"někde jsem četl (bůh ví kde), že jednotka, která ztratí jednu šestinu mužstva přestává být bojeschopnou a dává se na ústup (nebo hůř). Nevím, do jaké míry je to přesné, za úvahu to ale stojí."
* Gabriel a Metz ve výše zmíněné knize From Sumer to Rome... pro antické bitvy obecně, Peter Krentz pro bitvy falang hoplitů a Philip Sabin pro bitvy římských armád spočítali, že po bitvě ztráty na životech vítězného vojska činily v průměru přibližně 5%. U poražených armád se již výsledky lišily, ale samozřejmě byly vyšší (u hoplitů to bylo tuším zhruba 14%, u římských bitev až 40%). Bylo to způsobeno pronásledováním. V podstatě se dá odvodit, že do zhroucení jedné ze stran byly ztráty na obou stranách zhruba stejné a teprve po rozpadu formace jedné ze stran začaly ztráty poraženého v důsledku pronásledování prudce narůstat.
"Měl bych jinou otázku- je antický kavalerie schopná účinně atakovat falangu? (nebo jinou těžkou organizovanou pěchotu) Podle mě zlom nastal až s Alexandrem, předtím něco podobného možné nebylo, a to jen s vysoce kvalitní kavalerií. ???"
* Tohle je zajímavá a poměrně složitá otázka. Až do Alexandra byla jízda v Řecku využívána jen málo, protože zdejší hornatý terén pro ni nebyl příliš příznivý (jízda je nejefektivnější na rovných plochách bez překážek). Alexandr ji začal využívat mnohem více především kvůli svému perskému tažení. Zdejší terény byly projízdu mnohem vhodnější a navíc musel nějak eliminovat kavalerii Peršanů a těžce vyzbrojení pěší hopliti ji prostě nahánět nemohli
Po Alexandrově smrti v bojích jeho nástupců už zase využívání jízdy kleslo (i když asi ne na tak nízkou úroveň, jako tomu bylo předtím).Možná teď zase strkám ruku do vosího hnízda
, ale opět si troufnu tvrdit, že nájezd starověké jízdy byl z velké části psychologickou záležitostí a pokud jízda neútočila ze zadu nebo z boku nebo proti již z části rozvrácené formaci, tak proti těžkooděnému šiku byla její účinnost omezená. Jde o to, že slavné filmové záběry, jak si kavalerie klestí cestu hromadou pěšáků a koně je přitom srážejí a zašlapávají do země, není reálná. Kůň stejně jako každé jiné zvíře a stejně jako člověk má pud sebezáchovy, a proto za normálních okolností nevběhne v plné rychlosti do překážky, kterou nemůže ve zdraví překonat (jistě se tohle dá tréninkem do jisté míry ovlivnit, ale podle mě ne až do sebevražedných rozměrů). No, a pevně sražený šik pěchoty s dopředu vytrčenými oštěpy takovou překážku zcela jistě tvoří. I kdyby se podařilo překonat tento instinkt u koně, tak jezdec by to stejně jen tak neudělal, protože i když takto společně vběhnou do formace, tak sice srazí a zabijou jednoho, dva či tři pěšáky, ale přitom sami schytají nějaké rány, padnou a sami zahynou - kůň prostě není tank.To by byla taková moje úvodní úvaha k tomuto tématu. V dalších příspěvcích můžeme diskutovat o tom, jak tedy probíhal boj, jaké to bylo s rozdílnými typy kavalerie (lehká bojující vrhacími oštěpi na delší vzdálenost x těžká kavalerie pro boj zblízka) atd., na tento jeden příspěvek by rozebírat tohle všechno bylo asi trochu moc
S pozdravem
Saša