Protože se teď rozmohlo citování starých kronik, dovolte mi něco ocitovat k tématu:
Vestitu patrio, id est Francico, utebatur. Ad corpus camisam lineam, et feminalibus lineis induebatur, deinde tunicam, quae limbo serico ambiebatur, et tibialia; tum fasciolis crura et pedes calciamentis constringebat et ex pellibus lutrinis vel murinis thorace confecto umeros ac pectus hieme muniebat, sago veneto amictus et gladio semper accinctus, cuius capulus ac balteus aut aureus aut argenteus erat. Aliquoties et gemmato ense utebatur, quod tamen nonnisi in praecipuis festivitatibus vel si quando exterarum gentium legati venissent. Peregrina vero indumenta, quamvis pulcherrima, respuebat nec umquam eis indui patiebatur, excepto quod Romae semel Hadriano pontifice petente et iterum Leone successore eius supplicante longa tunica et clamide amictus, calceis quoque Romano more formatis induebatur. In festivitatibus veste auro texta et calciamentis gemmatis et fibula aurea sagum adstringente, diademate quoque ex auro et gemmis ornatus incedebat. Aliis autem diebus habitus eius parum a communi ac plebeio abhorrebat.
Následuje český překlad z pera Petra Daniše (... a neuniknout budoucímu věku, SetOut 1999)
Oblékal se jako jeho předkové, to je po fransku. Na těle nosil lněné spodky a lněnou košili, kabátec s hedvábným lemováním a kalhoty. Přes ně oblékal modrý plášť. Stehna omotal tkanicemi a na nohy uvázal obuv. V zimě si hruď a ramena chránil kazajkou z vydry nebo hermelínu. Vždy byl ozbrojen mečem; jeho jílec a závěsník byly ze zlata nebo stříbra. Výjimečně nosil meč ozdobený drahými kameny, ale to pouze o velkých slavnostech nebo když uděloval slyšení cizím vyslancům. Cizí oděv, jakkoli krásný odmítal nosit. Měl jej na sobě pouze dvakrát. Jednou na cestě do Říma, kyž jej o to papež Hadrián požádal, a podruhé na prosbu Hadriánova nástupce Lva. Tehdy se oděl do dlouhé tuniky, chlamidy a obul římské boty. Při slavnostech kráčel ve zlatem prošívaném rouchu, na hlavě se zlatým diadémem ozdobeným drahokamy, na nohou střevíce posázené drahými kameny. Plášť měl na ramenou sepnutý zlatou sponou. V běžných dnech se jeho oděv téměř nelišil od oděvu obyčejného Franka.
a fragmentární překlad z pera Miroslava Košťála (Frankové, NLN 1997):
Přímo na těle měl lněnou košili a spodky a na tom dlouhé nohavice a tuniku lemovanou hedvábím. Nosil boty a kolem nohou ovinuté pruhy látky. Hruď a ramena si v zimě chránil kabátcem z vydřích kožešin nebo z hermelínu. Halil se do modrého pláště a u boku měl vždy zavěšený meč s jílce a opaskem ze zlata či stříbra... Neměl rád cizozemské oblečení, i kdyby bylo sebeslušivější, a nikdy by si je neoblékl... Ve sváteční dny kráčel v procesí v obleku ze zlaté látky, v botách posázených drahokamy, plášť sepnutý zlatou broží a s korunou ze zlata a drahých kamenů na hlavě. Ve všední dny se jeho oděv sotva lišil od oblečení obyčejných lidí.
Vše Einhardus, Vita Caroli Magni, hlava 23. Uvádím jednak pro ilustraci odívání karolinských Franků, jednak pro ilustraci jak moc se můžou dva překlady lišit (ten druhý je pravděpodobně přes angličtinu, kam se dostal z MGH

)