Lamelová, falérová a šupinová zbroj

[Müscha]

Takže ideální by bylo to načernit a potom navoskovat?

Myslím, že když tenkrát někdo měl tu kovovou zbroj tak se tím taky snažil pochlubit - mám na to nejsem žádný póvl, tak to taky ukážu. Právě tady mi to černění přijde poněkud k nepoužití. Spíš si myslím, že to leštili -otázkou je jak moc to dokázali vyleštit a jak ten lesk udrželi - voskováním?

[zeman]

Leštění není problém. Nálezy stříbrných leštěných zrcadel nejsou nijak vyjímečné ani u nás. Leštit lze jemným pískem , posléze práškovou substancí rozpuštěnou v libovolném oleji. Hrubost zrn se průběžně zmenšuje až k dosažitelnému minimu. Leštit lze hadrovým nebo filcovým kotoučem,nebo ručně tímtéž. Železo,popř. kvalitní ocel, lze vyleštit až do zrcadlového lesku. A pokud se chceš odlišit a prezentovat se okolí ,proč nezkusíš to modření o kterém jsem psal o odstavec výše?
Vůbec mne pekvapuje ,že je modření při povrchové úpravě zbraní i zbrojí používáno tak málo. Pokud chceš být opravdu frajer ,tak si nech udělat třeba mosazné tausování které společně s modrým povrchem
udělá nádherný efekt. Celek je ovšem opět nutné voskovat,nebo mazat tukem. Pokud je mi známo , tak opravdu efektivní ochrana kovu proti korozi nikdy nexistovala a pomineme-li práškové lakování neexistuje dodnes. Pokud jsou standardní vlivy prostředí spojeny ještě s extrémním zatížením např. otěrem a oděrem,nijak to železo trvale ochránit nelze.
Kdyby tomu tak bylo, tak dnes nebudeme z hrobů pracně vyjímat spečené zbytky čehosi , ale naopak krásné zářící artefakty.

[Rodgir de Maille]

Jo to je pravda, ale kovářské černění je mnohem stálejší než voskování, a i když se odře většinou hned nekoroduje. Není to však nijak úchvatná povrchová úprava. Co se týče popouštění na modrou, kov se tak pokryje tenkou vrstvičkou oxidů které brání další korozi. Efekt je už lepší ale nebude to asi taky košer. Jinak ustalování (v kyselém nebo zásaditém roztoku) je metoda prastará, kov se tak vlastně "naleptá" a to většinou brání další korozi. To ale není taky moc extra. Já osobně doporučuji vyleštit do zrcadla, (popsanými způsoby nebo ošidit filcem a pastou) potom strčit do trouby na 250°C a až budou horké tak povoskovat (nechat jen tenkou vrstvičku aby se neztratil lesk) no a potom naolejovat a olejovat a olejovat... Japonci používali na konzervaci svých mečů hřebíčkový olej, ten je výborný ale jde nahradit jinými třeba i olivovým. Jen pozor na lněný, ten má tendenci zežluknout. Můžeš tak výborně zachovat taušírovaný povrch aniž by ocel zacházela. Jinak temperovaná(kalená) ocel se leští lépe.

[Begbie]

V jedné knize (půjčil jsem ji Bozhovi) je tabulka na jakou teplotu se má ohřát ocel když chci nějakou barvu, obdobná tabulka je tam tuším i pro měď

[Boza]

Jo jo, Begbie, je pořád u mě.
Je to knížka Tvoříme z kovu, rok 1975. Přepisuju zmíněné informace tak jak jsou tam uvedeny:

Nejběžnější černění železa a oceli: Povrch předmětu se dobře očistí od okují (při zpracování kovářském). Při zpracování za studena (bez okují) stačí povrch osmirkovat nebo jen ocelovým kartáčem očistit. Předmět se pak naře řepkovým olejem (stačí i starý strojní olej) a zahřívá se stejnoměrně a opatrně plamenem tak aby se olej nevzňal. Při zvýšené teplotě se olej rozloží s kysličníky železa v černou přilnavou vrstvu dostačující pro interiér, nechránící však dostatečně na venkovním ovzduší. Toto černění vyžaduje určitou praxi a zkušenost. Nepodaří-li se některé partie, natře se znovu olejem a opět se opaluje plamenem (podle potřeby i menším, měkčím). Černění je dobře provedeno tehdy, když na omak nešpiní.

Jiný způsob černění železa: Předmět se ponoří do roztoku 1 dílu uhličitanu draselného v 10 dílech vody. Po vyjmutí se osuší (asi 2 minuty) nad čistým plamenem. Pak se natře lakem s přidáním nigrosové černi.

Jinak obecně doporučují lakování - C2001, ještě lépe C2012, barevné kovy pak C1006, mosaz a tombak C1019.

V kapitole Umělecké kovářství jsou tabulky zabarvení železa při popouštění a při ohřevu. Protože jde o v tomto threadu o povrchovou úpravu, uvádím pouze tabulku pro popouštění (čísla jsou stupně Celsia):

světle žlutá 210-220
slámově žlutá 240
žlutohnědá 250
hnědočervená 260
fialová 280
tmavě modrá 290
světle modrá 310
šedozelenavá 330

[Archimedes]

Ahoj lidi, laka me kozena supinova nebo lamelova zbroj - 10.stoleti (a pripadne pozdeji), stredni Evropa. Mela by byt pro "chudsiho" bojovnika, jako spis pridavna ochrana pres prosivanici, nez jako plnohodnotna zbroj.
Jak velke supiny/lamely zvolit?

Predpokladam, ze budou vetsi, nez by byly kovove. Kuze je tlustsi a preci jen poddajnejsi, navic dostupnost vetsich kusu kuze byla v te dobe snadna oproti vykovavani plisku. Taky bych cekal, ze pokud si ji vyrabel nekdo, kdo alespon obcas musel i rukama pracovat, vazil si sveho casu, takze i kvuli pracnosti by asi volil platky vetsi.

Chapu, ze se takove "chudozbroje" asi moc nemely sanci dochovat a odhadovat velikosti podle iluminaci je asi dost vosajslich...

Placam blbosti?

[Wothan]

Asi ne, problém je že to všechno jsou jen spekulace i když pravděpodobné.

[zoone]

Archimedes: já už začínám z výrobou podobné šupinky. Všechno jsou to jen spekulace, ale já jsem si vybral model z poměrně velkých šupin, které ještě vytvrzuju vařením. Ty plánuju našívat na lněný podklad... Výsledek by měl být do půl stehen a s krátkým rukávem.
Ale jsou to jen spekulace

[Wothan]

To bude s tím co máme v ruce vždycky, ale nám by moc pomohly nějaké nálezy v rašelině nebo bažině kam se nedostal vzduch, jenže bohužel...

[Archimedes]

Takze to mam chapat tak, ze pokud to bude funkcni a "strizlive", je to pro LH ucely prijatelne? Zas bych se nerad poustel do neceho, s cim bych byl pod zaminkou nedochovanosti vypiskan.