Husite v Cechach

[Raiden]

"Základní předpoklady projektu „Boží Bojovníci”

1. VŠEOBECNĚ O PROJEKTU „BOŽÍ BOJOVNÍCI“

* Jedná se o „nadbratrskou“ (nadspolečenskou?) iniciativu rekonstrukce osádky husitského bojového vozu a samotného vozu z období „spanilých jízd“ (r.1428-1433) z důrazem na tažení do Gdaňského Pomoří v r. 1433 ve službách Vladislava Jagellonského.
* Termín „nadbratsrská“ znamená, že to není organizace se svým vlastním předsednictvem, povinnými měsíčními příspěvky atd., nýbrž dobrovolné a neformální sdružení lidí zajímajících se o historickou rekonstrukci období husitských válek. Všichni tito lidé mohou náležet do jiných organizací, bydlet v jiných městech, nemají povinnost účastnit se společných setkání (ačkoliv je tato účast věcí pochopitelně velmi vítanou).
* V souvislosti z výšeuvedeným nemá projekt formálního vedoucího, pouze je pro historické akce dočasně (případně nastálo, dle pozdější dohody) vybírána osoba představující husitského velitele, která však nemá jiné pravomoci než ty, které jsou jí dobrovolně přiznány účastníky projektu během historických rekonstrukcí – za účelem věrného podání vzhledu a organizace představovaného husitského oddílu.
* Projekt je zaměřen na osoby plnoleté.

2. CÍLE PROJEKTU

* Projekt „Boží Bojovníci“ se zakládá na pokud možno do posledního detailu co nejvěrnějším napodobení skupiny husitské pěchoty po stránce vzhledu a chování (vojenské cvičení, písně, táborový život). Taková rekonstrukce je hlavním cílem. Inscenování boje je cílem druhořadým, jestliže by se požadavky na výstroj související s bojem dostaly do rozporu s požadavky na výstroj související s věrnou rekonstrukcí husitského oddílu, má věrná rekonstrukce jednoznačně přednost.
* Je třeba mít na paměti, že husité byli trestnou, ideovou armádou, pročež je nutné, aby chování jako nadměrné opíjení se, sprosté chování či zanedbaný zhled bylo vysoce nežádoucí.
* Cílem, kterého by se měli účastníci projektu snažit dosáhnout, je rekonstrukce husitského oddílu nejméně na úrovni zahraničních skupin, např. tvůrců alba(?) „Medieval soldier“ a společná účast na rekonstrukcích doma i v zahraničí. Tato rekonstrukce rovněž zahrnuje husitský bojový vůz.
* Osádka husitského vozu se skládala z vozků, střelců z kuše, spížníků (= „provianťáků“, nenapadá mě lepší výraz – pozn. překl.), cepníků a střelců z ručnic. Každý účastník projektu si z uvedeních funkcí vybere postavu, kterou bude představovat. Pozor – k rekonstrukci střelce z kuše nebo ručnice je třeba obstarat si příslušná povolení (zřejmě se jedná o otázku platné legislativy týkající se zbraní – pozn. překl.). Je možné rekonstruovat několik postav naráz, případně změnit postavu na jinou, ovšem během představení je třeba se držet jen jedné role.

3. ZÁLEŽITOSTI TÝKAJÍCÍ SE VÝSTROJE, ODĚVŮ, OZNAČENÍ

* Každý účastník projektu musí mít oděv „civilní“ a „bojový“.
- Minimum „civilního“ oděvu se skládá z: nohavic, košile, tuniky(?), bot, opasku, vaku (z let 1360 – 1430, z oblasti Střední Evropy). Tak velký časový rozsah vychází ze faktu, že rekonstruujeme postavy sedláků i měšťanů, kteří nenosili nejmodernější šaty z důvodů majetkových a ideologických (husitské puritánství). Musí se však jednat o oděv čistý a „historický“.
- Minimum bojového oděvu se skládá z: prošívanice, ochranných rukavic, přilby (bez hledí, nejlépe železný klobouk (viz http://www.man.poznan.pl/~ritter/Html/kapalin.html - pozn. překl.) zároveň s kapucí pod přilbu (z období 1400-1430, oblast Střední Evropy). V tomto případě je časový rozsah tolerance užší než v případě civilního oděvu, neboť armáda se kvůli větší šanci na přežití na bitevním poli vystrojovala nejlepší možnou ochrannou výstrojí a zbrojí.
* Pokud jde o repliky ručních zbraní, každý se vybaví v souladu se svojí představovanou postavou. Kromě toho se doporučuje vybavit se pobočními zbraněmi jako meči, tesáky, sekerami atd. Rovněž se doporučuje opatření především replik výzbroje charakteristické pro formace plebejské pěchoty, čili cepy, bijáky atd. (datace výzbroje – 1400-1430)
* Existuje možnost stavby / nákupu za nevelkou cenu repliky bojového vozu, v takovém stavu, aby se dal lehko rozmontovat a smontovat a tento v mezičasech převážet větším automobilem. Takový vůz by měl být schopen pohybu po cestě vedoucí k místu představení a pohybu v terénu. V případě nedostatku koní/kvalifikovaného vozky by vůz sloužil jako centrální část tábora účastníků projektu.

