mám takový dotaz, nevíte někdo o dochovaném originálu truhlice, či jiného kusu nábytku, z počátku 14. století, kdy by bylo použito vyřezávání do již namořeného povrchu a vzniklé ornamenty pak znovu mořeny na jiné barvy? Popř. máte s tím někdo zkušenosti?
Realizaci bych si představoval asi tak, že namořený povrch navoskuji, nasledně dláty vytvořím kýžené ornamenty (asi květinové motivy nebo i heraldické figury), které následně namořím jinou barvou a znovu navoskuji. Je to hloupost? Je to dobové? Mě se k tomu nepodařilo dohledat nic .
Děkuji.
To na co se ptáš je na expertízu dochovaných muzejních kusů.
Nicméně mi takto stanovený postup přijde překombinovaný, já bych závěrečnou úpravu dělal skutečně až na závěr. Nevím jak v jiných řemeslech, ale u kamene je barvení (polychromie) závěrečná procedura, obvykle spojená s "uzavřením" povrchu, nebo předposlední a po ní následuje to uzavření povrchu (hydrofobizace). Tvůj nápad by mi přišel logický v případě že bych už měl hotovou truhlici a dodatečně se rozhodl pro tu řezbu a její polychromii...
Mořením a voskováním před vyřezáváním chci řešit to, že když použiji na moření vodní mořidla, nepovde se mi udělat pevné hrany, protože se to vždy rozpíjí. Ta voskovaná vrstva by mohla podle mne zabránit smísení oněch dvou barev a vytvořily by se tak pevné kraje.
No, vyzkouším a uvidím jestli je to tímto způsobem reálné stvořit.
Vladan píše:Mořením a voskováním před vyřezáváním chci řešit to, že když použiji na moření vodní mořidla, nepovde se mi udělat pevné hrany, protože se to vždy rozpíjí. Ta voskovaná vrstva by mohla podle mne zabránit smísení oněch dvou barev a vytvořily by se tak pevné kraje.
No, vyzkouším a uvidím jestli je to tímto způsobem reálné stvořit.
Děkuji
je otázkou, zda se to nebude mít tendenci rozpíjet i tak, jakmile začneš barvit řezbu, která je pod voskem...
O dochovaném kusu s takovým typem zdobení nevím. Nicméně obávám se že se ti to rozpije i tak. Pod voskem. To moření není až tak obvyklé pro středověk z důvodů barvy, jako spíše ochrany. Jako barva sloužila opravdu barva. Rustikální vzhled lét na dřevě nebyl až tak žádoucí, jako spíš nutný projev materiálu. Oni jiný neměli, ale touha po dokonalém povrchu je znát z každého repre výrobku. Když už plychromie, pak bych volil raději sytou barvu, než kolorované mořidlo.
Ronšperk píše:O dochovaném kusu s takovým typem zdobení nevím. Nicméně obávám se že se ti to rozpije i tak. Pod voskem. To moření není až tak obvyklé pro středověk z důvodů barvy, jako spíše ochrany. Jako barva sloužila opravdu barva. Rustikální vzhled lét na dřevě nebyl až tak žádoucí, jako spíš nutný projev materiálu. Oni jiný neměli, ale touha po dokonalém povrchu je znát z každého repre výrobku. Když už plychromie, pak bych volil raději sytou barvu, než kolorované mořidlo.
.
