Svátky ve vrcholném středověku

narvek · Post by **narvek** » Mon 29. Sep, 2008 18:20

maser wrote:Narvek: Jindřichův Hradec, kostel sv. Jana. Z Radouně tam dojdeš pěšky během dne a okolo jsou desítky hospod . Možná by šla i Bystřice, Dačice, eventuelně zaběhnout do Rakouska.

Jenže to je zas moc krátká trasa. Zatím uvažuji o trase Mohelnice - Olomouc. Krásných 37,5 km, tak akorát na dva dny.

Post by **Rab** » Tue 30. Sep, 2008 9:03

Myslíš jako po R35 nebo snad po vyasfaltované cyklostezce podél řeky Moravy?

Kateřina_z_Landštejna

Chtěla bych Opatovi poděkovat za rozšíření obzorů, zejména co se mariánského kultu týče. Skutečně jsem jej měla až doteď spojen, stejně jako kult Johánka z Pomuku, až s protireformací. Jj, člověk se učí celý život...

S těmi poutěmi - to je právě rozdíl oproti novověku.
Ve středověku ti, kdo mohli a troufli si, skutečně PUTOVALI. Do Říma, Jeruzaléma, Santiaga di Compostella (a jinam). Odcházeli na namáhavou a nebezpečnou cestu, takže kvůli tomu pořizovali závěti nebo smluvně zaopatřovali majetek a rodinu...
Novověk z poutí udělal často až nechutnou modloslužebnickou šaškárnu, navíc spojenou spíše s tělesnými požitky a dalšími radovánkami.

Tohle jsem měla na mysli, ten rozdíl mezi POUTÍ a poutí - tedy mezi těžkou a dalekou cestou za očištěním a odpuštěním a meditační vycházkou, konanou poblíž domova. I když ve středověku i to byl docela výkon, protože ti lapkové a vlci často číhali i doma za humny

Ronšperk · Post by **Ronšperk** » Tue 30. Sep, 2008 10:15

Jako všechno i poutě se přeci vyvíjí. Jsou nyní přístupné větším masám. Souvisejí tím pádem s dopravní i turistickou infrastrukturou daných lokalit I přes to se najdou lidé, kteří poutě vykonávají, na dnešní dobu) velmi obdivuhodným dojmem (pěšky do Říma) a hnutím je jim víra stejně, jako ve třináctém věku. Srovnávat styl poutě z této doby a z dneška a žehrat na jeho dnešní "luxusnost" a radovánky je bezpředmětné. Pouť je radostná. proč by nebyla a je to navíc čistě osobní záležitost každého poutníka.

Po bitvě u Mühldorfu se král Jan Lucemburský jal na pouť do francouzkého Roc Amadour. V té době psaném, jako dávné poutní místo. Jel s celým svým doprovodem a přidal se k němu i francouzký král Karel se svým doprovodem. Teátr dost velký, ještě větší však byla zbožnost, která tyto lidi zvedne od pohodlí krbu na tuto, z materiálního hlediska, zbytečnou cestu.

narvek · Post by **narvek** » Tue 30. Sep, 2008 12:07

Rab wrote:Myslíš jako po R35 nebo snad po vyasfaltované cyklostezce podél řeky Moravy?

no, když jsme na to koukakl na mapě, vypadalo to lépe. Když jsem pak hodil řeč s kolegou co je od tama, zjistil jsem to samé:(

Post by **Maršálek** » Tue 30. Sep, 2008 13:37

poutě se spontálně konaly i na místa zázraků - můžu ti popsat cestu na místo, kde jsem střešdověkým kopím zázračně ulovil airsofťáka z 20.st. (Vietnam)

Ale vážně, podívej se třeba i na nějaké tradiční, třebas zaniklé místo, které mělo odpovídající význam. U nás by to třeba mohl být zaniklý benediktýnský klášter v Opatovicích nad Labem

V rámci dobových mentalit se tak uctívalo nejenom místo vykonání zázraku, smrti svatého, nebo místo kde byly uchovávány svaté ostatky, ale i místo, kde se svatý na své pouti zastavil, kde nějaký čas pobýval, atd. Bylo to takové uctění "dotýkaných" relikvií...

narvek · Post by **narvek** » Tue 30. Sep, 2008 14:07

Maršálek: Díky, juknu na ty zaniklá místa..

Jiři z Holohlav · Post by **Jiři z Holohlav** » Tue 30. Sep, 2008 17:07

Pouť vnímám jako zcela vnitřní záležitost a nezáleží tedy v zásadě na způsobu dopravy,ale na vnitřním rozpoložení.Pěší cesta i na ta nejsvětější místa může být pouhým pochoďákem a cesta letadlem poutí.Pokud tedy někdo plánuje Pouť ,neměla by být natolik obtížná ,aby ho vytrhla z kontenplace.

