Zločin a trest za války třicetileté

[kascha]

Oceloví Chlapi! Dete do toho prsama

[Joe]

U mě to byl tehdy zánět jako prase Ono to nebylo poravé - ten problém byl prostě v tom, že zubař a ani kovář nebyl po ruce a hlavně nebyla ani šance někoho takového najít. Když jsem pak po 5 dnech dorazil ke své zubařce na doléčení, a vyprávěl j to, tak to bylo poprvé, kdy jsem viděl zubaře zblednout Říkal jsem si vole, horší bolest to už být nemůže a třeba to pak už tak bolet nebude. A bylo to tak. Nicméně jsem musel slíbit, že už to dělat nebudu
Co se kovářů týká, tak pokud s tím řemeslem někdo přišel do kontaktu, tak ho to trhání nebude překvapovat, protože v kovařině se používá řada kleští, a některé jsou pro trhání přímo jako stvořené.

[Joe]

na to měli chirurgi - pardon mistry práva útrpného

[Lenka]

Co se kovářů týká, tak pokud s tím řemeslem někdo přišel do kontaktu, tak ho to trhání nebude překvapovat, protože v kovařině se používá řada kleští, a některé jsou pro trhání přímo jako stvořené. [/quote]

Mimochodem ke kováři se nechodilo jen trhat zuby, ale taky třeba napravovat zlomené kosti. Ke kovářce pa s ostatníma neduhama pro bylinky. Takže kovárna, to byla taková malá ambulance a spíš se tam napravovalo, co mistr práva útrpného způsobil.

[Joe]

Mistr práva útrpného měl za povinnost podezřelého opět napravit, tak že nebylo třeba kováře navštěvovat.

[Lenka]

Fakt, tak to jsem nevěděla, já myslela, že je to pak už nezajímalo. A opravdu to i dodržovali? Nebo to jen měli dělat?

[Joe]

Ne jen to. Ona to skutečně byla věda jak mučit, protože zákazník musel být zmučen tak, aby pokud se ukázalo že by byl nevinný, tak se to muselo umět dát do pořádku Trahání nehtů - ty dorostou, natahování na skřipec - tj. vykloubení údů - ty musel umět zase vrátit aniž by zákazníka trvale zmrzačil, pálení - nesmělo se to přehnat, aby nebyli trvalé následky - jizvy, no a poslední bylo topení - přiutopit, ale neutopit. (Američani si to dokonce nechali schválit jako humální mučení ). Pokud to podělal, tak pak byl sám odsouzen k tomu, co zákazníkovi způsobil. Čili se musel perfektně vyznat v anatomii a proto nesměl mučit kdo si vzpoměl, ale jen mistr práva útrpného. A ten nebyl levný jen tak mimochodem. Protže také vykonával různé tresty (čtvrcení, lámání apo.) vyznal se jak už jsem uved v anatomii a proto uměl i ledacos napravit. Proto byli kati vyhledávání jako doktorři - byli to doslova předchůdci dnešních chirurgů

[Olaff]

Na toto je celkom pekna knizka od Svatka, tusim.... Pameti rodiny Mydlaru alebo tak akosi sa to vola, presne neviem... Ale je to pekne rozpisane, hoci ja mam len pasaz zameranu na tridsiatku...

[Lenka]

Ano, tak se to jmenuje, mají to tady v knihovně. Děkuju, pročtu si to.

[Joe]

No, cca před 2 roky jsem poslouchal zajímavý pořad v rádiu o smolných knihách, kde o tom vyprávěla nějaká Brněnská profesorka, která se tím zabývá. Právě že ona upozorňovala na to, že máme docela o tortuře dost zkreslené představy. Že se to řídilo jistými pravidli a jejich porušení samo o sobě bylo trestné. Např. jak píšeš, lámání bylo trestem - ne mučením, ale při mučení se nic zlomit nesmělo. Mohlo se vykloubit, ale běda katu, jak by zlomil - pak mu tu pazuchu zlomili také. Jak říkala, mnohdy a to i v tzv. odborné litaratůře se zaměňuje tortura s tresty.
Jo, pak tu byla ještě jedna věc - již odsouzený, ze kterého se chtělo ještě něco vyrazit tu ochranu mučení bez trvalých následků už neměl. Tam už šlo o to, že buď z tebe něco vypadne a zabijem tě rychle a nebo budeš chcípat dlouho a v mukách
Mě tam překvapili i další věci. Jako že ono to nebylo že hned se šlo mučit. To stálo dost velkej majlant a stávalo se dost často, že obec apod. nechtěli platit kata a raději dotyčného pustili. Dalším problémem bylo i to, že pokud se narazilo na drsoně, který to vydržel (a kupodivu jich bylo docela dost), tak i když bylo jasné, že je to třeba vrah, ale nebyli důkazy, tak ho museli pustit a už ho nesměli podruhé za to samé zabásnout. Ona tam uváděla konkrétní příklady, kdy zločinec přímo počítat s tím, že bude mučen a trénoval se na to Držet ho pod zámkem zase stálo prachy. Holt ono to nebylo zase tak jedoduché Soudci měli dost často svázané ruce rozočtem např. obce, dále věděli, že kor recidivisté umí mučení vydržet - a pokud jim neprokázali vinu, mohli a také často požadovali odškdnění. Uváděla tam případy, kdy bylo i dneska z toho co se vědělo (nepřímích důkazů) jasné, že to byl on, jenže ne en že je přišel kat draho a ten hajzl to vydržel, ale ještě byl tak drzej, že mu museli vyplatit odškodné. Krásný příklad byl jednoho poberty, který se záměrně nechal zašít jako viník a pak se hojil na odškodném - doslova jezdil po Evropě a měl to jako řemeslo. Zjevně to byl nějaký masochysta kterého napadlo si užít a jště dostat zaplaceno (nakonec ho ale dostali - vyhodnotili to jako podvod).