Nerozumíme si. Pravděpodobně nic jako specializovaný ranhojič nebylo. To nakonec nebylo ještě ani na počátku 14. století.
1) lidé si všeobecně všechno léčili sami (v rámci rodiny).
2) samozřejmě mohl být ve vsi (posádce, hradišti...) někdo zkušenější, na koho se ostatní obraceli. Ale nebylo to jeho povolání. Viz trhání zubů u kováře - kovář měl sílu a kleště, to byla jeho kvalifikace
3) ve vrcholném středověku samozřejmě existoval lékař - byl to drahý a poměrně exkluzivní specialista - měšťan. V raném středověku lze předpokládat, že u dvorů těch nejbohatších se někdo takový nacházel.
Svatopluk vyslal tajně početné vojsko a přepadl Bavory, kteří byli zanecháni na břehu řeky Dunaje ke střežení lodí. Jedny pobil, druhé dal utopit v řece, jiné pak odvedl jako zajatce.
Problém je v tom že ačkoli máme některé nálezy které lze označit (s rezervou) za ranhojičské nástroje, není to nikdy pohromadě a třeba ještě v hrobě u konkrétní osoby.
Celkem bych se klonil k tomu že takové osoby existovaly, ale asi mohly mít naprosto různorodý vzhled - od báby kořenářky na vsi po starého družiníka-veterána který už v životě nemálo ran viděl a ošetřil a místní velmož si ho proto drží u dvora.
Nemyslím že by to bylo oficiální "povolání" děděné z otce na syna, (se stanovenými počty zkušeností na další úroveň ). Skutečného ranhojiče-lékaře bych hledal v našem prostředí snad jen u dvora vládnoucích Mojmírovců/Přemyslovců, kde to mohl být třeba nějaký vzdělanější Žid nebo i kněz.
BTW, připoměň mi někdy Kaine ty dlahy, mám k tomu něco z Polska ale veřejně to nevystavím.
V listě ze dne 21. února 1621 takto jsou kozáci líčeni: ..."Bůh pomož tam, kam tato sběř přijde!"
***
Zakázková výroba historických replik: http://customhistory.cz/
Ono ještě i v tom vrcholném středověku ta specializace vypadala jinak než by člověk čekal - oddělovalo se "řemeslo" lékaře - doktora medicíny a ranhojiče, přičemž třeba"chirurgové", kteří se řadili k ranhojičům, na "věděckém" a sociálním žebříčku vůbec nepatřili k medicínské elitě, ale spíše k druhým houslím. Chirurg/ranhojič měl často blíž k lazebníkům, bradýřům aj. Přitom mohl a asi často měl větší obecnou praxi (v ošetřování ran i anatomii) než vzdělaný lékař-teoretik. To je ale praxe vrcholného a spíše pozdního středověku a raného novověku, tady trochu off topic, ale pro doplnění mi to tak vytanulo na mysl. A předtím znám civilní lékaře a armádní ranhojiče-chirugy bohužel až z římského období, odkud máme také celé sady specializovaných chirurgických nástrojů. Tyhle věci se ještě někdy objevují poměrně pozdě - z pozdně římského období nebo stěhování národů, což už bychom sice mohli považovat za "raně středověké", ale mám dojem, že v barbarském prostředí ty parádní nožíky plnily zřejmě už jinou roli (cennost, dar, kořist...) a že řemeslo samo, jak už tu bylo řečeno zaniklo. Docela určitě bych jej hledal dál v Byzanci nebo v arabském prostředí, ale to je pro naše země a velkou část Evropy stejně málo platné.
Pro zajímavost - moje interpretace "ranhojičského" nože z Budče, maličko masivnější aby vydržel běžné táborové práce a s doplněným hrotem (nález je ulomený). K vidění u Kozlíka na akcích. http://knecht.rajce.idnes.cz/Vyrobky_RS/#DSC06591.JPG
V listě ze dne 21. února 1621 takto jsou kozáci líčeni: ..."Bůh pomož tam, kam tato sběř přijde!"
***
Zakázková výroba historických replik: http://customhistory.cz/
