Staroslovienčina

[Scar]

Vďaka všetkým za pomoc

[zoone]

Existují na to skripta, někde je mám doma.

Jsou to skripta, které vydala UP Olomouc a nebo Karlovka. V Olomoucké skriptárně máme oboje a dle mého názoru se dají sehnat i v dalších skriptárnách.....

[Scar]

Mám ešte dotaz. Ako som sa tak obzeral po nejakých linkoch, našiel som dve vysvetlenia čo to Staroslovienčina je. Prvé hovorí o umelo vytvorenom jazyku s čisto náboženskými účelmi. Druhé hovorí že je to jazyk ktorým sa na VM hovorilo a neskôr bol kodifikovaný. Hovorilo sa teda týmto jazykom aj pred príchodom Cyrila a Metoda? Hovorilo sa ním aspoň neskôr v bežnom živote, alebo iba na náboženské účely? Ani jeden zo zdrojov nemám overený. Vďaka

[Boza]

Hmm, připomíná mi to že jsem se na učilišti pokoušel o studium staroslověnštiny... Kupodivu v tamější knihovně na to byla učebnice.

Scar: nemyslíš spíš cyrilici? Protože o ní se všeobecně traduje (Život Konstantinův?) že byla vytvořena na základě řeckých písmen pro zachycení právě staroslověnštiny.

Rozhodně bych se stavěl proti tomu že se u staroslověnštiny jedná o uměle vytvořený jazyk. Kodifikovaný ano, ale ne formou gramatiky ale formou překladů náboženské literatury. Dovolte mi ocitovat ze Skazania o preloženii knig (díky Jarwiksi):

Hlava 171 ... Konstantin Filozof a jeho bratr Metoděj přeložili svaté knihy z řeckého jazyka do slovanského; Bulhaři totiž i Slověné, Srbové, Arbanasové, Bosňáci a Rusové - u nich u všech (je) jeden jazyk. A když svatý Konstantin Filozof přeložil mnoho knih, odešel učit výše jmenované národy a předat jim Písmo svaté v jejich jazyce....

Taky doporučuji Povesť vremennych let, ale nechce se mi ji přepisovat

[Scar]

Ďakujem, teraz si mi veľmi pomohol. Ten citát je na to kápnul a viem čo som chcel vedieť.
Tiež sa chystám študovať ten jazyk. Nieje to príliš ťažké? Tiež chcem spísať nejaké základy a hodiť to na web (čo sa dá).

[Boza]

Tiež sa chystám študovať ten jazyk. Nieje to príliš ťažké? Tiež chcem spísať nejaké základy a hodiť to na web (čo sa dá).

Je to těžké jako každý cizí jazyk, mnoho styčných prvků s dnešní slovenštinou nenajdeš - je to podobné ale zároveň hodně jiné. Pomůže ti jestli jsi se někdy učil ruštinu (samé měkké jery).

Ale kde pro ni budeš hledat uplatnění? Pokud se nutně chceš naučit nějaký -v uvozovkách- mrtvý jazyk, zkuš spíš latinu

[Scar]

Uplatnenie je takmer nulové a som si toho vedomý. Chcem sa to ale učiť bez vízií dopredu a úplne nezištne, iba ako hobby. Nepotrebujem vedieť všetko, stačia mi základy. Je to ako tí LARP maniaci čo sa učia Elfštinu.

[Boza]

Za 10 Sk nemaji tam jeste jednu?

Nasel jsem k tematu bajecny clanek na Wikipedii, se spoustou dalsich odkazu http://cs.wikipedia.org/wiki/Staroslov%C4%9Bn%C5%A1tina

[Scar]

Zohnal som si J.Kurz: Učebnice jazyka Staroslověnského a je to celkom o.k. Práve sa učím Hlaholiku..

[lubossek]

Mám ešte dotaz. Ako som sa tak obzeral po nejakých linkoch, našiel som dve vysvetlenia čo to Staroslovienčina je. Prvé hovorí o umelo vytvorenom jazyku s čisto náboženskými účelmi. Druhé hovorí že je to jazyk ktorým sa na VM hovorilo a neskôr bol kodifikovaný. Hovorilo sa teda týmto jazykom aj pred príchodom Cyrila a Metoda? Hovorilo sa ním aspoň neskôr v bežnom živote, alebo iba na náboženské účely? Ani jeden zo zdrojov nemám overený. Vďaka

Se staroslověnštinou je to poměrně obtížné - já studuju indoevropskou srovnávací jazykovědu a tímto tématem jsme se také zabývali na seminářích, jasná odpoběď de facto neexistuje, ale pokusím se stručně nastínit problematiku.

1. Staroslověnština byla "uměle vytvořeným" jazykem - na této tezi se shodne většina badatelů, tvrdí se, že Cyril s Metúdem znali z okolí Soluně dobře slovanský jazyk - aby ne, při Slovanské expanzi na Balkán se Slované zastavili až někde na severu Peloponnésu a Slovanská vlna zaplavila velkou část Řecka (a dodnes jsou v novořečtině četné výpůjčky ze slovanštiny sahající do dob RS). V okolí Soluně se za dob C a M mluvilo slovanskými dialekty, z nichž vznikla dnešní bulharština a makedonština - a bulharština má co se týče určitých rysů fonologie ke STSL dosti blízko, to znamená, že můžeme pro zjednodušení říci, že staroslověnština byl stejně umělý jazyk jako jest umělým jazykem dnešní spisovná čeština proti pražštině - byl to kodifikovaný starobulharský dialekt z okolí Soluně s doplněním řeckých slov atd.

