problematika mne eminentně zajímá. Před dvěma lety jsem udělal synkovi na maškarní napodobeninu zbroje z Churburgu(což ovšem není RS) a krožkovaný jsem dělal jenom závěs k huckapu. Z hmotnostních důvodů byly kroužky z hliníku - čtyřletý chlapeček- a mile mne překvapila snadnost nýtování.
Při pokusech o opravdovou rekonstrukci nastaly problémy. Z oceli je to nesmysl. To by se muselo dělat za tepla a na to není nikdo dost rychlý. Zkoušel jsem i kovářské sváření a rovněž si myslím, že v takhle malém měřítku, je to pitomost - Autogenem to jde, ale tak se to určitě nedělalo

Moc pracné a neefektivní. Myslím, že v originále se jednalo o nýtování se zapuštěnými hlavami v pokročilém stadiu koroze, nebo kroužky vyseklé z plechu.
Při pokusech udělat všechno"z ruky "jsem zcela selhal. Buď to vypadalo hnusně, při prosekávání se mi materiál trhal a bylo to tak šíleně pracné a zdlouhavé, že nevěřím, že by to někdo někdy dělal takto- i s přihlédnutím ke grifu, který nemám.
Takže další stadium- vymýšlení technologie. První byla kuželovitá zápustka na rovnoměrné rozplacatění. --Konce se mi nepřekládaly přez sebe esteticky a na spodní hraně kroužku byl nepěkný lisovací otřep.
Druhá fáze- kuželovitá zápustka s vodicím středovým trnem- to už bylo lepší, protože trn vymezí vnitřní průměr kroužku-uvidíme, jak to bude s životností.
Potom kroužky byly znovu vyžíhány (v litinové kokile). Probito kleštěmi podle Kirpičnikova a snýtováno na zlatnické kovadlince. Vnitřní průměr kroužku 7mm. Pokusný díl cca 20x20cm nacementován a zakalen. Bylo to vcelku rozumně pracné a test 60lb lukem to vydrželo
