Jen ještě k tomu nošení dětí - to se stále bavíme o prostých lidech, venkovanech a různé chudině, která byla nucena často cestovat nebo někde popocházet i s dětmi.
V zámožnějších městských rodinách cestování s dětmi nebylo zvykem. Taková rodina měla dům, zahradu, domácnost, čeleď, leckdy i statek někde na venkově. Pak domácnost ve městě spravovala žena, zatímco dílnu, obchod a statky na venkově spravoval muž. Péče o chod domácnosti byla prací na plný úvazek a žena opravdu neměla žádný důvod kamkoli s malými dětmi nebo miminkem jezdit. Pokud už byla okolnostmi donucena a nejednalo se přímo o útěk, jela na voze nebo na koni a mimino měla v košatince (či jiné kolébce) nebo zavinuté a zabalené na klíně. Případně je na klíně držela služka.
Podobně to fungovalo u zámožných venkovanů - chod domácnosti byl plně na ženě, o hospodářství se staral muž, který také cestoval s dobytkem a zemědělskými produkty na trhy.
Opět jen chudáci, kteří nesli něco málo v pytli, nůši či ošatkách, nejspíš sbalili celou rodinu i miminky a vyrazili pěšky.
Ani u nobility nebylo cestování tak obvyklé, jako je tomu u nás dnes. Pokud už dáma někam cestovala, nechávala malé děti doma v péči služebnictva - stejně asi vetšinou nekojila a už vůbec se nezabývala pokaděnými plínami . Kromě útěku před nebezpečím mne nenapadá moc důvodů, které by nutily paní vézt děti sebou. Leda nějaká společenská povinnost - ale pak se děti zase vezly pohodlně na voze nebo dobře zabezpečené na koních. A pokud někam miminko jelo, opět bylo většinou uloženo v kolébce na voze, zabaleno a opečováváno matkou, kojnými a služebnictvem.
Škoda, že Vvenca neuvedl, o jak společensky postavené miminko se vlastně jedná