2. Spolu se šířením křesťanství se staroslověnština dostala i na Velkou Moravu a zde byla užívána jako liturgický jazyk. Na Velké Moravě se však staroslověnsky nikdy nemluvilo ve smyslu, že by to byl jakýsi úřední jazyk anebo že by jej používali běžní obyvatelé - ti mluvili jazykem, který klidně můžeme pro zjednodušení nazývat "velkomoravštinou" (ať se za ten pojem nikdo nezlobí), srovnávací jazykjovědci by spíše použili pojem typu "protozápadoslovanština" (PWS - proto-west-Slavic), tento jazyk se v určitých ohledech lišil od STSL, ale oba jazyky si byly navzájem srozumitelné (pokud ne, museli by C a M vytvořit jazyk založený přímo na velkomoravském dialektu PWS). Pokud budeš mít zájem, tak se pokusím sepsat základní rozdíly mezi STSL a PWS.

3. Co se týče písma, na Velké Moravě se spíše uplatňovala hlaholice, která je však z dnešního pohledu dosti nepraktická, protože se nepodobá žádnému běžnému písmu, když se naučíš STSL cyrilici, tak nemáš problém s určitou adaptací číst rusky, bulharsky, ukrajinsky atd. Pokud však chceš autenticitu (a to jak v PWS nebo v STSL v období VM) doporučil bych naučit se a používat hlaholici.

4.Pokud se chceš naučit STSL jako určitou kulisu k LH setkáním tak ti v tom nic nebrání, ale její použití by připadalo v úvahu pokud by jsi si "hrál" na velkomoravského duchovního anebo na nějakého bojovníka/kupce... z jižního Balkánu - jak jsem napsal výše, na VM tímto jazykem de facto nikdo nemluvil ale rozuměli mu víceméně všichni (rozdíly byly v té době mnohem menší než mezi západočeskými a východomoravskými nářečími v současnosti). Pokud se chceš naučit dobově autentický jazyk, doporučoval bych si sednout nad staroslověnskou učebnicí a staročeským slovníkem a dát si tu práci rekonstruovat "pračeštinu" (či "starou staročeštinu") a mluvit tímto jazykem.... Já jsem původně přemýšlel, žebychom se jako skupina naučili základy církevní slovanštiny, kterou bychom používali při rekonstrukci života na Kyjevské Rusi, ale později jsem rezignoval a nyní dávám dohromady podobu kyjevského dialektu staré ruštiny z X. stol. a pak se teprve začnu nějaké ty fráze a slovíčka učit... v tomto ruském případě máme jednodušší to, že se nemusíme zbytečně učit hlaholici ale stačí nám psát bukvicemi...

5. Na závěr bych rád velice stručně osvětlil základní rozdíly mezi STSL a velkomoravskou PWS (jenom pro upřesnění písmenem ü myslím tvrdý znak, respektive hlásku reprezentovanou tvrdým znakem v písmu; ę a ą jsou nosové en a on, používám písmena ve shodě s dnešní polštinou, ä jako ve slovenštině či němčině):

STSL zemľa, PWS *zemja - země
STSL Vęšteslavü, PWS *Vęceslavü (později *Väceslavü) - Václav
STSL azü ľubľą, PWS *jazü ľubją - já mám rád (lepší je slovenské ja ľúbim)


více nemá cenu, takhle z fleku se to těžko vymýšlí...

6. Literatura:
Václav Vondrák - Josef Bartoň: Vokabulář klasické staroslověnštiny. Praha, KPL, 2003.
Josef Bartoň: Uvedení do klasické staroslověnštiny. Praka, Univerzita Karlova, 2004.
Alena Fidlerová - Karel Kučera - Jiří Rejzek: Základy staroslověnštiny. Praha, Univerzita Karlova (skripta, rok neuveden)
a již výše zmiňovaná Staroslověnaký čítanka

Doporučuju rovněž některý z etymologických slovníků češtiny, nejlépe slovník Václava Machka.

Kdyby jsi potřeboval pomoci, poradit, tak není problém - studuji to a zabývám se tím, rád pomůžu, ale s časem jsem na tom bídně... Pokud by tě vyloženě zajímala velkomoravská varianta slovenštiny, tak se můžeme oba pokusit ji rekonstruovat - já slovensky umím od malička, vývoj slovenštiny je věc, která mě nesmírně zajímá, bohužel dělám disertaci na jiné téma, takže se k tomu snad časem dokopu...

ještě na závěr, dost zajímavý článek, který také pomůže rozkrýt podobu PWS jest článek o rozpadu PWS a vzniku slovanských nářečí: Rudolf Krajčovič: Praslovanský základ slovenčiny v dobe Svätoplukovej ríše. vyšlo to ve sborníku Svätopluk 894-1994, editoři Richard Marsina a Alexander Ruttkay, Nitra 1997.