* Znakem účastníků projektu je kalich, případně kalich s hostií podle husitských vzorů. Kalich může být bílý, červený, žlutý nebo černý, rovněž podle husitských vzorů (detaily budou stanoveny později). Znmení kalicha může rovněž vystupovat na pozadí cínového „znaku“ (erbu?). Kalich se objeví na standartě projektu, doporučené (ovšem nikoli povinné, v souvislosti s tím, že to nebylo obecné v době husitských válek) je nošení symbolu kalicha našitého na oděvu a namalovaného na štítech / zbroji účastníků projektu během účasti na LH představeních, kterých se „Boží Bojovníci“ budou oficiálně účastnit.

************************************************************

Toť překlad (doufám že bez zásadnějších kopanců), komentáře zítra. R.

[Raiden]

Nedá mi to, abych alespoň částečně nezareagoval okamžitě:

Projekt Boží Bojovníci je bezesporu velmi zajímavá iniciativa. Dovedu si dobře představit mezinárodní oddíl husitské pěchoty, pořídit vůz by taky nemusel být takový problém - pokud se podaří najít někoho, kdo by to byl schopen a ochoten postavit.
Jako klíčový problém ale vidím koně. To je tak: vůz bez koní je k ničemu. Aby někdo z účastníků projektu jezdil na akce s vlastním koněm je značně problematické (možnost, že by si několik lidí koupilo "erárního" koně dohromady je naprosto absurdní, takže ji nebudu dál rozebírat).
Důvody jsou následující:
1) Náklady. Za přepravu koně se platí běžná cena 12 Kč / km.
2) Administrativa. Před každým převozem z místa A do místa B v rámci ČR je povinnost "udělat krve" - tzn. veterinář odebere koni vzorek krve, ten se pošle do laboratoře na rozbor, asi do týdne přijdou výsledky, že kůň je zdravý. Bez krví se jet dá, ale nikdy nevíte, kdy se na akci vyloupne kontrola Státní veterinární správy.
Krve sice nejsou nutné při jízdě do zahraničí (V ČR ano, mimo ČR ne. Skutečně je tomu tak), ale zato je kolem toho neskutečného papírování. Kromě toho v okolních zemích platí karanténa - nevím jak je to v Polsku, ale např. v Německu to byl týden (v některých státech je to až měsíc!). To znamená, že by se kůň musel dovézt na místo, tam v nějaké nájemní stáji přečkat povinnou karanténu (cena = ?) a teprve potom by mohl na akci.
Se vstupen do EU se sice některé věci zjednodušily, jiné zase naopak. Nevím, jaká je momentální situace, vyslal jsem dotaz.

Náklady = astronomické. Zásadní otázka: Kdo to zaplatí?

Možných řešení je několik:
- spolupracovat s nějakou stájí, která by půjčovala svoje koně (patrně i s "vyškoleným personálem" a byla natolik ekonomicky silná, že by akce sponzorovala. V tomto případě ovšem vždy existuje riziko "echt" husitskho vozu s reklamním bannerem na boku - nepřípustné.
- podle místa konání akce zajistit půjčení koní z okolních stájí (je jich kupodivu dost). Neexistuje záruka "kvality" - koně by měli být klidnější, pokud padne nějaká ta rána z hákovnice. Splašený kůň pod sedlem je nepříjemnost, splašené spřežení je průser. Ideální by byly stáje, které spolupracují s filmaři. Zásadní otázka: viz výše.
- založení občanského sdružení. Nemám zkušenosti z hist. šermem a tudíž s akcemi typu Libušín atd., ale představa, že by tohle bylo schopno ufinancovat nějaké neformální sdružení mi přijde krajně nepravděpodobná. Mám nejasný dojem, že OS by mohlo žádat o nějaké granty apod. Cena = spousta byrokracie, papírování, oficialit - nežádoucí. Tak nevím...

