Zbroje vrcholného středověku.

[Kain]

Potřebuješ ocranu ruky. Máš-li prošívku s tenkým rukávem nebo bez něj, ideální je tlustá kůže, a to buď:
1)napuštěná voskem
2)s železnými lamelami na povrchu
3)s železnými lamelami uvnitř (od kdy nejdříve se tohle objevuje?) - jako brigantina

Bod 1 má kamarád, bod 2 mám já, bod 3 taky (reminiscenece gotických časů), všechno je účinné.

[Andre]

Dataci jsem psal někde v začátku, 1320-1370 pěšák, tyčová zbraň.

Tak to se na kroužkovku vybodni. Pokud jsem to dobře pochopil zajímá tě rekonstrukce neurozeného pěšáka v řadách svobodných kumpanií v době, kdy bylo jejich působení nejúspěšnější = život Bertranda du Guesclin, a tedy druhá polovina 14. století.

Mám za to, že díky pokročilému vývoji kvality zbrojí v důsledku stoleté války (viz třeba rozdíl Crécy - Poitiers, a to je pouze nějakých 10 let), se stává výroba kovových plátů výrazně levnější a snazší, než výroba kroužků. Výroba brně byla a nadále je i v tomto období velice nákladná, proto bych u neurozeného a navíc pěšího bojovníka logicky očekával to, co je levnější a navíc to lépe kryje - plátovou vestu nebo "brogne anglaise" a plátové ruce. Krýt nohy u pěšáka je bezpředmětné, neb do nich mu stejně nikdo moc nemlátí. Vzal bych si inspiraci třeba z iluminací z Froissartových kronik (byť jsou o pár let mladší). Pěších neurozených vojáků je tam vyobrazeno na sta.

[Siegfried]

Mylsím že bych se taky držel názoru pana Andrého, kterého tímto zdravím po ránu.
Je pravda že členové kompanií jistě přišli ke kořisti takže mohli mít kdeco, ale ochrana nohou u pěšáka se zdůrazňuje spíše pod tlakem palných zbraní... Ale pokud máš strach o kolena prakticky tak bych volil prošívané nohavice a případně kořistní jezdecké plátové nákolenky či z jiného materiálu máme li doložený tvar a typ

[narvek]

Ale pokud máš strach o kolena prakticky tak bych volil prošívané nohavice a případně kořistní jezdecké plátové nákolenky či z jiného materiálu máme li doložený tvar a typ

Mám, už teď jsou špatný máme je v rodině. Na předchozí stránku jsem házel obrázek kde jsou pěšáci s ochranou nohou která se mi líbí;)

Pokud jsem to dobře pochopil zajímá tě rekonstrukce neurozeného pěšáka v řadách svobodných kumpanií v době, kdy bylo jejich působení nejúspěšnější = život Bertranda du Guesclin, a tedy druhá polovina 14. století.

Viděl bych to tak, že jsem se jako mladík učástnil kresčackého tažení, pak Poitierského, a pak jsem holt v té Francii zůstal, když se tam dalo tak lehce přijít k penězům

zatím vypadám takhle (ten větší vlevo):

v dohledné době měním boty za nízké.

[Kain]

A co ty nátepníky s lamelama uvnitř? V polovině 14. století jsou k vidění, myslím, ale co rok 1310? Maršálek mluví o lamelách zvenčí, ale co zevnitř?

[Maršálek]

Prošívanice, šišák, kukla je teď jediná zbroj co mám, ale připadá mi to mírně nedostatečné. Například po jednom zásahu do předloktí jsem měl málem zlomenou ruku. Takže i když je přesná kopie pěkná, zdravé ruce mám radši.
Jinak já se časem chci propracovat k těžkooděnému pěšákovi. Pokub je členem nějaké jednotky, tak mu část výbavy veze vůz, ne? Např. janovanští pavézníci u Kreščaku.

Janovští střelci z kuší byli špičkově odění, protože to byla profesionální námořní pěchota a protože to byli profesionálové, byli odění tak, jak vyžadoval jejich způsob boje, takže je nezaměňuj s těžkooděnci, bojujícími primárně dřevcovkami v první linii. Střelci nepřijmou boj zblízka, pokud nebudou bezprostředně ohrožení a hejtman, který by je tak chtěl v rozporu se zdravou logikou využít je amatér, nebo zoufalec (druhá varianta samozřejmě může vyplynout ze situace ).
Budeš-li se časem stylizovat jako právě takový pěší těžkooděnec, pak se zase bavíme o něčem jiném, ale i jejich zbrojné odění bylo jiné (byť samozřejmě neexistuje dogma). Pak zapomeň na šerm mečem a drž se jenom dřevce. Aby to ale k něčemu bylo, musí být takových těžkých více, alespoň deset, aby mohli utvořit alespoň malý šik. V opačném případě je to o ničem a tvá zbojná výbava ti opět nebude k ničemu. Mám za sebou pár zkušeností, abych si udělal představu. Ale otázkou spíše je, jestli se chceš obléknout na soudobé všegotické bitvy, nebo jestli chceš opravdu rekonstruovat pěšího bojovníka určité specializace a také tak bojovat. Pro obě možnosti tu akce jsou. Ty druhé jsou ale samozřejmě daleko přísnější na podmínky a vybavení, ale zaručují zcela jiný zážitek.

