frenk píše:měl jsem v ruce asi 5 ořechů z našich středověkých lokalit (a viděl další), a pokaždé byly dělány z vícero destiček(2-3)(něco na způsob parohového hřebene) z parohu nalepených na sobě a někdy snýtovaných, takže to se sponghiozní tkání nemá nic společného.
Netvrdím , že se to nedělalo jinak, ale slonovina mohla být použita u luxusních kusů a dovoz losích parohů (či rovnou ořechů)mi připadá nepravděpodobný, ale možný. Stálo by to za bližší analýzu.
Domnívám se, že jelení paroh postačoval, idyž většina nálezů ořechů u nas je defektních.
Trochu jsem pátral po parohových ořechách, které by byly slepeny z více částí a nebyl jsem úspěšný. Všechny dochované, které mám stažené v PC nebo v knížkách jsou celistvé z jednoho kusu. Některé jsou rozpraskané, některé jsou ryté (jednoduché drážky), některé jsou opravované či mají již z výroby čepy vyztužující ozuby ořechu (ty horní pro tětivu). Většina z nich má svislý čep, který drží železnou destičku, o kterou se opírá spoušťová páka.
Nevidím důvod, aby byl takovýto relativně malý váleček slepován. Běžné rozměry ořechů dochovaných exemplářů jsou od 37 mm výše (do cca 43 mm). Na to stačí i jelení paroh. Losí paroh považuju ovšem za materiál snadno dostupný a pro tyto účely běžný. Možná nebude náhodou, že los se do 15. stol. vyskytoval i ve střední Evropě. Teprve potom zde byl vyhuben. Následný import losích parohů ze severu je ovšem zcela jistý. Navíc, když vezmeme, že v Čechách se již v I. pol. 15. stol. obchodovalo s rýží, pepřem, fíky, citrusovými plody, asijskými látkami apod., tedy věcmi zbytnými, stěží bychom mohli zpochybnit dovoz strategicky důležitých surovin.
Sice bych rád rozšířil své vědomosti, co se týče konstrukce komponentů kuše, ale pro existenci slepovaného ořechu nemám dosud žádné důkazy.
Zatím si tedy myslím, že se ořechy gotických kuší vyráběly soustružením z jednoho kusu parohu a výjimečně z mosazi. Železné znám až z 16. stol. a navíc si u nich nejsem jistý, zda se nejedná o ještě pozdější výrobky, který nahradily původní parohové.
