jak wrote:Nevíte náhodou někdo něco o konstrukci a vzhledu rukojeti saxu nebo scaramaxu?Zajímalo by mě jestli se to někde dochovalo,nebo jestli je někde nějaká rekonstrukce.
Odpovídal už Wothan o stránku dříve. Přihodím nějaké linky posbírané na první nástřel po netu:
saxů je víc typů, ten který bereme jako bernou minci je ten klasický "broken back" a ty tu máme dochované pro to starší období. Pak jsou tu ale skupiny jiných velkých bojových nožů, které se prakticky neliší a jsou k nalezení prakticky všude.
Filozofie je jasná - když nemůžu mít meč, pořídím si ten největší mesr jakej je místní kovář schopen udělat. Ten se totiž hodí v okamžiku kdy je skrumáž moc velká a stejně tak se hodí k táborové/vesnické práci.
Pokud Ti jde vysloveně o to co zbran´vydrží pak si pořid´Lebdušku. Není drahý a meče zkouší běžně usilovným mlácením do kovadliny. Kalí si sám, kove sám, bez bucharu. Navíc jeho věci ještě nevypadají tak špatně jako různí ti Hurdálci.
Většinou jsou těžší, ale překvapivě ovladatelné a dobrou polohou těžiště.
Melkel má od něj románce.
Může být to i to, já myslím, že to stačí zalejt, ale pokud nasazuješ kost, tak je potřeba vydřevit a tím je to daný. Pokud paroh, tak je třeba mít na paměti, že oni měli k dispozici čerstvej paroh, plnej krve, do kterýho se ten řap prostě namlátil a drželo to. My máme starej a ten je potřeba vylejt epoxy.
Rozhodně bych tam nedělal žádný kování vpředu, vzadu může bejt zavrtaný očko s kroužkem.
Kdyby ty kování na těch kudlách byly běžný, tak bysme je necházelo s čepelema, ale to nenecházíme. Dřevěná rukojet´může být vpředu omotaná stříbrným drátem, pokud to teda chceš mít nóblhóch. Rozhodně na saxy nepatří mosazný kování nahoře a dole, nebo záštity, který jsou vidět na spoustě rekonstrukcí.
To se netýká toho norského "langsaxu" ale to je regulérní jednosečný meč, nikoli sax.
Když už to musím něčím vylejt, leju to kalafunou, což je defakto destilovaná borová pryskyřice nebo přímo pryskyřicí - smolou, epoxid nepoužívám a nepovažuji ho vůbec za nutné používat. Samotný fakt, že oni tam nedávali nic mne asi nedonutí použít něco, co tam nemohli dát zaručeně vůbec. Jinak nože ve střenkách zalévaných kalafunou/smolou jsem našel ve 14.st. Bohužel tu ty podklady už nemám - zkusím to dohledat.
Wothan - pokud tam pravděpodobně nebylo nic ( a asi ne) pak je kalafuna stejnej bogus jako epoxy a není třeba mít nos nahoru kvůli tomu, že používáš kalafunu - ta je totiž už průmyslově refinovaná.
Pokud to chce někdo mít living, at´to zaleje roztavenou sírou s pískem.
Není a v tomhle případě s tebou prostě nesouhlasím - protože pryskyřici naši předkové použít mohli, byla jim dostupná a používali ji v mnoha jiných oborech. Epoxid tam prostě už z principu nemá co dělat. To není o nosu nahoru, ale jakmile použiju epoxid už nic mne nenutí abych zkoumal jiná použitelná řešení - na co? máme epoxidy, chemopreny, vteřinová lepidla, gumu...a kde skončím?
Pokud mám starý dutý paroh a chci ho použít, musím najít řešení. Bezesporu se tím dostávám do oblasti spekulace. Nicméně hledám řešení - jedna možnost je vydřevit, druhá je hledat nejbližší autentické řešení. Takhle jsem našel ve 14.st. střenky nožů vylévané kalafunou. Je to sice mladší řešení, ale dokazuje mne na materiály které tehdy byly dostupné, velmi jednoduché technologické postupy a hlavně funkční řešení. Budu trvat na tom že epoxid je naprosto zbytečná prasárna, zvláště pokud si někdo dá práci s tím že kost či paroh vyřeže v ruce, čepel poctivě vykove - pak to ten epoxid prostě zbytečně przní. Raději použiju pryskyřici o které bezpečně nevím zda mohla být použita i na mladších nožích než ve 14.st. než epoxid o kterém bezpečně vím že tam nemá co dělat.
Ale to je můj boj a můj pohled na věc. Jen bych se přimlouval aby jste ten epoxid aspoň pořádně schovávali - často je na těch nožích vidět a vypadá to hloupě.