[rabi]

Vlastně celý ten houfec by mohl být členěn jako osádky jednotlivých vozu se svým velitelem. Duležité by pak bylo vzajemně konzultovat vystroj a výzbroj, aby celek byl kompaktní. Myslím, že nemáme nějakou potřebu si hrát na ego při diskusi, jak by měly být vybaveny osádky vozů. Pokud by to všechno klapalo, tak pak by se mohlo hledat řešení ohledně vozů.

[malving]

No s tim "sjednocenym husitskym hnutim ceskym" je to napad dobrej. Dobra myslenka. Dobra v tom, ze se sejde dost lidi, ktery si muzou predat rady, postrehy, atd... Dalsi dobra vec by byla, ze na husitskych bitvach bychom byli opravdu organizovana armada - vetsina lidi by se mezi sebou znala ( i kdyz tento vztah mezi husity existuje v mensi mire jiz dnes ) a pokud by jsme do tohoto "krouzku husitu" zapojili i nacvicovani bojovych formaci atd., pote co vice bychom si mohli prat...
Ale ma to i par chyb a nektere z nich tu mozna uz zaznely - kazdy si dela husitstvi po svem - hned prvni rozpor, ktery se objevi bude vyzbroj a vystroj husitu. Kazdy si je predstavuje jinak. Nekdo jako vesnicany, kteri bojovali jen s tim co sebrali v chalupe, nekdo jako lidi, kteri byli dobre vojensky organizovani, kteri meli zbroj a "moderni" zbrane, ktere mohli odcizit mrtvym sokum. Pravdive jsou obe tyto tvrzeni, jelikoz kazdy zakotvil u jine doby husitskeho hnuti, ale nikdo se nebude chtit vzdat toho sveho, tudiz zde nastaou prvni rozpory. Dalsi vec je, ze pokud tato organizace bude zalozena na pravidelnych srazech, obavam se, ze to plno lidi nebude brat vazne ( tak jako u vetsiny skupin co znam ) a budou na to kaslat, hlavne ze sou nekde na papire zapsani jako clenove. Proto bych to nebral jako sjednoceni vsech husitu, ale jako husitskou elitu. Neslo by zde o to, jak umi kdo sermovat, nebo kdo dela husity nejdyl a kdo dela jenom je a nic jinyho, ale o to mit k husitum vztah a objetovat tomuto sdruzeni svuj cas. Proste sjednotit lidi s opravdovym zapalem pro vec. Pokud by jsi souhlasil, mohli bychom zalozit stranky teto zatim neexistujici druziny, kde by se mohl kazdy, kdo by mel zajem zapsat jakozto clen a pokud by bylo dost zajemcu, pak by jsme pokracovali v teto snaze dal...

[Martin]

.... nechám udělat pavézu a potřebuji někoho do týmu, koho bych mohl krýt

Já se taky zapojím do debaty, i když se trochu známe už z ČŠ, kde mám krycí jméno Broďan.
My se zabýváme dobou jagellonskou i husitskou. Vzhledem k Malešovským aktivitám klademe důraz právě na ty Jagellonce. Husitské období bylo u nás dosud opomíjeno či nekulturně przněno aktivními "všegotiky". Takže bych viděl založení husitského oddílu jako věc velmi přínosnou.
Jagellonský pěší šik dle Vlčkova řádu evidentně není možné vytvořit pro nezájem lidí. Není to pro ně prostě atraktivní. Na husity jak se zdá, se členská základna asi najde. Potom bychom obohatili i naše vybavení do tohoto období. I když ona se výzbroj a výstroj městské hotovosti, kterou představujeme během 15. stol. , až na rozvoj palných zbraní, nijak výrazně nezměnila. Do husitské doby si samozřejmě nebereme části zbroje, které patří do závěru století (např. "gotické" rukavice, šalíře). Představa Jirásko-Alšovských "venkovských" husitů je však již doufám překonaná.
Pavézy máme tři, ale chybí k nim pavézníci. Proto mají i "berly" na zapření, aby stály samy. Kdyby se k nim našli nosiči, tak budou k dispozici. Jsou potažené plátnem a malované a splní doufám nastolené požadavky.

