Svátky ve vrcholném středověku

[Rodgir de Maille]

Ono je skutečně otázkou jak široce bylo poutnictví ve středověku v celé škále společnosti rozšířené.

No ono když se rozkřiklo že v Santiagu jsou ostatky Svatého Jakuba, strhlo to takovou vlnu poutníků, že se to muselo regulovat, kvůli odlivu pracující síly...

Kroniky nás zpravují taky o (sta?)tisících poutníků mířících do Jerusaléma....

[richardrg]

Pro Rodgir
Pokud chceš jít na pouť nechoď do Santiaga a nebo alespoň ne klasickou poutní cestou- chodí tam skoro všichni, a podle toho to vypadá.

Je to turistika,. ve vzdálenostech denních pochodů jsou tam penziony zdarma, ceny kolem cesty neskutečné, duchovní prožitek neustále někdo kazí...

Je mnoho jiných míst - ale Řím také moc nedoporučuji, zvlᚍ Alpy jsou šílené a cesta Itálií nekonečná.

Osobně uvauji o pouti k některé z opravdu starých Velkomoravských rotund

[Kateřina_z_Landštejna]

Také lze obejít třeba rotundy v Praze, byť je zde spousta rušivých vlivů. Ale jsou na zvláštních místech a např. na Vyšehradě lze i ten klid najít.

Krásným místem pro rozjímání a duchovní očistu je také bývalý hrad a poustevna Sloup v Čechách. Nachází se tam ve skále vytesaná pěkná kaple, spousta výklenků, chodeb, dvorků vhodných pro zastavení se.
A jak nám poradila paní průvodkyně - v pondělí v 9 ráno, kdy otvírají, je památka liduprázdná. Navíc je ve Sloupu několik dalších kostelů a kaplí, které min. v 17. století již byly poutními místy.

Nebo třeba Jablonné v Podještědí a Zdislava, místa jež jsou spojena se životem a aktivitami paní Zdislavy z Lemberka. Kromě kostelů a zázračného pramene je zde nádherná příroda, nabízející klid tělu i duši.

Ony by se těch míst, vhodných k navštívení, asi daly vyjmenovat tisíce...

[Rodgir de Maille]

Pokud chceš jít na pouť nechoď do Santiaga

Vím dobře jak ty cesty vypadají... nepůjdu hlavní turistickou cestou, ale i tak máš pravdu v tom že je to prostě poplatné době. To ale nijak nemůže zmenšit duchovní prožitek z cesty. Špitály podél cesty Svatého Jakuba vznikaly už od dob, kdy se tudy do Compostelly začalo chodit. Já budu spát po klášterech, nebo prostě venku, ja na každém co mu vyhovuje..

Tedy myslím, že to pro mnevýznam Svatojakubské cesty nesnižuje.


P.s. Nejít do Lurd, proto, že tudy jezdí auta považuji za hloupé, ale vše v dobrém.

[Rodgir de Maille]

Také lze obejít třeba rotundy v Praze, byť je zde spousta rušivých vlivů. Ale jsou na zvláštních místech a např. na Vyšehradě lze i ten klid najít.

Vyšehrad miluju a rotundu Svatého Martina obzvlášť. Vždy když jsem v Praze a mám chvilku tak tam zajdu. I tam nkde na lavičce před Slavínem udělám mnohem víc práce než někde v centru v kavárně...

Odlišil bych ale "procházku" po Praze od pouti.

[Kateřina_z_Landštejna]

Však já vím, pane Rodgire, co doopravdy znamená pojem "pouť"

Ale ne každý se může či chce vypravit do daleka a vykonat tak skutečnou pouť. Proto se snažím si vybavit místa doma, po nichž lze, s určitou dávkou tolerance, putovat a hledat to, co jiní nalézají na dlouhé cestě. Jsem si dobře vědoma toho rozdílu, ale zase na druhou stranu si myslím, že když člověk nalezne vnitřní klid a srovná si to, co si srovnat potřeboval, pak asi ani tak nezáleží na formě vykonání pouti, jako právě na tom vnitřním prožitku.

Vpomínám, že když jsem zpívávala v chrámovém sboru, vídala jsem několik poutníků konat pouť dokonce uvnitř kostela. Pomalinku se posunovali od jednoho zastavení křížové cesty ke druhému, postáli, asi se modlili nebo přemýšleli, poklekli před oltářem - až absolvovali celý kostel kolem dokola. Asi to pro ně mělo smysl, i když ušli vlastně jen pár desítek metrů. Ale uvnitř zřejmě urazili velký kus cesty...

[Rodgir de Maille]

Asi to pro ně mělo smysl, i když ušli vlastně jen pár desítek metrů. Ale uvnitř zřejmě urazili velký kus cesty...

Ano souhlasím s tebou Kateřino. Od toho je také v Charters či Amiensu na podlaze labyrint - není tam totiž na okrasu.

Jen říkám že ono "vyjít" je nezbytné pro duchovní rozvoj. A zpravidla ty první kroky bývají těmi nejtěžšími.

