Křesadla a křesání

Moderátoři: melkel, Joe, Wothan, Alexandr, Knecht, Raiden, Maršálek, Viktorie, Kain

Uživatelský avatar
Pampalíny
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 1814
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00

Příspěvek od Pampalíny »

Itazipa píše:Jinak jsem kdysi zaznamenal informaci, že se v Evropě dlouho rozdělával oheň třením dřev.Tuším, že s tím přišel Joe od traperů, možná si pamatuje zdroj.
Třením dřev se rozdělával posvátný oheň - byl magický a měl ochranitelnou a očistnou moc (pro Slovany). Na jaře se všechny ohně zhasly a z jednoho dřevěného ohně (jak se třený oheň nazýval) se zapálily všechny ohniště.

Takže - ocílku měl každý a bylo to rychle, dřevěný oheň byl frajeřina a dělal se spíše z magických důvodů.
Müscha
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 1243
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00

Příspěvek od Müscha »

Ocilku neměl každý :idea:
Uživatelský avatar
Pampalíny
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 1814
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00

Příspěvek od Pampalíny »

Pokud se nepletu tak vhledem k ceně železa je nalezených ocílek mraky (proti jiným užitným věcem). Opravuji ale raději svou větu na "ocílku měl každý, kdo ji potřeboval" a to nemluvím o schopnosti zkušeného člověka křesat takřka jakýmkoliv železem 8)

Něco k ohni

Oheň (perští geografové, nejspíše i Kardízí, Šukr-allah)

Arabské prameny se zmiňují o uctívání ohně u Slovanů, u východních se vyskytují opakované zákazy „modlení pod ovincem“ (sušírnou) v křesťanských spisech 11. a 12. století, u Slovanů západních obsahuje podobné zápovědi Homiliář opatovický. Božskou podobou ohně je Svarog, staroslovanské slovo vatra je patrně íránského původu. Speciální očistný i magický význam měl živý oheň, důležitá součást většiny významných obřadů. Rozdělával se pravěkým způsobem pomocí tření dřev, zaznamenáno je užití dřeva lipového. Měl ochrannou funkci proti nebezpečným lidem, nakažlivým nemocem lidí i dobytka (zejména mor, osypky). Nemocí ohrožené či napadené stádo bylo přes oheň přehnáno, to mu mělo umožnit uzdravení. Východní Slované se chránili před morem přeskakováním ohně z jalovcového dřeva. U jižních Slovanů byl oheň zapálen do podoby kruhu v němž stáli lidé. Ti po dohoření ohně volali: „V ohni jsme byli, neshořeli jsme, v chorobě jsme byli, nezemřeli jsme.“ Popel z něj měl mít léčebné účinky. Obdobně i ohně zapalované při pohanských svátcích (sobótka či kupalo apod.) byly rozdělávány tímto speciálním způsobem.
Ohniště jsou typickou součástí kultovních míst, „věčný oheň z dubového dřeva“ hořel v Perunově svatyni a pokud by uhasl, přišel by jeho strážce o život. U nás jsou obdobné ohně doloženy na posvátném místě v Mikulčicích a na Staré Kouřimi. Zvláštní význam má pak oheň v krbu příbytků, u jižních Slovanů (Garvan) byla v blízkosti krbu nalezena uctívaná kamenná soška boha. Oheň sloužil též k věštbám, spalovaly se v něm kosti či zbytky obětního zvířete, věštilo se z plamenů, praskotu, z barvy a hustoty dýmu. V Bulharsku se konaly 21. května známé „ohňové tance“; obřad pořádali tzv. nestinari, kteří upadali do extáze, při níž tančili bosýma nohama po ohništi a věštili.
Arabské prameny zmiňují uctívání ohně a klanění se ohni u Slovanů, nazývají Slovany „uctívači ohně“. Interpretace tohoto označení však vyžaduje opatrnost, bylo používáno pro vyznavače zoroastrismu, se kterým se islám střetl v ostré konfrontaci. Jakkoli nalézáme v duchovním světě starých Slovanů poměrně výraznou vrstvu íránské inspirace, v tomto případě existují dobré důvody, proč zoroastrické a slovanské uctívání ohně nespojovat. V íránských náboženských představách se posvátnost a čistota ohně vyjadřovala zákazem znesvěcování tohoto živlu dotykem rituálně nečistých předmětů, včetně mrtvých těl lidí a zvířat. Většina forem uctívání či přesněji sakrálního nakládání s ohněm, jak je známe ze slovanského prostředí, by tedy byla pro zoroastrismus znesvěcením.
Uživatelský avatar
Vitous
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 494
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00

