Kateřina_z_Landštejna wrote:
Ale pouti jako takové se u nás, ve Střední Evropě, objevují až s rozvojem mariánského kultu, tedy po rekatolizaci v 17. století. A s nimi i tzv. "poutní místa" a "poutní kostely".
Ve středověku se konaly skutečné pouti - tedy zejména do Říma a Jeruzaléma, méně pak do Španělska, a netroufl (resp. nemohl) si ji vykonat každý. Jiné pouti nebylo zvykem konat a nebyl ani důvod, protože ještě právě neexistovaly kulty, které vyžadují teatrální vyznání úcty a pokory ikoně.
S veškerou úctou, jen tak z paměti vím o 4 místech v Británii 14. století, kam se konaly pouti. Např. Canterbury (že pane Chaucere?), o kousek dál jsou ostatky prvního křesťaňského krále Anglie, za rohem pak nádoba s Kristovou krví. Mimo jiné se i hledání svatého grálu občas přirovnává k pouti na svaté místo. Atd. náboženské pouti se těšily veliké oblibě už mnohem dříve. Nějakou tu literaturu doplním až dorazím domů.
Jinak k mému nápadu:jako šel Maršálek v létě lesem na sběr airsofťáků, my bychom se prostě chtěli projít zimní přírodou, otestovat vybavení a trošku sami sebe. Logické odůvodnění takového počínání je ..tradá..náboženská pouť na křesťanský svátek
Ken o cukamu nakereba omoru koto ga dekinai.
Ken o cukami nagara daku koto ga dekinai.
Já jsem se zmiňovala o Střední Evropě a zdejším stylu putování, takže Váš druhý příspěvek jaksi uniká mému chápání.
Ale pokud se chcete projít do Británie, pak šťastnou cestu
Ptal jste se na doporučení, já Vám je dala a tím to pro mne hasne. Kostelů s ostatky je u nás pochopitelně také habakuk a je opravdu jen a jen na vkusu a výběru každého člověka, kam se rozhodne vyrazit.
Já jsem ateistka a nehodlám si ani v rámci LH hrát na něco, co je mi cizí, takže tenhle druh poutí je mi docela ukradený.
My osobně, pokud už si v rámci rekonstrukcí budeme hrát na kajícnickou pouť, vyrazíme do pískovců kolem Sloupu v Čechách. Jsou tam velmi zajímavá kultovní místa a jako bonus nádherné liduprázdné lesy kolem nich. Ideální poutní místo.
Já komentoval, na příkladu Británie, že i v dřívějších časech,než v 17. století, nebyla náboženská pouť vzácností.
Já jsme například nevěřící (neplést s ateistou), ale myslím, že víra byla natolik součástí všedního života středověkého člověka, že stojí za to se snažit o její znázornění.
Ken o cukamu nakereba omoru koto ga dekinai.
Ken o cukami nagara daku koto ga dekinai.
Promiň, ale to tě poněkud méně chápu... nehledě na to, že Kateřina ti odpověděla velmi přesně, a ty do toho motáš Británii...
Chceš-li do přírody, protáhnout tělo vydupáním slušného kopce, vidět pěkný kostelík a pak si dát něco pro zahřátí, je Říp ideální
Kateřina_z_Landštejna wrote: Ale pouti jako takové se u nás, ve Střední Evropě, objevují až s rozvojem mariánského kultu, tedy po rekatolizaci v 17. století. A s nimi i tzv. "poutní místa" a "poutní kostely".
Ve středověku se konaly skutečné pouti - tedy zejména do Říma a Jeruzaléma, méně pak do Španělska, a netroufl (resp. nemohl) si ji vykonat každý. Jiné pouti nebylo zvykem konat a nebyl ani důvod, protože ještě právě neexistovaly kulty, které vyžadují teatrální vyznání úcty a pokory ikoně.
S tím bych byl opatrnější. Jen z Olomoucka máme nemalou sbírku poutních odznaků z vrcholného a pozdního středověku. Stejně tak mariánský kult doslova bouří Evropou 12. a 13. století (a dál samozřejmě), čili s nutným zpožděním dosahu i Čech - známý je v tomto Karel IV. (kdo jiný, že? ) Baroko u nás je naopak typické masovým kultem Jana Nepomuckého ve snaze přebít památku Jana Husa - kult Bohorodičky také bujel, ale v porovnání se Nepomukem šlo o kult už tradiční, čili Janovi se dopřávalo s ohledem na politické cíle větší podpory
26. 8. 1346: hodie cedit Corona Militiae, numquam fuit similis huic regi Bohemiae.
Rab wrote:Promiň, ale to tě poněkud méně chápu... nehledě na to, že Kateřina ti odpověděla velmi přesně, a ty do toho motáš Británii...
Chceš-li do přírody, protáhnout tělo vydupáním slušného kopce, vidět pěkný kostelík a pak si dát něco pro zahřátí, je Říp ideální
Jenže kam oko dohlédne je to tam samá silnice:( Resp, jít se na pár dní projít kolem Řípu..no, jsou i hezčí místa.
To s tou británií byl komentář k období poutí..
Ken o cukamu nakereba omoru koto ga dekinai.
Ken o cukami nagara daku koto ga dekinai.
Myslím ,že mu Kateřina odpověděla pěkně blbě.Jak říká Opat.
Motá do toho Británii ,protože se o ni více zajímá a chtěl by to asi aplikovat na Čechy.
Asi by šlo jít na cestu do jakého koliv kostela ,který by tehdá stál.Konkrétně ti bohužel neporadím , šel bych s tebou ,ale hužel nebudu tou dobou v ČR.
V ničem, co vykládám, si nečiním nárok na vymezení pravdy, ale pouze vymezení vlastního názoru.Abélard
Narvek: Jindřichův Hradec, kostel sv. Jana. Z Radouně tam dojdeš pěšky během dne a okolo jsou desítky hospod . Možná by šla i Bystřice, Dačice, eventuelně zaběhnout do Rakouska.
Bohuslav wrote:Myslím ,že mu Kateřina odpověděla pěkně blbě.Jak říká Opat.
Tak bych to zas nestavěl. Ono je skutečně otázkou jak široce bylo poutnictví ve středověku v celé škále společnosti rozšířené. Obecně si myslím, že většině musel stačit místní kostel, max. sem tam (!) významný diecézní či klášterní chrám (proto i ty odpustky, jak už je tu o nich debata), poutnictví jako masový fenomén je asi spíš až raně novověká záležitost. Na druhou stranu, už od 13./14. století si tento duchovní luxus může dovolit nejen šlechta, ale i mohovitější měšťanstvo (rimárně jde o to, že mohou obětovat čas, není to ani tak o penězích). A samozřejmě, že poutnictví známe ve střední Evropě už v raném středověku. Nemyslím ani tak "profláklého" Vojtěcha, ale kupř. i pěkný případ sázavského opata Božetěcha. Ten můj příspěvek nebyl myšlen jako kárání či mentorství, ale jako drobná korekce.
26. 8. 1346: hodie cedit Corona Militiae, numquam fuit similis huic regi Bohemiae.
. Možná by šla i Bystřice, Dačice, eventuelně zaběhnout do Rakouska.