[Kateřina_z_Landštejna]

Asi to pro ně mělo smysl, i když ušli vlastně jen pár desítek metrů. Ale uvnitř zřejmě urazili velký kus cesty...

Ano souhlasím s tebou Kateřino. Od toho je také v Charters či Amiensu na podlaze labyrint - není tam totiž na okrasu.

Jen říkám že ono "vyjít" je nezbytné pro duchovní rozvoj. A zpravidla ty první kroky bývají těmi nejtěžšími.

Díky Tobě, Richardrgovi i Opatovi za zajímavé poznatky!
Třeba s tím labyrintem, to je pro mne skutečná novinka. Nejspíš bych zůstala u toho, že se jedná o zajímavý ornament

V tom druhém s Tebou úplně souhlasím, první krok je vždy hodně těžký a v oblasti duchovna to bude asi ještě komplikovanější.
Takže, pokud jsem to správně pochopila - možnost vykonat pouť třeba v oblíbeném kostele člověku asi i usnadňuje rozhodnutí vykonat pouť větší, vzdálenější nebo např. vnitřně těžší (protože pouť, myslím si já, není jen fyzický výkon, ale asi hlavně to, co se děje v lidské mysli, ne?)? Přijmout třeba nějaké velmi závažné duchovní rozhodnutí?

Ptám se proto, že máme zájem s naší družinou pouť vykonat. Ač různých konfesí i ateisté (a pohani, bezvěrci ) máme zájem, když už si budeme na poutníky "hrát", udělat to poctivě.
Takže ráda naslouchám lidem, kteří už tuto zkušenost mají. Člověk leccos načte, ale v tomto případě není nad osobní poznatky...

[Bohuslav]

Něco k poutím z přednášek z předmětu Dějin umění středověku-
Mělo by jít o symbolické uskutečňování dějin spásy.

Důvody k pouti: individuální / kolektivní rozhodnutí – dosáhnout odpuštění, uzdravení, požehnání, od 13. stol. může nařídit zpovědník, soudce (trest), touha setkat se svatým….
Před odchodem sepíše závěť - umře pro svět (jako mnich), vrátí se jako „jiný“ člověk
Poutník, lat. peregrinus = původně vyhnanec, exulant, ve 12. století zbožný poutník k posvěcenému místu svatyni. Přijme zvláštní, rozpoznatelný oděv jako kajícník, uzavírá nový bratrský svazek s ostatními poutníky

Pouť – cesta, fyzická námaha v prostoru, poutník opouští vlast a stává se cizincem všude, kudy prochází – pouť jako fyzická i duchovní zkouška (vzor: východní mnišství)
Pouť má cíl, dává smysl fyzické i duchovní námaze
Pouť je cestou k nadpřirozenému, je rituálním setkáním a participací
Pouť je doba svátku, oslavování, vytržení ze všedního
Pouť přináší prospěch duchovní i tělesný, odpuštění hříchů a uzdravení těla
Proces cesty je důležitější než její cíl, ve 12. stol. cíl nabývá na důležitosti, důležitý je i vizuální … fyzický kontakt s relikvií, obrazem, sochou, náhrobkem ….setkání není smyslové ani rozumové, ale má existenciální význam
Putování trvalo roky, měsíce – pobyt v cíli cca 3 dny (zpověď, mše - přijímání, obejít oltář dokola, políbit sochu, obraz, získat osvědčení o pouti, koupit odznak

Kdyby někdo měl zájem ,můžu mu poslat toto téma zpracované v power pointu. Zabývá se především Jeruzalémem,Compostelou a Římem (a jsou tam spíše obrázky ,poutních klášterů a míst k navštívení)

K těm "křížovým cestám",myslím že je to záležitost až 15. století ,kdy věřící chodili po kolenou od jednoho zastavení k druhému.

[Maršálek]

Jak tu již psali jiní, pouť se dá konat mnoha způsoby a pokud jde o poplatnost době, nemysleme, že jsme se jako lidé změnili. Trasy tradičních poutních míst i místa samá byla plná prodavačů zaručených relikvií, artefaktů, talismanů, lahviček a skříněk zaručeně uchovávajících v plné síle všechny nakoupené artefakty, aby se ani kousíček jejich moci zpáteční cestou neumenšil... Celé řemeslnické cechy to dobře živilo, stejně jako hostinské, lazebné... Mnohé poutníky to mohlo pohoršovat jako právě teď nás současný stav, přesto toho drtivá většina s potěšením využila a ráda sáhla do měšce - je to otázka poptávky a nabídky
Ostatně jak psal již Richard, jsou tu i profesionální poutníci, kteří pouť vykonají plnohodnotně za vás. A není to podvod, vy si to zafinancujete, takže se na pouti skutečně podílíte...

Takže každý z nás ji může poctivě naplnit různými způsoby, někdo půjde na nejbližší tradiční místo, jiný půjde daleko a jiný si obejde kostel...