ono je zajímavé si to svaření zkusit. Celou dobu musíš kroužek držet v kleštích (což jim nedělá dobře

) . Jak ho upustíš, už ho pravděpodobně nenajdeš, nebo spálený. V kompletu si to ani neumím představit. Zkoušel jsem to i autogenem- tedy dost nepůvodní technologií. To jde. Ovšem když hledáte v mnohakilogramové hromadě celkem horkých kroužků, kde jste skončili přijde vám taková technologie nevěrohodná. Přesto se to očividně dělalo. Zatím jsem dělal jenom malé kusy, protože mne to zajímá pouze jako technolgie (nejsem válečník a dva roky vojny mne vcelku uspokojily

), ale asi by to šlo takto- pověsit komplet na ramínko a postupně vařit řádek za řádkem . Ovšem sváření acetylenem je záležitost konce 19.stol.
Je pravda, že hamrované železo z nízkoteplotních taveb se sváří samo. Stačí ohřát na svářecí teplotu a přitlačit k sobě. Kladivo není potřeba. Ale pletení a vařění...kdo kdy dosáhl na dřevěném uhlí svářecí teploty, ví o čem mluvím. Musíte mít velice pečlivě probrané kousky uhlí a pěkně velkou hromadu, která vydává intenzivní sálavý žár a velice rychle mizí.
Koks naši předkové neznali. Je to záhada
