Jistě vodové barvy jsou řekněme jemnější. Z vlastní skušenosti ale vím, že když takovouto barvou namaluješ useň, nemusíš se nějakého rozpouštění bát. Tedy pokud je ta useň dostatečně savá (a nerozhodneš se v takovém oblečení přeplavat La Manche

). Například jelenice. Pokud jde o nějakou hlazenku (hovězina, vepřovice, ale dělá se takhle i kozinka), tak se samozřejmě barvivo nenasákne dovnitř a jakýkoliv déšť jí smyje. Viděl jsem ale i hovězinu vyčiněnou stejným spůsobem jakým se běžně dělají jelenice, na tu by vodová barva také bez problémů fungovala.
Pokud jde o štít potažený surovkou, tak na ten pouze "temperu" - ale nikdy se tím nedocílí efektu akrylátových (a jiných) barev! K fixaci žloutkové barvy bohaťě postačuje ten žloutek. Po zaschnutí se už rozhodně nesmeje. V našem prostředí (mezi indoši), se ale malované věci ze surovky také ještě zvlášť fixují. To je ale z trochu jiných důvodů.
1) aby se ochránili negativní (nenamalované) plochy
2) aby výrobek dostal charakteristický vzhled. Používáme jednak slabý klihový roztok, případně kaktusovou šťávu (ta ovšem moc pro Ran.S. není).