Přilba je vyrobena soudobou metodou svařování. Ačkoliv byl svár dobře proveden a zaleštěn, rozhodl jsem se mu dát dodatečné maskování barevným nátěrem, složeným ze železitých pigmentů a lněné fermeže. Barvení přileb máme pro 12. století poměrně dobře doložitelné. Viz:
Mám zde problém s utahováním přilby, které jsem prozatimě vyřešil moderní přezkou. Máte nějakou radu, jak vyřešit úvaz? O přezkách z 12. století toho moc nevím.
Hlava je dále chráněna kroužkovou kapucí, která je integrována do kroužkové košile. Aventail trojúhelníkového tvaru je v plánu. Pod ní nosím batvat ve tvaru vycpávaného mimina a pod batvatem dle nálady i to mimino.
Krk je chráněn límcem, který se skládá z vrchního lněného návleku a v něm vertikálně prošívaných vlněných kapes nacpaných surovou vlnou. Stahování límce je vyřešeno koženými šňůrkami. Jakmile budu mít připravený aventail, tento límec pod bradou snížím, aby opticky nerušil a hlavně nepřekážel při dotahování přilby. Tento límec je navlečen přes stoják nejspodnější tuniky, čímž je docíleno velmi povedeného tlumení. Ostatně hlava a krk je u mě zatím nejlépe tlumená.
Kroužková brň je na fotce zachycena ještě před úpravami. V tuto chvíli se mi podařilo ji prodloužit až ke kolenům. Čeká mě přidávání trojúhelníků pletiva k přednímu (spodnímu) rozparku, aby celek evokoval vzhled, který je vidět na mnoha vyobrazeních. Zadní (jízdní) rozparek tvořit nebudu, jelikož jsem názoru, že ne každý těžkooděnec té doby musel mít koně a navíc je to podpořeno výjevy v manuskriptech. Pokud k tomu máte jiný názor, uvítám. Rukávy brně hodlám později v tomto roce prodloužit v pěstnice, na jejichž provedení jsem narazil ve Winchesterské bibli.
Podzbroj tvořená dvěma tlustými tunikami je výsledkem několika hodin bádání a debatování. Pravděpodobně nejstarší středověký hmotný důkaz o používání prošívané zbroje pod kroužkovky máme někde z let cca 1125, z plastiky umístěné na jednom z portálů katedrály v Cluny. Avšak fotky, podle kterých jsme posuzovali, zdali se skutečně jedná o prošívanici, nejsou natolik přesvědčivé, abych se do rekonstrukce pustil. Oproti tomu máme plno kreseb z téže doby, kde bojovníci oblékají kroužkové zbroje přes tuniky, což pro mě byla jistější volba.
Ovínky. Široký pruh vlněné tkaniny, která je natolik pevná, že ji není potřeb ani na krajích začišťovat.
V budoucnu přibude ještě jedna této vrstva tkaniny s našitými falérami. Krýt bude především přední část holeně a nártu.
Štít je barven železitými pigmenty, plavenou křídou a lněnou fermeží. Zdobení je až na umbo provedeno podle vyobrazení Vratislava II. z nástěnné malby v rotundě Sv. Kateřiny ve Znojmě.
Zbraň je čtyř listový palcát o menší váze. Předlohou byl artefakt datovaný na konec 12./ počátek 13. století, nalezený na území střední Evropy, který měl však listů 5. (bohužel jsem to zjistil až pozdě)
Toporo je z akátového dřeva, což je ojeb, ale mnohem vhodnější habr se mi zatím nalézt nepodařilo. Hlavice palcátu je upevněna na dřevěný klínek.
Opasek je vyrobený podle Hortus Deliciarum.
Další zbraní je kopí s jasanovým ratištěm o průřezu 3cm, což je pro ovládání jednou rukou už moc.
Za několik měsíců bych měl mít hotový meč s odpovídající pochvou. Typ Oakeshott XIa
Obuv je od Matesa. Bohužel jsem při rychlejším výběru nehleděl na přesné provedení, ale spíše na název položky v jeho e-shopu. Provedení je pouze podobné tomu jak mohla vypadat již opravovaná obuv na konci 12. století (Francis Grew; Shoes and pattens)
Nohavice jsou malinko plandavější, což tady není vidět.
Nebo se dají použít na dlaň zavírané - konstrukčních možností je dost. Ad rozměr kroužků - moje první takto provedená byla solidní Indie, v tom zakopaný pes není.