[Martin]

Ona ta debata nějak přešla na Český šerm.

http://www.ceskyserm.cz/ForumDetail-645

Schůzka dopadla dle očekávání stanovením představy o složení, vizáži a činnosti zakládané husitské jednotky. Vypadá to, že časem bude i dosti početná. Jak vidět z debaty, rozrůstá se výzbroj i o dělostřelectvo, což lze jen uvítat.

[Martin]

Před časem jsem přestal přispívat na server husitstvi.cz, neboť mi tam nevyhovoval způsob vedení debat. Odmítám totiž tohle období glorifikovat, bagatelizovat či jinak deformovat. Vnímám ho z hlediska historických skutečností a národní buditelé, Jiráskové, či bolševičtí historici ovlivňují můj názor minimálně.
Za jeden z relativně věrohodných pramenů lze brát Husitskou kroniku Vavřince z Březové, která zachycuje dění v letech 1414-21. Občas se lze setkat s útržky z tohoto díla, které však bývají vytrhávány z kontextu. Některé však jsou (dříve asi úmyslně), zcela opomíjeny. Z Vavřincova popisu života v táborské obci mne zaujalo toto:
"Byl i jiný velmi špatný zvyk táborský, způsobený snahou, aby jejich počtu neubývalo, nýbrž přibývalo: všechny faráře a kněze, kteří ve svých farních kostelích své ovce věrně sytili slovem Božím a svátostí pod obojí způsobou, násilně zjímali z jejich domů nebo kostelů, trhajíce na nich při bohoslužbách ornáty, a spoutané přiváděli na Hradiště Tábor, aby tak lid, nemaje věrných kněží, byl nucen velmi rychle k nim přijíti. I zmocnil se strach všech kněží, sídlících v zemi, kteří nechtěli souhlasiti s táborskými bludy".
A co radikální táborští kněží? ... " někteří jiným svým bratřím schvalovali usmrcovati nevinné, někteří však ve zbroji s toulcem a s kopím jezdili jako rytíři a mečem a ohněm zabíjeli ty, kdož s nimi nesouhlasili ..."

V plné plátové zbroji (klidně i v italské milanéze) si tedy není třeba představovat pouze husitské hejtmany a jezdce šlechtického původu, ale zjevně i některé kněze.
No, on ten falešný obrázek husity v žel. klobouku, kápi s kalichem a sudlicí či cepem, už delší dobu poněkud bledne. Doufám, že časem vybledne docela.
Třeba tahle zbroj by pasovala husitskému těžkooděnci, proč by ne?
http://strelciceskybrod.wz.cz/Ital8.jpg

[Jura]

není pravděpodobnější, že by zbroje získané jako kořist, odprodávali zpět pozůstalým po majiteli? přeci jenom je válka drahá a ekonomická "blokáda" Čech dost zvedá ceny

[Maršálek]

není pravděpodobnější, že by zbroje získané jako kořist, odprodávali zpět pozůstalým po majiteli? přeci jenom je válka drahá a ekonomická "blokáda" Čech dost zvedá ceny

to je domnívám se poněkud zjednodušené Nepochybně bylo vícero způsobů, jak naložit s ukořistěnou zbrojí, ale přerozdělení potřebných částí je domnívám se stále nejpraktičtější. Bylo by naivní se domnívat, že po každém projití bitevního pole se nalezlo obrovské množství zbrojí. Jednak zdaleka ne každý bojovník byl adekvátně oděn dle potřeb a svého zařazení (a to ami na konci husitských válek) a druhak i vítězná strana utrpěla mnohé ztráty a to nejenom na mužích, ale i na zbrojích, zbraních, koních, trénu, pavézách, střelách, atd. Jak píšeš, válka byla velmi nákladnou záležitostí...
Budeme-li se bavit o ukořistění konkrétních těžkých zbrojí velmožů, pak to nebylo nijak časté a pokud byl zajat i dotyčný velmož, lze předpokládat že zapalcení výkupného se mohlo vztahovat i na zbroj. Nebo byla naopak ukořistěná zbroj vystavena jako rytířské ostruhy v Courtrai 1302. To byla asi značně individuální záležitost. Obecně ale dle tradice patřila tomu, kdo majitele zajal či zabil.