Drobnosti, doplňky.

Post by **Joe** » Fri 27. Jun, 2008 23:37

Omyl, kdo vyhraje, musí vypít jako odměnu půlku piva, hodí-li mexiko, tak vypije celé. Strašná hra! Do hodiny ji máš jak z praku

Post by **Raiden** » Sat 28. Jun, 2008 7:54

To mi něco připomíná. Od tý doby, co jsme naposledy hráli rychlý prší (20.9.2002), jsem se nedotk fernetu...

Post by **Joe** » Sat 28. Jun, 2008 18:40

Zjistil jsem u toho zajímavou věc. Pokud hraješ o prachy, tak ti mexiko nepadne a nepadne, ale jak jde o chlast, tak padá pořád

kascha · Post by **kascha** » Mon 30. Jun, 2008 5:21

inu chlast - slast :-&

ale jinak by to fakt moblo být něco podobnýho, protože na těch obrázkách sou všude jen ty dvě kostky a hazardní je to dostatečně - a možřná to hráli o panáky už tehdy

Post by **Joe** » Mon 30. Jun, 2008 7:12

To si piš že jo - jde o starou žoldnéřskou hru

Post by **Joe** » Mon 30. Jun, 2008 7:21

Mimochdem, ty Fratovi spolky byli taky pěkní lotříci - narazil jsem na to, když jsem se pídil po tom jak fungovali střelecký spokly. Ono se zas tak moc nezměnilo.

Mimochodem, víte co se skrývalo původně od pojmem "CLUB"? To byla původně také pivní stolní společnost, kde platila zásada, že každý přispěl rovným dílem na útratu, přesněji, každý příchozí hodil do kasy stejnou částku a dokud se kasa neprochlastala, tak se nesmělo zvednout od stolu

Teprve později nějakého dandiho napadlo si rovnou koupit celou hospodu a tak vznikli slavné Anglické cluby

Olaff · Post by **Olaff** » Mon 30. Jun, 2008 7:54

Trochu odbocim, dufam, ze nie zbytocne, hehe.

Vec sa ma tak, ze mame v jednotke chalana, ktory je silne kratkozraky. Bryle mu mat nedovolime, sosovky nemoze, bez bryly netrafi ani prach do hlavne ci na panvicku. Preto ma zaujima jedna vec - nema niekto jednak obrazky nejakych tridsiatkovych bryli samostatne drziacich na nose, pripadne nemate niekto niekoho, kto by taky ram vedel poskladat s tym, ze skla by sa tam dali dodatocne?

Diky.

kascha · Post by **kascha** » Mon 30. Jun, 2008 9:15

máš to něco jako lenonky...v Alatristovi je nosí ten jeho kámoš-jeho podoba je přesnou koií podle dobové malby (stejně jako španělský král) tak asi něci na ten způsob...jinak si dát fušku projít barokní malbu a grafiku na netu worldwide a najdeš co hledáš ...

Olaff · Post by **Olaff** » Mon 30. Jun, 2008 9:24

To jedine mi napada... Ale ako to drzi na ksichte, ked utekas s musketou, sermujes?

Tusim u chlapcov z Corneta Moravia som videl cosi take, ale isty si nie som, to sa bude musiet prejavit asi Alistaire...

Post by **Joe** » Mon 30. Jun, 2008 10:04

Tady je článek od Peggyho (něke na foru je komplet i s foto).

Obecná historie brýlí
První brýle byly údajně používány kolem 10. stol. v Číně. Tamější čočky se brousily z tzv. "čajového kamene" a nosily se na očích přivázané stuhou. V Evropě se poprvé brýle objevily údajně koncem 13. století, a to zásluhou jistého Salvina degli Armati (+1317 ve Florencii) který je považován za vynálezce brýlí. První čočky pro brýle se údajně zhotovovaly z berylu, od čeho snad dostaly brýle své jméno (i když je to sporné, protože v různých jazycích jsou jména zcela odlišná).

Prvním učencem, který brýle popsal a doporučil k užívání, byl pak anglický myslitel a filozof Roger Bacon. V jeho díle Opus majus z roku 1267 nacházíme zjištění, že staří lidé mohou pomocí skleněných kulových segmentů vidět malá písmena v dostatečné velikosti.