Příspěvek od Vitous »

Pampalíny píše:Sekerou ujebneš Troudnatec kopytovitý, vyhodíš dřevěný povrch i rourky zespod (děsná pakárna). Zůstane ti cca 10-15% hmoty. Tu máčíš asi měsíc v tříslovinách. Usušíš a rozetřeš (něco jako česnek) na chucvalce. Udržuješ v suchu. Takhle se dělá jediný skutečný a funkční troud.:twisted:
v čem konkrétně se to máčí?
Vitana sgt. Compagnies Franches de la Marine
Uživatelský avatar
Pampalíny
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 1814
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00

Příspěvek od Pampalíny »

Kašli na duběnky (ubývá jich), vem dubovou kůru a nebo kůru smrku či škumpy (není původní) a strouhej (alespoň 200gr). Ideální je máčet v jednom nálevu - neboť dokonalé vylouhování taninu do vody trvá měsíce. Ale ať se ti to nepomíchá.
Müscha
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 1243
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00

Příspěvek od Müscha »

Ocilka je relativně běžný artefakt, ale nějaké obrovské množství to není. I kudla je běžnější. Nicméně z železných artefaktů je velice častá.
Uživatelský avatar
Pampalíny
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 1814
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00

Příspěvek od Pampalíny »

Troudnatec a část

Obrázek
velké foto

Obrázek
velké foto
Uživatelský avatar
JARWIKS
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 613
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00

Příspěvek od JARWIKS »

Já se taky připojím a spíš pro neználé, již hodně zde napsal Zoone a Muscha
Takže náš postup, starý dělám tak, že zbytky látek narvu do plechovky, kterou narvu po okraj nikde žádná díra , prostě žádný přístup vzduchu. Vrazím to do ohně, ale až v okamžiku kdy je hodně uhlíků a zahrabu do uhlíků. Dřív se mi stávalo, teď už nee, že během doby co byla plechovka v ohnu tak odletělo víčko, tudíž jsem dal ještě trochu látky, teď už se mi to nestává.
Po 10 až 15 minutách, kdy jsem měl plechovku v ohništu jsem měl výborný troud. (Látkový :badgrin: )

Nyní jsem právě zkoušel, že jsem látku obalil vrstvou jílu, zahrabal do uhlíků. Problém, byl že jsem to udělal ve tvaru kuličky a moc látky... Pás o šíři 10cm a délce 70cm. Tady jsem udělal chybu, rzhodně míň látky, fakt spíš odstřižky.

Oheň měl výhřevnost ještě tak hodinu, pak jsem vyndal a rozbil jíl a měl jsem troud, ovšem sice fngoval,ale zrrtoudnatěla malá část, proto to do příště hodlám vychytat.

Ještě jsem udělal troud, tak že jsem žhavíky položil, a taky čerstvě udělný troud dal na látku, troud vzikl též, ovšem díky přístupu vzduchu postupně odhoříval a technologický postup byl velmi ztrátový, cca 80% látky šlo do fuč.

Zde jsou moje postřehy, snad kluci doplní ještě něco.

BTW. já potřebuji k rozdělání ohně většinou 3 - 5 min, aneb ocílkou o šutr a jiskry do háje. Ale lze to fakticky rozdělat během pár vteřin.

Dále možná ještě používat dřevěné uhlí a hlavně poznámka Pampalíniho Kdo potřeboval troud s ho vyrobil, aneb na hradišti a ve vesnicách se určitě udržoval oheň pořád, spíš ho potřebovali klasicky lidi na lovu, cestě či tažení.

A dále lze samozřejmě uvažovat o přechovávání ohně na cestách, což není nic nereálného (z technického hlediska, mám otestované ve skautu, 24 hodin udržování, na puťáku jak v keramice, tak dřevěné misce, pomcí žhavíků) Ale tento poslední odstavec už je asi vážně trochu offtopic.
Uživatelský avatar
Knecht
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 6691
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00

Příspěvek od Knecht »

Já kovu ocílky velmi lh z péroviny a kalím ve vyjetém oleji a křešou docela dobře.
cossack
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 665
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00

Příspěvek od cossack »

Ještě k tomu Raidenovu problému:
Daleko lepší než starý pilník je opravdu ocílka udělaná rovnou. Samozdřejmě dobrá ocílka s vysokým obsahem uhlíku.
Šutr - máš pazourek nalezený v Čechách nebo nějaký import?
V tom je taky dost rozdíl. Baltské pazourky křešou daleko lépe. Nejlepší jsou prý anglické šutry. Jestli máš opravdu český, tak já Ti na Nymburk pošlu kus toho anglického a můžeš to porovnat.