[Maršálek]

Dataci jsem psal někde v začátku, 1320-1370 pěšák, tyčová zbraň.

Vzal bych si inspiraci třeba z iluminací z Froissartových kronik (byť jsou o pár let mladší). Pěších neurozených vojáků je tam vyobrazeno na sta.

Par let??? 100 rokov je par let? Myslim, ze Froissartove kroniky po obrazovej stranke nikomu nemozu posluzit pre rekonstrukciu z 14.st.

A které z relací zmíněných froissartových kronik máš na mysli? 14. st. je období trvající sto let (jako ostatně překvapivě každé století ).
První bohatě iluminované kroniky daroval Froissart svým lucemburským patronům, následovaly edice francouzské a jeho poslední darovaná a neméně bohatě iluminovaná (a obsahově poněkud rozdílná) práce byla věnována na sklonku 14. st. anglickému králi Richardovi II. (London, British Library, M.S. Harley 4379, (Jeann Froissart, Chronicles), cca 1390).

Neméně vydatným pramenem jsou samozřejmě relace Velkých francouzských kronik ze stejného období, ale to už se bavíme o něčem jiném:
London, British Library, M.S. Royale 20 C VII., (Les Grandes Chroniques de France), 2. pol. 14. st.
Paris, Bibliotheque Nationale de France, ms.fr. 2813, (Les Grandes Chroniques de France), 2. pol. 14. st.

Nedomnívám se, že pěší zbroje zásadně lišily na sklonu 14. st. a v jeho 3/4, byť souhlasím, že sáhnout po pramenech z poloviny 14. st. by bylo vhodnější

[narvek]

A co ty nátepníky s lamelama uvnitř? V polovině 14. století jsou k vidění, myslím, ale co rok 1310? Maršálek mluví o lamelách zvenčí, ale co zevnitř?

Vážně uvažuji o těch s lamelami uvnitř.

Janovští střelci z kuší byli špičkově odění, protože to byla profesionální námořní pěchota a protože to byli profesionálové, byli odění tak, jak vyžadoval jejich způsob boje, takže je nezaměňuj s těžkooděnci, bojujícími primárně dřevcovkami v první linii. Střelci nepřijmou boj zblízka, pokud nebudou bezprostředně ohrožení a hejtman, který by je tak chtěl v rozporu se zdravou logikou využít je amatér, nebo zoufalec (druhá varianta samozřejmě může vyplynout ze situace ).

Já narážel na to, že se jim pavézy vezli na vozech a nenesli je pavezníci celou dobu.Tolik k nošení veškeré výbavy na zádech.

Budeš-li se časem stylizovat jako právě takový pěší těžkooděnec, pak se zase bavíme o něčem jiném, ale i jejich zbrojné odění bylo jiné (byť samozřejmě neexistuje dogma). Pak zapomeň na šerm mečem a drž se jenom dřevce. Aby to ale k něčemu bylo, musí být takových těžkých více, alespoň deset, aby mohli utvořit alespoň malý šik. V opačném případě je to o ničem a tvá zbojná výbava ti opět nebude k ničemu. Mám za sebou pár zkušeností, abych si udělal představu. Ale otázkou spíše je, jestli se chceš obléknout na soudobé všegotické bitvy, nebo jestli chceš opravdu rekonstruovat pěšího bojovníka určité specializace a také tak bojovat. Pro obě možnosti tu akce jsou. Ty druhé jsou ale samozřejmě daleko přísnější na podmínky a vybavení, ale zaručují zcela jiný zážitek.

Prostě řeším postupné ozbrojovaní pro převod z lehkooděnce do těžkooděnce Už teď mám meč a puklíř pouze jako pobočku a tyčovky se vzdávám nerad. K tomu šiku: Někdo holt první být musí

[Andre]

Spinello Aretino, Le navi veneziane vincono quelle del Barbarossa, konec 14. st.


Spinello Aretino, Papež Alexandr III přijímá vyslance, konec 14. st.

[narvek]

Střelci nepřijmou boj zblízka, pokud nebudou bezprostředně ohrožení a hejtman, který by je tak chtěl v rozporu se zdravou logikou využít je amatér, nebo zoufalec (druhá varianta samozřejmě může vyplynout ze situace Wink ).

Tak nějak si vzpomínám na úryvek z Froissarta( 1977, Máj, Bejblík) kterak zmiňuje anglické lukostřelce odrazivší ozbrojené jezdce přezbrojením na (pokud mě paměť neklame):"těžké bojové sekyry".