Dýmky, tabák a tak vůbec...

[Joe]

Předně, právě oběv toho kořenu, co se z něj dělají bruyerky je považován za přelomový pro kuřáky dýmek, protože právě bruyerky se zakuřují a prý čím déle (a správně) se kouří, tím získávají na kvalitě. Čili hovořit o zakuřování u hliněnek apod. je blbost.
Jiná věc je napouštění dýmek (pokud to jde - u železné těško že), což se dělalo pro chuť. Viz. louhování ve whisky, koňaku, či medu atd. - to bývalo a je vždy malou alchimií každého kuřáka.
Dále troubele. Ty původně Indiáni dělali tak, jak tu někdo popsal - rozštíplo se to, vydlabala se drážka a opět slepilo. Později se to vypalovalo drátem, který si obstarali od bledých tváří. Hliněnky se dělali zase průmyslově - čili ty si nikdo nevyráběl na koleně. Jsou však dvojího typu. V celku, ale populárnějíš (logicky z praktických důvodů) byli jen hlavičky a troubel byla dřevěná. Ta se opět kupovala, ale i vyráběla - zase propálením drátem.
Dalším velmi polulárním výtvorem byli dýmkly z kukuřičného klasu. Ty se po vykouření zahazovali, ale byli zase velmi levné.
Dalším typem pak byli dýmky s hlavičkou z mastku (catlinyt). Zde nemyslím slavnostní posvátné dýmky, ale jakýsi užitkáč jen pro prosté kouření používaný Indiány a populární i u bělochů. Většinou šlo o tvar totožný s hliněnými, akorát jiný materiál.
Čili nejpopulárnější byli jednozněčně u bělochů hliněnky, u Indošů Katlinitky. Tedy v USA!

[eye]

Jenom bych měl poznámečku k těm catlinitovým hlavičkám: ty se objevovaly převážně na centrálních pláních a distribuovali je hlavně Súové, kteří okupovali lom, kde se těží. Ať už tedy jako hotové hlavičky, nebo i catlinit jako surovinu. Na severních pláních se vyráběly hlavičky hlavně ze steatitu, což je také mastek, ale šedý, po vypálení černý. Z čeho se vyráběly dýmky původně na jižních pláních a v lesích netuším, ale rád bych se poučil.

[awe]

Dýmky v severovýchodních lesích: Mám někde fotku dýmky vykopané z hrobu nějakého Neutrála, která je z catlinitu. Bohužel tam není udána datace
Jinak se běžně používal mastek. Hlavní rozdíl oproti "klasickým dýmkám plání" je, že dýmka neměla tvar "téčka", ale byl to jakýsi kónus přecházející dole do špičky (tvar velice podobný irokézským hrncům do 17.století), do nějž byla přímo v pravém úhlu zasunuta dřevěná troubel.
Ale tím hlavním, nejběžněji používaným materiálem byla hlína. V hodně dávných dobách se dělaly jen obyčejné "tubusky" - tj. roura dlouhá cca.10cm jíž prochází dírka, která je na jednom konci rozšířená v "kotlík". Později se konec s kotlíkem zvedl a tvořil oproti troubeli úhel 45-90stupňů.

[awe]

A ještě bych trochu rozvedl ten mastek. Zrovna lesáci na tom byli se zásobami celkem dobře - stačí vyjmenovat největší světová naleziště a je to jasné - New York, Vermont, Virginie, Ontario, Quebec

A ještě jedna záležitost překladová. U toho mastku narážím na něco podobného jako platí u pušek - v angličtině se používá v normální mluvě mnoho přesných termínů, zatímco čeština jich má jen pár (rifle, mušketa, fusila...) a většinou se stejně do češtiny přeloží nějak zjednodušujíc - většinou prostě jako puška, nebo mušketa

Podobný je to u toho mastku. V angličtině se používají termíny steatit a soapstone, přičemž steatit se buďto nechá jak je, nebo se přeloží jednoduše stejně jako soapstone, a to sice mastek. Nicméně i tady lze být o fous přesnější. Pro steatit zná čeština označení tuček a soapstone není čistý mastek, ale směs mastku a magnezitu, někdy s příměsí chloritů. Ta se nazývá krupník.

[Mokohtavenotaxe]

Awe: =D> =D> =D> =D>

Také bych ale doplnil, že:
a) Staré dýmky na planinách měly také tvar kónického tubusu.
b) Krom hlíny a kamene se kouřilo i ze zvířecích kostí a dokonce částí vnitřností (příběh o vzniku šajenské tlupy Spečených srdečnic).
c) Catlinit se v Émerice netěží pouze v Pipestone, ale nalezišť je více. V uvedené lokalitě je ale nejkvalitnější (myšleno pro výrobu dýmek).

A doposud tu nikdo ještě nezmínil dýmky ze zeleného kamene. Pravděpodobně také jakýsi "mastek"?

[awe]

Staré dýmky na planinách měly také tvar kónického tubusu.

nevím zda to bylo pravidlem, ale ty které jsem viděl měly dřevěné troubele. Ty lesní tubusky byly z jednoho kusu.

Krom hlíny a kamene se kouřilo i ze zvířecích kostí a dokonce částí vnitřností

Ono se dá kouřit z lecčehos, ale vnitřnosti mě teda fakt překvapily.
Do těch ne zcela obvyklých, ale nikterak vzácných materiálů patřil i paroh. Já osobně si tuto "lábuž" ale klidně nechám ujít

A ještě k těm kamenům - mám i fotku dýmky z pískovce. Ale ten písek mezi zubama bych majiteli fakt nezáviděl

[Joe]

A nezapomeňte na kalumetové tomahawky - čili sprosté železo. I z toho se hulilo (včetně bělochů).

[awe]

A nezapomeňte na kalumetové tomahawky - čili sprosté železo. I z toho se hulilo (včetně bělochů).

No, když už jsi u toho železa, tak se dělaly i dýmky kovové. Často ve tvaru podobném klasickým evropským hliněnkám. Viděl jsem i jednu takovou moc pěknou stříbrnou, jež byla Američany darována nějakému významnému Senekovi.
A v neposlední řadě jsou zaznamenány už někdy ze 17.století záznamy o tom, jak indiáni kouřili z dýmek z mědi a mosazi - prostě zkroutili plech do trubičky a už bafali. Jak už jsem psal minule, kouřit se dá z lecčeho

[Mokohtavenotaxe]

prostě zkroutili plech do trubičky a už bafali.

Tomu říkám cigárko!

[awe]

zkusím najít nějaký obrázky a hodit je sem, ať to nejni jen prachsprostá teorie