Maršálek píše: Kolik památek muselo být nenávratně poškozeno, než jsme se naučili pracovat šetrně...
Kolik památek je poškozováno než se naučíme pracovat šetrně... Nebo aspoň proboha, než je budou restaurovat odborníci, kteří o tom něco vědí. Ten stav se nezměnil.. Samozřejmě tu nebudu uvádět nic z nejnovějších věcí, protože by se pak se mnou už nikdy nikdo nebavil.
Ale jedna starší stojí za to.
Jednou z nejvzácnějších (protože dokonale zachovalých) textilních památek v Evropě je, tedy vlastně byla, tzv. tunika Václava IV. V roce 1980 byla restaurována...
Bažantová, N.: Pohřební roucha českých králů. KLP Praha, 1993
Str. 34, Restaurování tuniky:
V roce 1980 byla tunika konzervována ve Státních restaurátorských ateliérech v Praze. Tehdy bylo konstatováno, že tkanina je prostoupena zbytky tělní tkáně, která značně narušila její texturu, že zlatý vzorový útek je z velké části poškozen, původní barevnost, patrně zeleno-růžová, je změněna do rezavě hnědého zbarvení.
Byl navržen restaurátorský postup spočívající v rozpárání tuniky a vyčištění jejích dílů mokrou cestou.
Konzervací došlo k téměř dokonalému odplavení biologických nečistot, avšak i
ke ztrátě zlatého vzorového útku.
Průzkum vazby před konzervací nebyl zhotoven, byla však pořízena kresebná dokumentace jednotlivých střihových dílů tuniky, která
pak byla ponechána bez dalších zásahů
v demontovaném stavu a takto uložena v depozitáři na Pražském hradě.
Tunika patří k vzácným dokladům středověké textilní výroby. Její zlatem tkaný vzor hmatatelně potvrzuje dobové ilustrace středověkých rukopisů a maleb, zobrazujících oděv lucemburské šlechty.
V tak velkém rozměru umožňujícím sledovat celý raport vzoru se zkoumaná tkanina zachovala pouze v našich sbírkách. Proto je třeba želet, že jejímu restaurování nebyla věnována náležitá pozornost.
Demontáží a nepříliš šetrným praním však v případě tuniky došlo ke ztrátě její hodnověrnosti jako umělecko-historického artefaktu. Při revizi sbírkového fondu
v roce 1989 byly dokonce na povrchu tkaniny zjištěny šedobílé skvrny způsobené krystalizací neodplaveného detergentu a
byla konstatována pokračující destrukce vláken s definitivní ztrátou zlatého vzorového útku v důsledku volného uložení rozpáraných a nezpevněných dílů.
(K praní bylo použito delergenlu obchodního označení Spolion POA (alkylbenzensulfojantaran sodný, koncentrace 5 g na 1 1 destilované vody), konzervační látky Polyelhylenglycol 1000, KP lak ke zpevnění uvolněných úlků a avivážní produkt Syntamin OC. Srov Restaurátorská zpráva k akci č. 5 uloženáv archívu StRA. Konzervaci provedly restaurátorky I. Kvizová a K. Kupková.)
V tomto případě odvrátila hrozící destrukci tuniky laskavá nabídka švýcarského restaurátorského centra Abegg-Stiftung, kde bylo na jaře roku 1992 restaurování pohřebního roucha Václava IV. dokončeno.
Z rekonstrukce zbytků roucha, dříve nazývaného badateli tunikou, provedené v Riggisbergu, vyplývá skutečnost, že ve své původní podobě bylo ve skutečnosti ceremoniální dalmatikou. Teprve přesnou rekonstrukcí střihu byla zjištěna neoby čejně zajímavá skutečnost. Ukázalo se, že oděv patrně vykazuje mírnou deformaci v partiích ramen a zad, jinými slovy řečeno byl s největší pravděpodobností ušit pro člověka s neobvykle formovanými zády. O něčem takovém se v souvislosti s Václavem IV. nikdy nehovořilo, tato charakteristika by se však mnohem lépe hodila na Karla IV. Rovněž datování látky nevylučuje možnost, že dalmatika mohla původně patřit Václavovu otci.
