Dřevěné dýmky se dělaly běžně po celé 19. století a předpokládám i dříve.
Problém je u nich snadné propalování, a proto se postupně snažili najít co nejvhodnější dřevo.
Přechod na bruyer byl velkou změnou a bruyer byl považován za největší luxus. Umožnil to v podstatě rozvoj dopravy a obchodu, což srazilo ceny surovin.
Vývoj byl jednoduchý :
1) dřevěné dýmky obecně
2) kvalitnější dřevěné dýmky z dřeva peckovin (třešeň, švestka, nebo ořech)
3) kořenové dřevo
- no a od toho vede přímá cesta ke kořenu bruyeru, což je vřesovec. Nejprve se dovážel ze středomoří, později se zjistilo, že nejpomaleji roste v chladném podnebí, třeba ve Skotsku. A ten je nejkvalitnější.
(BTW stejné pravidlo platí pro dřevo na pažbu

)
Tyto informace lze najít třeba v historii českého dýmkařství - např. Proseč u Skutče, u nás ve VČ - to byl na přelomu století významný výrobce !!