Ve státním archívu města Benátek je například zápis ve výnosu Vysoké rady z roku 1300 a 1301, že je zakázáno nahrazovat křišťálové sklo pro brýle sklem obyčejným. V kronice kláštera sv. Kateřiny v Pise byl nalezen zápis z roku 1305, že mnich Alexandr della Spina je schopen samostatně zhotovovat brýle.

Nejstarší brýle, o nichž se dochovala zpráva z roku 1313 i nejstarší brýle, znázorněné na obraze z roku 1352(Tommaso di Modena) měly obruby vyrobené nepochybně z kosti, později se začalo používat i jiných materiálů - železa, stříbra, zlata, rohoviny, kůže a želvoviny.

V dalších staletích pak jsou brýle nejprve používány téměř výhradně učenci, ale postupně začínají dobývat celou Evropu.

Ve 14. století byly již mezi movitějšími občany běžně rozšířené a v 15. a zejména 16. století se údajně staly předmětem mody (zejména ve Španělsku) natolik, že lékaři varovali před jejich zbytečným nošením.

Vznikají pak skutečné skvosty - brýle jsou vyráběny ze zlata, stříbra či ze slonové kosti, obroučky bývají posázeny drahokamy.

Konkávní čočky - vhodné pro krátkozraké - se objevují až v 16. stol. Mimo jiné je používal papež Leo X, který byl velmi krátkozraký.

Broušení čoček bylo ale čistě empirickou záležitostí a postrádalo teoretický základ. Ten dali až v 16. a 17. století i této části optiky vědci slavných jmen jako Maurolicus, Scheiner, Descartes, Kepler a zejména Snell, který objasnil zákony lomu světla.

Pro rozlišování brýlových čoček se nejprve užívalo označení "stará" a "mladá", což odpovídalo názoru, že krátkozrakost se vyskytuje v mládí, zatímco později je častější "celá" nebo "poloviční" slabozrakost. Měření a určování optické mohutnosti v dioptriích je záležitostí konce 19. století a někteří výrobci se dlouho drželi jiných systémů.

Ještě ke konci 19. století byla totiž koupě brýlí záležitostí ryze obchodnickou: obchodník se zájemce zeptal na věk a na cenu brýlí a pak mu postupně zkoušel jednotlivé brýle tak dlouho, až byl zákazník spokojen.

Jako kuriozitu je možné uvést to, že při známé epidemii moru v Londýně r. 1666 nosili sběrači mrtvol kukly podobné ptačím hlavám s mohutným zobanem a brýle. Brýle sloužily k zamezení kontaktu očí s "morovým povětřím”, a pomineme-li štěrbinové brýle eskymáků, šlo asi o první ochranné brýle vůbec.

Od okamžiku vzniku brýlí řešili jejich výrobci problém jejich správného usazení (upevnění), a to jak z hlediska mechanického tak optického. Trvalo jim to 350 let. Španělští výrobci v 17. stol. experimentovali s hedvábnými stužkami připevněnými k obroučkám a tvořících smyčku kolem uší. Později španělští a italští misionáři začali používat - po čínském způsobu - místo smyček keramická nebo kovová závaží.

Konečně v roce 1730 londýnský optik Edward Scarlett představuje pevné postranice, které se opírají o horní část ucha. Tento způsob se rychle rozšířil na celý kontinent. Ale už roku 1752 je tu další vynález Jamese Ayscougha: postranice s dvojím čepem ("pantem"), které se nechají "ohýbat". Jejich popularita byla obrovská a zanedlouho se objevují na všech druzích maleb i v tisku. Rozšířily se opět velmi rychle, přestože nebyly levné: literárně vzdělaní američtí kolonisté za ně platili 200 dolarů!

V roce 1780 vynalézá Benjamin Franklin tzv. bifokální čočky, tj. čočky s dvojí ohniskovou vzdáleností. Brýle s takovýmito čočkami tak nahradily dvoje brýle (na dálku i na blízko). Přes nesporné výhody se tyto brýle začaly ve větší míře používat až v první polovině 19. stol.