem bojovník, těžko můžu posoudit, nakolik se těmto zraněním dalo nějakým způsobem předejít. K tomu se určitě vyjádří povolanější.
Ale rozhodně se něco dá vylepšit v následné péči o zraněné. Trochu jsem tento problém diskutoval v nemocnici s Mílou, která přivezla další zraněné, a protože působí ve zdravotnictví (současném Julínkově
) tak o tom něco ví. Já se např. domníval, že přítomnost sanitky při bitvě je žádoucí hlavně kvůli rychlému odvozu při závažných zraněních, kdy by záviselo na vteřinách.
To, že díky sanitce by byla rychleji poskytnuta lékařská péče i při "méně závažných" zraněních (tím myslím těch 5 včerejších úrazů, které rozhodně nechci nijak zlehčovat !), jsem pochopil až při včerejším zdlouhavém čekání v nemocnici na příjmu...
Pokud někdy působím jako (spolu)pořadatel na nějaké akci, mám ve zvyku vyprovokovat ostatní pořadatele aby se bezprostředně po akci zamysleli nad tím, co by se do budoucnosti mělo zlepšit. Říkáme tomu sepsat "poučení z krizového vývoje". Je to ale třeba udělat ihned po akci, kdy si člověk ještě plně uvědomuje všechny chybičky a problémy, protože potom přijde euforie ("no nakonec to přes všechny drobné zádrhele tak špatně nedopadlo; vlastně bylo to super !") - lidská paměť má holt tendenci ty méně pozitivní informace časem vytlačit a/nebo je přeměnit na pozitivnější.
Snažil jsem se o tom problému 2x nahodit řeč s někým (nej)povolanějším. První rozhovor byl předčasně ukončen rautem, druhý rozhovor ukončil povolanější s tím, že se musí jít vys... (tedy na WC). Předpokládám, že šlo
opravdu jen o ukončení rozhovoru kvůli urychlenému metabolismu a že ono vytečkované sloveso nebude řešením celého problému.
Pokud mne Velkomoravané příští rok vezmou, určitě s nimi zase přijedu na Svatobor. Rád se potkám s lidmi, kteří mne letos či loni nějak oslovili a zaujali, udělám si pár fotek, a v případě nouze zase zajedu do boskovické nemocnice. I když sledovat, kam se ubírá české zdravotnictví, bych klidně mohl i prostřednictvím médií...
Mívám ve zvyku občas použít citát někoho slavného či známého (ono to pak hned vypadá, že ten kdo cituje je sečtělý a vzdělaný, že...). Tentokrát jsem si dovolil použít poněkud upravený výrok od Cimrmanů:
"Můžete se mnou nesouhlasit, můžete proti tomu i protestovat. A to není jediné, co s tím můžete dělat..."
fotek je na http://foto.cmelda.net/main.php?g2_itemId=8690
