Sedlo

[Raiden]

Ba. Lítat se dá na dvouhodinovce, ale když se jede na celodenku, tak hlavně krokem, semtam klusnout, vyjímečně zacválat.
Ale je to taky o kondici koně. Když je zvyklej, proč ne, ale nedovedu si představit, kdyby pak měl tejden stát...

[Joe]

Z deníků jasně plyne, že u expedice se počítalo s rychlostí okolo 20 max. 30km za den. Limitem nebyla výdž člověka, ale zvířete a fakt že krom jízdního koně tu byli nákladní. Také bylo ve hře, zda byla možnost výměny, což v Evropě bylo kryto hustou sítí, a v Americe to bylo možné až v druhé půlce 19. století. Jiná věc byla, pokud jel jezdec sám a na lehko a nebo mu šlo o krk

[Jura]

a jak rychle "lítal" Ponny Expres?

[awe]

Limitem nebyla výdž člověka, ale zvířete a fakt že krom jízdního koně tu byli nákladní

a taky terén

[Raiden]

a taky terén

Tady je to sporný. Kůň je od přírody prérijní zvíře. Cestovní rychlost v terénu bez jakýkoliv cesty je -v našich podmínkách - minimálně stejná, ne-li vyšší, než na silnici, protože rovnej asfalt je pro koně velmi nevhodnej. A po štěrkový cestě se dá jet jenom chvíli a jenom když to jinudy nejde - to je pro koňský kopyta nejhorší možnej povrch.

[Raiden]

O silničním provozu nemluvě. Nějaká okreska budiž, ale nedejbože, když je nutný dostat se přes nějakej frekventovanější úsek. V tomhle ohledu je mojí noční můrou Podolskej most. To mečim hrůzou jenom si to představim

[awe]

Raiden: to je bezesporu. nicméně pod pojmem "terén" jsem měl na mysli, třeba skalnatej terén, nebo neprostupnej les... tam taky můžeš narazit na to, že projdeš jedině pěšky

[Raiden]

nicméně pod pojmem "terén" jsem měl na mysli, třeba skalnatej terén, nebo neprostupnej les... tam taky můžeš narazit na to, že projdeš jedině pěšky

Něco podobnýho tuhle vyprávěl Vydra v nějakým pořadu o cestování - jak byli na trailu někde v Kanadě a že při cestě lesem prostě občas museli sesednout a cestu prosekat. Tam je to každýmu šumák, ty lesy jsou tak rozlehlý, že to zaroste dřív, než si toho někdo vůbec všimne; u nás to dost dobře nejde.

Skály, řeky - prostě buď znali nějakou průchodnou rokli, případně brod, nebo holt museli hledat. Tady je ale třeba rozlišovat, co tam vlastně dělali - jestli to byla nějaká známá užívaná cesta z místa A do místa B (Ponny Express), nebo průzkum neznámýho terénu a hledání cesty(předvoj armády, případně expedice). To mělo na rychlost docela zásadní vliv.

[cossack]

Pony Expres jezdil na doraz. Po určitých vzdálenostech měli stanice, kde byl nachystanej osedlanej kůň, jezdec jen přehodil mochillu s poštou ze sedla na sedlo a mazal dál. Není to ale moje období, takže detaily, jak rychle ap. neznám. Je to ale ta druhá půlka 19.stol jak psal Joe.

[cossack]

Cituji ze stránek českého Ponyexpresu:

Poslové vybavení na cestu střelnými zbraněmi, suchary, špekem a polní lahví převáželi čtyři kožené brašny, tzv. mochilly, upevněné u sedla koně a naplněné deseti až patnácti kilogramy poštovních zásilek. Jejich hlavním služebním úkolem bylo tryskem ujíždět k nejbližší stanici, která bývala vzdálená deset až patnáct mil (průměrně zhruba dvacet kilometrů), zde do dvou minut přehodit sedlo na čerstvého koně a ihned pokračovat v cestě. Samotní jezdci svojí službu společnosti chápali jako jakýsi druh sportu a snažili se překonávat rekordy. Legendární jezdec Robert Halsam ustanovil traťový rekord výkonem sedm dní a sedmnáct hodin, který později už nikdy nebyl překonán. Addison Clark pro změnu vytvořil rekord ve "sprintu". Trať mezi hraničními městy státu Missouri Hannibalem a Saint Josephem dlouhou 650 kilometrů ujel za čtyři hodiny a jednapadesát minut, přičemž stačil vyměnit jedenáct koní.