Zuza wrote:Jo a ještě poznámka k té neexistenci jakéhokoliv šněrování na velké části obrázků těsných oděvů - krom toho že malíř mohl šněrování prostě nenakreslit, tak se v této době (i když převážně až v 15.st.) klidně mohlo šněrovat přes háčky/kroužky zašité na spodní straně švu, takže ve výsledku by šněrování nebylo vidět. Ten systém kovových oček byl velmi rozšířený v tom 15.st., ale tento vynález je znám i z dřívějška.
Ona hlavně doba, o níž je řeč (tedy cca od 20. let 14. století výše) je ve svém průběhu stále více charakterizována propínáním oděvu, zpeňováním podšitím, prošitím nebo vycpávkou a zesložiťováním střihu. Čím složitější střih, tím lépe je ioděv vytvarován a tím lépe přiléhá k tělu. jeli podšit a podšívka s vrchní tkaninou ještě navíc prošita, je oděv schopen slušně až přesně držet tvar i na docela neforemné postavě. Pro šněrování jako způsob tvarování oděvu tam nenacházím mnoho prostoru.
Tak, jak bylo šněrování používáno od 15. století, lze na ně pohlížet spíš jako na způsob odhalování různých částí těla, krytého v těch místech jen jemným (zhusta průsvitným) prádlem, než jako na způsob tvarování oděvu nebo zakrývání rozparků a výstřihů.
Také na ně lze nahlížet jako na určitý projev odfláknutosti oděvu - ušiju pytel, tuhle a támhle to stáhnu šňůrkou a ejhle!
Vlastně, pokud se nemýlím, až skutečné spodní i svrchní korzety a korzetové živůtky sebou přinesly tvarování postavy stahováním pomocí šněrování - převážně zadního.