richardrg · Post by **richardrg** » Wed 01. Oct, 2008 8:56

O pouti mohu poměrně podrobně povyprávět, došel jsem osobně asi 360 km za Passov do Rakouska a zajímavé je, že ten duchovní rozměr ze začne objevovat druhý den a pak jako by sílí, ale je to o pocitech. A já jsem bezbožník - svoje by mohli vyprávět např. bratři v Klášteře v Teplé a já jim za to blahořečím. Podrobnosti po SZ.
Vzhledem k tomu že rád předvádím nájemného poutníka navrhuji zpravidla pouť k nejbližšímu místu zasvěcenému jednotlivým patronům.
Např. šlechtic XY slíbil vykonat pouť k bohorodičce v případě uzdravení manželky po těžkém porodu, pak zjistil, že si ji raději užije doma, tak mi trochu zaplatil a já odpelášil do nejbližší Mariánské baziliky, stálo ho to mnohem méně než kdyby mě poslal do Jeruzaléma,( ten v jihozápadních čechách ve 14. stol. ještě nebyl) a já byl spokojen, taky jsem měl o dost větší jistotu že se vrátím.
A jeho jménem jsem nechal sloužit slavnou mši - a to jde ne?!

Rodgir de Maille · Post by **Rodgir de Maille** » Wed 01. Oct, 2008 8:57

Jiři z Holohlav wrote:Pokud tedy někdo plánuje Pouť ,neměla by být natolik obtížná ,aby ho vytrhla z kontenplace.

Jiří,
to ja si nemyslím, že by pouť neměla být náročná, a taky si nemyslím, že by pouť měla být jednodenní záležitostí, to se z ní opravdu stává jen pochodové cvičení (i když tomu tak nemusí být).

Hodina (mše) zpravidla nestačí ani k tomu, aby byl navozen pocit posvátná, člověk ještě nehodil za hlavu všední starosti a ani nezačal myslet jinak. Očekáváme-li od poutě něco víc - a většinou proto na ní jdeme - je třeba aby se člověk oprostil a začal myslet jinak a k tomu je určitý čas a určitá námaha. Je-li život všední, nudný, stále stejný a pohodlný, není zde prostor pro nic nového, neotevírá se prostor žádné skutečné změně. Právě proto je třeba se nechat vytrhnout z pohodlí, teprve až se vytratí všechny všední jistoty, začneme přemýšlet o potřebách zcela jiných. Možná je důležitý i jistý faktor bolesti - ono jít pěší pouť může opravdu i bolet.

Moje zkušennost je taková, čím déle jdu, tím prázdnější mám hlavu. Čím prázdnější je srdce, tím více je otevřeno novým vjemům. Modlitbou zpravidla cestu začínám a končím, ale v průběhu se modlitbou stává sama cesta.

Jistě máš pravdu v tom, že jde o rozpoložení toho, kdo se na cestu vydává. jestli jít pěšky nebo letět letadlem? Těžko říci, vystihuješ to myslím dost přesně, přesto:

Do Santiaga de Compostella chodí lidé pěšky, ale potkáš cestou i cyklisty a někteří jedou dokonce autem. Myslím, že je na konkrétním člověku, zda bude na cestě spát v nejlepších hotelech, pít nejlepší vína a jíst nejlepší síry.... Jde o to co ty sám od pouti očekáváš. Může ti nabídnout jen tolik, kolik ty sám jsi ochoten dát. Tedy řekl bych to jinak - jít na pout je dobré, ale nelze chtít po vozíčkáři aby šel. Ale pokud se vozíčkář rozhodne nějak pouť absolvovat, je to jistě úctyhodné a hodné obdivu.

K tomu co psal bratr Ronšperk,
sám se chystám do Santiaga, chci jit jednou z nejtarsich pouti přes francii, dojit až do Finistery a cestou zpět se zastavit v Lurdách. Snadná a zábavná pouť? Není zrovna jednoduché, a pro někoho nemožné, na měsíc se utrhnout z práce. někoho může bolet ujít přes 700 km za 33 dní...

Vydat se na pouť kdysi, znamenalo vydat se na podnik značně nejistý a dosti riskantní, jít někam neozbrojen... dnes máme kvalitní pohodlnou obuv, jídlo a vodu relativně snadno seženeme kdekoliv, o to že nás někdo zabije nebo v lepším případě jen okrade se tak moc být nemusíme...
podmínky máme jistě jiné.

Správně jsi psal, že výsledek je nemateriální, kromě té námahy z toho ani dnes nic není - ztráta času řekl by možná někdo.

Hospodin Abrahámovi říká: "Vyjdi!" A Abrahám jde. neptá se kam a neptá se co tam bude dělat, ale jde. To čeho se vzdává můžeme domýšlet. Toto je podstatná lekce. Jsme schopni svěřit se do rukou Pánu Bohu, přestat řídit svůj život a nechat to a něm? Pak nás může cesta učit.

Mojžíš, Eliáš, Jan Křtitel,... museli v jistém okamžiku do ústraní - to je prvek cesty (potřeba syna odejít z domu aby dospěl). Dokonce i Ježíš musel strávit nějaký čas (40 dní) na poušti, co se tam dělo nevíme, jistě to nebyla sranda a jistě to nebylo snadné.

Pro muže asi není lepšího prostředku než cesty nebo práce - chlapa nebaví sedět v kostele, chlap potřebuje práci. Ne být objektem se kterým se hýbe, ale aktivně se podílet.